Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

25.01.2014

Bedřich Smetana

Historicko-medicínský pohled

 

 

„Kdo dnes tvrdí, že Bedřich Smetana neměl syfilis, podlehl z lásky k vlasti bludu.

Hlavní vlastností bludu (na rozdíl od omylu) je, že je nevývratný.“

 

 

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.

 

 

 

 

I.                        Intro

 

Prakticky již od doby Smetanova úmrtí až do dnešních dnů se neustále vedou polemiky i medicínské disputace nad příčinami Smetanova ohluchnutí a úmrtí. Hodnocením Smetanova zdravotního stavu se zabývali jak jeho ošetřující lékaři, tak věhlasní patologové, ale i antropologové, odborníci nejrůznějších medicínských oborů včetně psychiatrů. Jádrem sporu je, zda je ohluchnutí a úmrtí v souvislosti se syfilidou, v době Smetanově neadekvátně léčenou a tedy rozvinutou, či zda „jen“ v souvislosti s osteomyelitidou a atherosklerotickou demencí. Faktem je, že i věhlasní patologové svoje diagnostické závěry měnili a to nejspíše s ohledem na veřejné mínění. (Původní pitevní diagnóza profesora Hlavy v roce 1884, ještě před tím, než byl vystaven nátlaku ze strany profesora Heverocha, byla správná.) Nebylo by přece „společensky taktní“ označit českého velikána za syfilitika. Podobné stanovisko nejspíše zastává i doc. MUDr. Jiří Ramba. Výhrady k jeho hodnocení a medicínské rozpory uvedu dále.

 

Spory o interpretaci Smetanova onemocnění popisuje výstižně psychiatr Jaroslav Vacek: „Ve střetech diskutérů sehrály významnou roli nemedicínské okolnosti, odrážející sociálně-psychologickou atmosféru té které doby, zejména česká národní podujatost, vítající spekulace o nespecifické etiologii Smetanovy choroby, zbavující ho příhany luetické nákazy. Názorové spory vzdáleně připomínaly i známé okolnosti boje o Rukopisy v 19. století. Historie názorových šarvátek mezi uctívanými autoritami medicíny z konce 19. a z počátku 20. století dosvědčuje nejen jejich omylnost, nýbrž i jistou problematičnost jejich morálního profilu, o níž lékařská veřejnost nerada slyší.

 

Pravdou zůstává, že na základě záznamů o provedené pitvě, záznamů a zdravotním stavu během, a hlavně ke konci Smetanova života, Smetanově korespondenci i výsledků zkoumání Smetanových pozůstatků včetně sérologických vyšetření při nedávné exhumaci, je diagnóza syfilis prakticky jednoznačná! Pokud zůstaneme nad věcí oproštění od pomluv a předsudků (což my Češi moc neumíme!), zcela jednoznačně dojdeme k závěru, že tato skutečnost (tedy onemocnění syfilidou) nikterak nesnižuje hodnocení a význam Smetany jako jednoho z velikánů české hudební scény 19. století. Onemocnění syfilis vypovídá pouze o „rizikovém chování“ mistra, které navíc asi příliš nevybočovalo z chování intelektuálů své doby. Traduje se, že například Vrchlický prý jezdil po Praze kočárem, do něhož „sbíral ty nejsprostší holky“.

 

 

II.                       Stručný životopis

 

Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 v Litomyšli v zámožné rodině sládka tamního pivovaru Františka Smetany (1777 – 1857) a jeho třetí manželky Barbory, rozené Lynkové (1791 – 1864). V souvislosti s otcovým podnikáním se rodina stěhovala do Jindřichova Hradce, pak do Růžkových Lhotic u Vlašimi a posléze do Obříství u Mělníka. Gymnázium navštěvoval Smetana postupně v Jihlavě, v Havlíčkově Brodě, v Praze a naposled v Plzni. Ukončil ho v 19 letech v roce 1843. Působil jako učitel hudby, pianista, sbormistr a dirigent do svého ohluchnutí v roce 1874, z toho asi pět let s trojím přerušením v letech 1856 – 1862 ve švédském Göteborgu a skladatelem zůstal navzdory svému ohluchnutí ve věku padesáti let (1874) až do své smrti v roce 1884 několik týdnů po svých šedesátých narozeninách. Oficiálně se svého působení na veřejnosti jako dirigent v české opeře kvůli hluchotě vzdal v září 1874. V prvním manželství (1849 – 1859) s Kateřinou Kolářovou měl čtyři dcery. Tři v dětství zemřely: Bedřiška (1851 – 1855), Gabriela (1852 – 1854) a Kateřina (1855 – 1856) a jenom Žofie, narozená v roce 1853, svého otce přežila.

 

První manželka Kateřina pobývala se Smetanou za jeho druhého pobytu v Göteborgu v roce 1857. Trpěla plicní tuberkulózou a zemřela při cestě ze Švédska do Čech v dubnu 1859 v Drážďanech. Smetana se podruhé oženil v červenci 1860 v 36 letech v Obříství s Barborou (Bettinou) Ferdinandiovou (narozena 1840 a Smetanu přežila). Měl s ní dvě dcery. Zdeňku, narozenou v roce 1861, a Boženu, narozenou v roce 1863. V Göteborgu se na jednom plese seznámil s tehdy poprvé provdanou dvacetiletou Švédkou Frödou Benneck, která se po smrti svého manžela podruhé provdala a získala příjmení Rubenson. Citové vztahy mezi ní a Smetanou byly prý vřelé a tato dáma si zajela později i do Prahy ke Smetanově hrobu na Vyšehradě v roce 1904. Dožila se 78 let. Existovaly pověsti o Smetanově románku s operní divou Lelly Ricci a o jeho údajných pletkách s baletkami. Lesný píše, že šlo snad spíš o cílené pomluvy. Měl je šířit jistý František Pivoda, hudební referent a úhlavní Smetanův nepřítel. Po svém ohluchnutí přesídlil Smetana jako „host“ se svou rodinou (s druhou manželkou a s dcerami Zdeňkou a Boženou z druhého manželství) do malé obce Jabkenice u Mladé Boleslavi (přestěhování dne 3. července 1875). Do Jabkenic ho pozvala jeho dcera z prvního manželství Žofie, provdaná Schwarzová. Bydleli v myslivně nadlesního Josefa Schwarze, který všechny živil. Smetanova materiální nouze byla navzdory přiznané penzi tíživá. Podobně jako ohluchlému Beethovenovi se i Smetanovi po ztrátě sluchu zachovala jeho sluchová paměť i zvuková představivost natolik, že si své tvůrčí schopnosti udržel na geniální úrovni. Řadu svých skvostných děl napsal až po svém ohluchnutí – cyklus symfonických básní „Má vlast“, kvartet „Z mého života“, opery „Hubička“ a „Tajemství“ aj.

           Medicína

© PEEN  2014

Bedřich Smetana v době studií, kolem roku 1840

Bedřich Smetana se svou první chotí a dcerkou Zdenkou

Bedřich Smetana a jeho druhá žena Bettina

Smetana počátkem 60. let 19. století