Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

24.09.2013

SVĚTOVÍ DIRIGENTI

Leopold Stokowski

 

 

Leopold Stokowski (18. dubna 1882 – 13. září 1977) byl britsko-americký orchestrální dirigent, dobře známý provedením svých koncertů „volnou rukou“ (free hand performing style), tedy bez taktovky a charakteristickým zvukem mnoha velkých orchestrů, které dirigoval.

 

V Americe Stokowski účinkoval se spoustou významných orchestrů, které formoval neb i sám zakládal. Jeho jméno je nejvíce spojeno s Philadelphskou a New Yorskou filharmonií. Aranžoval a dirigoval Fantasii Walta Disneye, ve které se sám objevil. Stokowski, který udělal svůj první dirigentský debut v roce 1909, se objevil na veřejnosti naposledy v roce 1975, ale pokračoval v realizaci nahrávek až do června 1977, několik měsíců před svou smrtí ve věku 95 let.

 

 

I.                   Mládí

 

Stokowski byl synem v Anglii narozeného truhláře polského původu, Kopernika Józefa Bolesławowicze Stokowski a jeho manželky irské národnosti Annie Marion Stokowski, rozené Moore. Stokowski se narodil jako Leopold Anthony Stokowski, i když někdy v pozdější fázi života si změnil svoje prostřední jméno na Antoni a přidal rodná jména Stanisław Bolesławowicz.

 

Stokowského rodný list uvádí jeho narození 18. dubna 1882, ve 13. horní Marylebone Street (nyní New Cavendish Street), v Marylebonském okrese Londýna. Stokowski byl pojmenován po svém v Polsku narozeném dědečkovi Leopoldovi, který zemřel v anglickém hrabství Surrey 13. ledna 1879, ve věku 49 let.

 

Stokowski studoval na Královské hudební akademii (Royal College of Music), kam se zapsal v roce 1896 ve věku třinácti let a stal se tak jedním z nejmladších vysokoškolských studentů. Stokowski zpíval ve sboru v kostele St. Marylebone a později se stal asistentem varhaníka sira Walforda Daviese na Temple Church. Ve věku 16 let byl Stokowski zvolen členem Královské akademie varhaníků (Royal College of Organists). Roce 1900 Stokowski založil sbor v kostele Panny Marie na Charing Cross Road, kde cvičil se sboristy a hrál na varhany. V roce 1902 byl Stokowski jmenován varhaníkem a sbormistrem v Kostele Sv. Jakuba v Piccadilly. Také navštěvoval Královskou akademii (Queen’s College) v Oxfordu, kde získal v roce 1903 titul bakaláře hudby.

 

 

II.                 Profesionální kariéra

 

II.1.              V New Yorku, Paříži  a Cincinnati

 

V roce 1905 začal Stokowski pracovat v New Yorku jako varhaník a ředitel kůru kostela svatého Bartoloměje, ale v průběhu času za tuto pozici rezignoval ve své snaze o kariéru dirigenta.

 

Kvůli dalšímu studiu dirigování hudby se Stokowski přestěhoval do Paříže. Tam v roce 1908 vyhrál konkurz na nového dirigent Symfonického orchestru v Cincinnati a do funkce dirigenta nastoupil na podzim roku 1909. To bylo v roce jeho oficiálního dirigentského debutu v Paříži s Kolínským orchestrem (Colonne Orchestra)  dne 12. květen 1909, kdy Stokowski doprovázel svou budoucí nevěstu, klavíristku Olgu Samaroff v Čajkovského Klavírním koncertu č. 1. Stokowského dirigentský debut v Londýně se konala následující týden 18. května s New Symphony Orchestra v Královské hale (Queen’s Hall).

 

Stokowski jako nový stálý dirigent měl v Cincinnati velký úspěch  a představil zde koncept „popových koncertů“. Počínaje jeho první sezónou v Cincinnati začal prosazovat soudobé skladatele provedením jejich hudby. Byla mezi nimi díla Richarda Strausse, Sibelia, Rachmaninova, Debussyho, Glazunova, Saint-Saense a mnoha dalších. Stokowski obhajoval soudobou hudbu až do konce své kariéry.

