Textové pole: Jediná možnost útěku...skok s padákem z napadeného pozorovacího balónu alespoň 
s teoretickou možností záchrany...
Textové pole: Největší nepřítel pilota – oheň. Pilot vyskočil 
z hořícího Albatrosu vstříc smrti...

Historie

Válka ve vzduchu

Vývoj a poslání letadel za Velké války

 

První světová válka byla svými současníky nazývána Velkou válkou, protože netušili, že po nevídaném množství obětí na životech v letech 1914 – 1918 může velice brzy následovat válka ještě krutější, která teprve předvede v plné hrůze, co se letadla naučila ve válce předchozí. V době Velké války zaznamenala letadla a letectví bouřlivý rozvoj, který se v tak krátkém časovém úseku již nikdy neopakoval.

 

Přestože se o vojenském potenciálu letounu uvažovalo již v průkopnických dobách, teprve během I. světové války vyspěl z nespolehlivého, křehkého stroje v odolného dříče. Letecký průzkum, bombardování a spojová služba poskytovaly pozemním vojskům cennou podporu. Potřeba bránit těmto činnostem, stejně jako chránit letadla, která tuto činnost vykonávala, dala vznik nové kategorii letadel označovaných „zvěd” – scout. Byla to letadla jak průzkumná, tak stíhací a dokázala přenést válku na území bojujících stran. To vedlo k vytvoření územní protivzdušné obrany a nočních stíhacích letadel. Souběžně s tímto vývojem se stále zdokonaloval drak, výzbroj i vybavení letadel.

 

V počátcích Velké války byly nasazovány stroje navržené bez zvláštní specializace, které musely plnit svoje poslání univerzálně. Nejvýznamnější byl především průzkum, který vytvořil nejpočetnější kategorii letadel průzkumných a pozorovacích, která řídila palbu dělostřelectva. Nebezpečí těchto průzkumníků operujících v týlu nepřítele bylo během některých vojenských akcí potvrzeno a bylo třeba se s tímto nebezpečím vypořádat. Letadla se začala vyzbrojovat a to jak k útoku, tak i k obraně. Tím byla otevřena cesta ke vzniku stíhačky jako prostředku k vybojování vzdušné nadvlády. Hlavním úkolem stíhacího letectva po celou válku bylo vyčistit vzdušný prostor pro vlastní průzkumná letadla a zabránit ve stejné činnosti letadlům nepřítele. Bombardéry za Velké války měly především nezanedbatelný účinek morální.

 

Bouřlivý rozvoj vojenského letectví lze sledovat v mnoha ukazatelích. Na počátku války se na nebi pohybovaly stroje neozbrojené, nebo vyzbrojené jen nouzově, operující nejčastěji jednotlivě. V závěru války se již setkáváme se stíhacími letadly, bombardéry i speciálními letadly bitevními operujícími ve formacích a úzce spolupracujícími s pozemními silami. Speciální průzkumné stroje přinášely tisíce fotografií pečlivě mapujících terén bojišť. Rychlost letadel se zvýšila během války asi na dvojnásobek, velmi výrazně se ale zvýšila nosnost. Tak mohla vícemotorová letadla za krátkou dobu dopravit nad nepřítele přes tunu bomb, včetně kulometné výzbroje. Průzkumná letadla pak byla vybavena i vysílačkami, což výrazně zefektivnilo spolupráci se zemí.

 

Mužů, kteří ovládali tyto stroje, nebylo v roce 1914 mnoho. Většinou se jednalo o průkopníky a sportovce z předválečné doby. S postupujícími dny války se zvětšovaly jejich ztráty a bylo třeba důkladně vycvičit letce nové. Jejich kvalita a odvaha pak současně s odpovídající výzbrojí určovala, kdo ve stále častějších a urputnějších bojích strhne převahu na svoji stranu. Odhodlání a statečnost mladých mužů musely být obrovské, což např. dokládá i to, že britské ztráty při výcviku byly téměř stejné jako ztráty bojové! Ti nejschopnější, nejchladnokrevnější a nejúspěšnější se pak stali leteckými esy a často i národními hrdiny.

 

Hrdým titulem eso je do dnešních dnů obdařen každý pilot, který dosáhl pěti sestřelů. Tento titul byl vymyšlen v období bitvy u Verdunu francouzským majorem de Rosem a měl motivovat letce. Zcela jistě plnil i nepopiratelný propagandistický podtext. Medializované úspěchy jednotlivců na nebi pomáhaly potlačovat deziluzi v zázemí, protože veřejnost jen těžce přijímala nevelké územní zisky za cenu velmi výrazných ztrát na životech při pozemních krvavých jatkách. Kromě Německa se systému es chopily i ostatní země a přežil dodnes.

 

Podmínky, ve kterých tehdy bojovali, byly velice náročné. Velice často se museli rozhodovat sami, v křehkých strojích bez jakékoli pasivní ochrany a pomoci ze země a v převážné většině případů bez padáků, který by je zachránil před smrtí v plamenech. Britské velení reagovalo na žádosti o použití padáků tím, že „možnost záchrany negativně ovlivňuje morálku pilota v boji a vystrojení padákem je proto nežádoucí.” Nejeden pilot proto volil v případě vzplanutí letadla smrt vlastní rukou nebo skok do hlubin…

 

Padáky již byly brzo po vypuknutí války používány, dostávali je pozorovatelé upoutaných balonů. Prvními piloty, kteří padáky ke konci války běžně používali, byli němečtí letci. Padák např. zachránil život druhému nejúspěšnějšímu esu, Ernstu Udetovi.

 

 

© PEEN 2013

POČET LETADEL VÁLČÍCÍCH STÁTŮ

V roce

1914

1918

Rusko

263

          1 039 (únor 1917)

Francie

560

        17 000

Velká Británie

272

        22 000

USA

  65

          6 000

Itálie

143

          2 700

Německo

300

        15 000

Rakousko-Uhersko

 65

             622