 

Nicméně na počátku roku 1912, byl Stokowski velmi znechucen politikou představenstva orchestru, což vyústilo v jeho rezignaci. Po jistých sporech a váhání představenstva  rada nakonec dne 12. dubna 1912 jeho resignaci přijala.

 

 

II.2.              Ve Philadelfském orchestru

 

O dva měsíce později byl Stokowski jmenován ředitelem Filadelfského orchestru (Philadelphia Orchestra) a dirigentsky debutoval ve Philadelphii 11. října 1912. Tato pozice přinesla některé z jeho největších úspěchů a uznání. Bylo navrženo, aby Stokowski neprodleně odstoupil v Cincinnati, se skrytým vědomím, že dirigentská pozice ve Philadelphii bude jeho, když bude chtít, nebo jak to tvrdí Oscar Levant ve své knize A Smattering of Ignorance (Znalost a nevědomost), „měl smlouvu v kapse“. Předtím než se přestěhoval na své dirigentské místo ve Filadelfii, ale Stokowski plul zpět do Anglie, aby provedla dva koncerty v Queen’s Hall v Londýně. 22. května a 14. června 1912 dirigoval Londýnský symfonický orchestr na koncertě, na kterém uvedl Wagnerovy opery.

 

Stokowski rychle získal reputaci jako hudební showman. Jeho smysl pro teatrálnost zahrnoval velká gesta, jako je házení partitury na podlahu, aby dal najevo, že nepotřebuje dirigovat z listu. Také experimentoval s novými režimy osvětlení v koncertním sále, v jednom okamžiku dirigování temný sál jen s osvětlením jeho hlavy a rukou a jiné světelné aranže. Později v symfonické sezóně 1929 – 1930 začal Stokowski dirigovat bez taktovky. Jeho dirigování „volnou rukou“ se brzo stalo jednou z jeho ochranných známek.

 

Co se týče hudby, Stokowski vychoval jím vedený orchestr a vytvořil „Stokowského zvuk“ nebo to, co se stalo známé pod označením „Philadelphia Sound“. Stokowski podporoval „volné klenutí smyčcové sekce, „volné dýchání“ dechové sekce a neustále měnil zasedací pořádek jednotlivých sekcí orchestru v závislosti na akustice sálu ve snaze získat co možná nejlepší zvuk. Stokowski je pokládán za prvního dirigenta, který vytvořil zasedací pořádek v orchestru a který je většinou orchestrů používán dodnes. První a druhé housle společně po dirigentově levici, violy a cella po pravici. Stejně jako mnoho jiných dirigentů této generace i Stokowski stal se známý úpravou orchestrací slavných skladeb takových skladatelů jako Beethovena, Čajkovského, Sibelia, Johanna Sebastiana Bacha a Brahmse.

 

Mnoho seriozních hudebních kritiků bylo tímto Stokowského pojetím umělecké svobody pohoršeno. Ve dvacátém století bylo více přijatelné respektování původního skladatelova provedení. Často však Stokowski ponechal provedení děl zcela bez změn a to zejména těch děl, která řídil poprvé. Na druhé straně nebyl v žádném případě jediný kdo měnil podání a provedení známého díla. Například Arturo Toscanini, který zastával přístup opus „provést, tak jak je napsáno“ , byl stejně obratný a schopný v provádění podobných změn v dílech skladatelů. Toscaniniho změny ale byly téměř vždy mnohem jemnější a méně časté než je tomu u Stokowského.

 

Stokowského repertoár byl široký a zahrnuje mnoho soudobých skladeb. Byl to jediný dirigent, který prováděl orchestrální díla Arnolda Schoenberga, Dmitrije Šostakoviče, do svého repertoáru přidal díla Rachmaninova a Igora Stravinského. Stokowski, jako jeden z mála operních dirigentů, realizoval premiéry Musorgského Borise Godunova (1929) a Vojcka Albana Berga (1931)  ve Philadelphii v původním znění. Mnoho těchto děl soudobých skladatelů skladatelů bylo premiérově uvedeno právě pod vedením Stokowského ve Philadelphii.

 

V roce 1933 odstartoval Stokowski projekt „Koncerty pro mládež“ pro mladší publikum, které mají stále tradici ve Philadelphii a mnoha dalších amerických městech, a podporovat hudební programy pro mládež.

 

Po sporech v radě orchestru začal Stokowski zvažovat odstoupení z vedení  Philadelfského  orchestru k roku 1936, což umožnilo postupně převzít orchestr jeho spoludirigentovi Eugenu Organdy. Stokowski sdílené dirigentské povinnosti s Ormandym od roku 1936 do roku 1940, a nevrátil se po dlouhou dobu až do roku 1960.

 

Po svém návratu v roce 1960 se Stokowski objevil s Philadelphia Orchestra jako hostující dirigent. Realizoval také dvě dlouhohrající nahrávky(LP recordings) s tímto orchestrem pro Columbia Records, z nichž jedna zahrnovala provedení El amor brujo od Manuel de Falla, dílo, které představil v Americe v roce 1922 a předtím zaznamenal u RCA Victor s Hollywood Bowl Symphony Orchestra v roce 1946, a album J. S. Bacha, které bylo uvedeno 5. Braniborským koncertem a třemi Stokowského Bachovými transkripcemi. Stokowski se dále objevoval jako hostující dirigent při různých příležitostech, jeho poslední koncert s Philadelphia Orchestra sem odehrál v roce 1969.

 

Na počest obrovského vlivu Stokowského v hudbě a na filadelfskou uměleckou komunitu byl 24. února 1969 oceněn prestižní cenou za zásluhy University v Pennsylvanii  Glee Club Award of Merit. Počínaje rokem 1964 byla tato cena každoročně udělována těm, jejichž činnost znamenala příspěvek světové hudbě a pomáhala vytvářet podmínky, v nichž jejich schopnosti a talent mohly nalézt ten správný výraz.

 

 

II.3.              All-American Youth Orchestra

 

Když v roce 1940 skončila Stokowského smlouva s Philadelphia Orchestra, tak okamžitě sestavil All-American Youth Orchestra, v němž se věk hráčů pohyboval mezi 18 a 25 lety. Tento orchestr cestoval po Jižní Americe v roce 1940 a Severní Americe v roce 1941 a setkával se s nadšenou kritikou. Přestože Stokowski realizoval množství nahrávek s AAYO pro gramofonovou společnost Columbia, technický standard nedosahoval takové úrovně jaké bylo dosaženo s Philadelphia Orchestra pro RCA Victor. V každém případě byl AAYO rozpuštěn když Spojené státy vstoupily do války a plány na další turné v roce 1942 byly opuštěny.

 

 

II.4.              Symphony Orchestra

 

Během této doby se Stokowski také stal šéfdirigentem Symfonického orchestru NBC se smlouvou na tři roky (1941 –  1944). Řádným dirigentem  NBC byl Arturo Toscanini, který se však pro neshody s vedením NBS nechtěl ujmout sezóny 1941 – 1942 a  přijal nabídky na hostování s Philadelphia Orchestra. Stokowski dirigoval mnoho současné hudby s NBC Symphony Orchestra a s tímto orchestrem realizoval i řadu nahrávek pro RCA Victor. Toscanini se pak vrátil jako spolu - dirigent NBC Symphony se Stokowským pro zbývající dva roky jeho smlouvy.

 

 

II.5.              New York City Symphony Orchestra

 

V roce 1944 Stokowski pomohl založit New York City Symphony Orchestra, se kterým by měl dělat hudbu přístupnou pro střední pracující třídu. Ceny vstupenek byly stanoveny nízké a představení se konala prakticky po pracovní době. Mnoho prvních koncertů bylo jen ke stání, ale o rok později, v roce 1945, Stokowski byl v rozporu s komisí (která chtěla ještě více snížit náklady) a rezignoval. Stokowski natočil tři 78 otáčkové sady (78 rpm sets) s New York City Symphony pro RCA: Beethovenovu 6. symfonie, Smrt a proměna (Death and Transfiguration) Richarda Strausse a výběr z orchestrální hudby z Carmen George Bizetta.

 

 

II.6.              Hollywood Bowl Symphony Orchestra

 

V roce 1945 založil Stokowski Hollywood Bowl Symphony Orchestra. Orchestr fungoval pro živé koncerty jen dva roky, ale s nahráváním pokračoval až do roku 1960. Některé ze Stokowského „open – air“ (živých) koncertů s HBSO bylo vysíláno, zaznamenáno a vydáno na CD.

 

 

II.7.              New York Philharmonic Orchestra – NYPO

 

Stokowski vystupoval častěji s Los Angeles Philharmonic a to jak v Hollywood Bowl i na dalších scénách. V roce 1946 se pak stal hlavním hostujícím dirigentem Newyorské filharmonie. Mezi množství jeho prvních provedení v USA patřila i premiéra Prokofjevovy 6. symfonie v roce 1949. Udělal také mnoho velkolepých nahrávek s NYPO pro Columbii, včetně světové premiéry nahrávek 6. symfonie Vaughana Williamse a L‘Ascension Oliviera Messiaense, také v roce 1949.

 

 

III.                Mezinárodní kariéra

 

Když byl v roce 1950 jmenován šéfdirigentem NYPO Dimitri Mitropoulos, zahájil Stokowski novou mezinárodní kariéru, která začala v roce 1951 celonárodním turné po Anglii: v průběhu festivalu na oslavu Británie dirigoval Royal Philharmonic Orchestra na pozvání Sir Thomase Beechama. Během téhož léta také podnikl koncertní turné v Německu, Holandsku, Švýcarsku, Rakousku a Portugalsku. Stokowski vytvořil jistou šablonu, kdy v letních měsících působil jako hostující dirigent v zahraničí, zatímco během zimních období dirigoval ve Spojených státech. Tento systém se dobře osvědčil i v následujících dvaceti letech, během nichž Stokowski řídil mnoho největších světových orchestrů a současně s nimi nahrával pro různé značky. Tak řídil a nahrával s hlavními londýnskými orchestry, stejně jako s Berlínskou filharmonií, Suisse Romande Orchestra, Francouzským národním rozhlasovým orchestrem, Českou filharmonií, Hilversum (Nizozemí) Radio Philharmonic a dalšími.

 

 

III.1.             Symphony of the Air, Houston Symphony Orchestra

 

Stokowski se vrátil do NBC Symphony Orchestra v roce 1954 k provedení řady nahrávek pro RCA. Po rozpuštění NBC Symphony Orchestra jako oficiálního souboru rádiových sítí NBC, byl znovu vytvořen jako Symphony of the Air se Stokowským  jako pomyslným hudebním ředitelem, a jako takový realizoval množství koncertů a nahrávek v letech 1954 až 1963.

 

 

III.2.           American Symphony Orchestra a Londýn

 

V roce 1960 Stokowski provedl jedno z ne příliš častých vystoupení v opeře když dirigoval Turandot Giacoma Pucciniho v Newyorské metropolitní opeře v památném obsazení s Birgit Nilsson, Frankem Corelli a Annou Moffo. V roce 1962, ve věku 80 let, Stokowski založil Americký symfonický orchestr a působil jako hudební ředitel ASO až do května 1972, kdy ve věku 90 let navrátil do Anglie.

 

 

IV.                Nahrávky

 

Stokowski během svého života nahrával pro řadu tehdejších gramofonových firem. Svoje první nahrávky udělal s Philadelphia Orchestra pro firmu Victor Talking Machine Copany v říjnu 1917. Stokowski našel způsob jak co nejlépe využít akustický proces, elektrická nahrávka byla přestavena firmou Victor až na jaře 1925. Jeho ranné nahrávky byly provedeny v ateliérech firmy Victor v New Jersey, ale následně v roce 1927 začala Victor nahrávat v Hudební akademii (Academy of Music) ve Philadelphii. Stokowski a Philadelphia Orchestra se později podíleli na dlouhohrajících nahrávkách, high fidelity a stereofonních experimentech během počátku 30. let, většinou pro Bellovy laboratoře. Victor dokonce v této době vydal několik LP desek, která nebyly komerčně úspěšné, protože vyžadovaly speciální drahé gramofony, které si většina lidí během velké hospodářské krize nemohla dovolit.

 

Stokowski nahrával značky až do doby krátce před svou smrtí, včetně RCA Victor, Columbia, Capitol, Everest, United Artists a londýnské Decca („Phase 4“ Stereo). Jeho první komerční stereofonní nahrávky byly nahrány v roce 1954 pro RCA Victor s NBC Symphony Orchestra. Od roku 1947 do roku 1953 Stokowski nahrával u RCA Victor se speciálně „ad hoc“ sestaveným souborem především z hráčů New York Philharmonic a NBC Symphony. Dlouhohrající desky (LP) byly označeny: hraje „Leopold Stokowski a jeho symfonický orchestr“.

 

Jeho nahrávky pro firmu Capitol  v roce 1950 se odlišovaly použitím třístopých stereofonních magnetofonů. Typicky byl Stokowski velmi opatrný při umístění hudebníků během nahrávání a jejich rozmístění konzultoval se zvukovými inženýry a nahrávacími techniky, aby dosáhl  co nejlepších výsledků.

 

Mezi ostatní značky, pro které Stokowski nahrával na konci roku 1950, patří i Everest, známý pro jeho použití 35 mm filmu místo pásku a z toho vyplývající velmi živý zvuk.

 

 

V.                  Stokowski jako transcriber

 

Stokowski byl oslavován jako transcriber (přepisovač) hudby původně napsané v jiných formách. Jeho katalog zahrnuje asi 200 orchestrální aranží, téměř 40 z nich jsou přepisy děl J.S. Bacha. Během let 1920 a 1930 Stokowski aranžoval mnoho Bachových instrumentálních děl i děl pro klávesy, hlavně písně a kantáty. Asi nejslavnější z nich je Toccata a fuga d moll, původně napsaná pro varhany.

 

Tyto úpravy byly považovány některými puristy za prznění původních děl, ačkoli Stokowski sám uváděl, že samotný Bach byl notorický transcriberem hudby jiných, zejména Antonia Vivaldiho. V této souvislosti je třeba poznamenat, že Stokowski nebyl zdaleka jediný orchestrátor Bachovy hudby. Mezi ostatními dirigenty, kteří  aranžovaly Bacha do symfonické podoby byli Dimitri Mitropoulos, Eugene Ormandy, Otto Klemperer a mnoho dalších. Obecně platí, že moderní CD nahrávky těchto Stokowského verzí byly většinou velmi vřele přijímány soudobými kritiky. Byli však i kritici, kteří tyto počiny Stokowského odsuzovali.

 

 

VI.                Poslední roky

 

Stokowski pokračoval v dirigování na veřejnosti po dalších několik let, ale zdravotní potíže mu umožňovaly pouze nahrávání. Podle očitých svědectví Stokowski často dirigoval v pozdějších letech vsedě, někdy když byl uchvácen provedením tak povstal a dirigoval s obdivuhodnou energií. Jeho poslední veřejné vystoupení ve Velké Británii se konalo v Royal Albert Hall v Londýně 14. května 1974. Stokowski s Novou filharmonií provedl, kromě jiných, „Veselý valčík“ od Otto Klemperera (na počest bývalého hudebního ředitele orchestru, který zemřel v předchozím roce). Stokowského nejposlednější veřejné vystoupení se konalo v průběhu roku 1975 na Vence Music Festival v jižní Francii, kde dne 22. červenec provedl několik svých transkripcí J.S. Bacha s Rouen Chamber Orchestra.

 

Svojí poslední světovou premiéru provedl Stokowski v roce 1973, kdy ve věku 91 let dirigoval 28. Symfonii Havergala Briana ve vysílání rádia BBC s New Philharmonia Orchestra. Pokračoval v nahrávání i poté, co přestal ze zdravotních důvodů řídit živé koncerty, nahrával zejména s Národní filharmonií (National Philharmonic) a jinými „ad hoc“ sestavenými soubory, které byly složeny z nejlepších hráčů hlavních londýnských orchestrů. V roce 1976 podepsal smlouvu s CBS Records, které byla platná do dovršení Stokowského 100 let. Nicméně Stokowski zemřel následující rok na srdeční infarkt v Nether Wallop v Hampshire ve věku 95 let.

 

Stokowski je dnes považován za otce moderních orchestrálních norem. On měl opravdu kouzelný dar vytěžit zapálený zvuk jak velký a druhořadých souborů. Také miloval proces nahrávání a jeho gramofonová kariéra byla neustále motivována snahou o co nejlepší nahraný zvuk.

 

Stokowski je pohřben na hřbitově East Finchley v severním Londýně.

 

           UMĚNÍ—HUDBA

© PEEN  2013