Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

24.09.2013

SVĚTOVÍ DIRIGENTI

Karl Böhm

 

 

Karl August Leopold Böhm (28. srpna 1894 – 14. srpna 1981) byl rakouský dirigent.

 

 

I.                   Životopis

 

Narodil se ve Štýrském Hradci (Graz) v Rakousku, vystudoval práva a získal doktorát v tomto oboru. Později studoval hudbu na Konzervatoři ve Štýrském Hradci. Na doporučení Karla Mucka a Bruno Waltera ho v roce 1921 angažovali v Bavorské státní opeře v Mnichově. Dalšími jeho residenčními místy kde působil jako mladý dirigent byly roce 1927 Darmstadt a v roce 1931 Hamburg před úspěchem Fritze Busche jako hlavy Semper opery v Drážďanech v roce 1934. Sloužil na nejvyšším postu Vídeňské státní opery a v roce 1934 se stal jejím hudebním ředitelem.

 

Böhmova kariéra pak pokračovala po dvouletém poválečném denacifikačním zákazu (odstranění nacistů a jejich vlivu v poválečném Německu), kdy se s rodnou zemí soustředil na svojí práci. Vídeňští filharmonici a Salcburský festival byly uváděni přednostně. Dále pokračovaly Böhmovy vazby v Drážďanech se Staatskapelle.

 

V roce 1957 debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku když dirigoval Dona Giovanniho a rychle se stal jedním z nejoblíbenějších dirigentů v éře Rudolfa Binga, když dirigoval všech 262 představení včetně domácí premiéry Adriadne auf Naxos a Die Frau ohne Schatten (Dáma bez stínů, což byl první velký úspěch v novém domě Lincolnova centra), a mnoho jiných  velkých představení jako  Fidelia k Beethovenovu dvoustému výročí, Kouzelnou flétnu, Tristana a Isoldu (včetně domácího debutního představení  Birgit Nilsson v roce 1959), Otella, Rosenkavaliera, Salome, Vojcka (Wozzeck), Elektru a další. V roce 1966 a 1967 dirigoval v Bayreuthu, kde provedl kritiky uznávaný celý cyklus Wagnerova Prsten Nibelungů a také Tristana a Isoldu.

 

V pozdějším věku hostovat jako dirigent s London Symphony Orchestra a v roce 1973 s ním zahájil Salcburský festival. Získal titul presidenta London Symphony Orchestra a tento post zastával až do konce života.

 

Snad jeho největším přínosem v hudbě spočívá v uvedení oper jeho blízkého spolupracovníka Richarda Strausse. Böhm vedl premiéru jeho pozdního díla Die schweigsame Frau (1935) a Daphne (1938), nahrál všechny hlavní opery a pravidelně uváděl Straussovy opery se silným obsazením ve Vídni a v Drážďanech a také na festivalu v Salcburku.

 

Böhm byl oceňován pro svou rytmickou a mohutnou interpretaci oper a symfonií W.A. Mozarta a v roce 1960 byl pověřen nahráním celého cyklu symfonií s Berlínskou filharmonií. Böhmovo svěží a prosté provedení Wagnera získalo stoupence, stejně jako jeho provedení symfonií Brahmse, Brucknera a Schuberta. Jeho nahrávka cyklu Beethovenových symfonií z roku 1971 s Vídeňskou filharmonií také získala velký respekt. Na jiné frontě Böhm obhajoval a nahrával opery Vojcek (Wozzeck) a Lulu Albana Berga před tím, než je zařadil do repertoáru.

 

Získal řadu vyznamenání,  mezi nimi i první rakouský generální hudební ředitel (Generalmusikdirektor) v roce 1964. Byl široce oslavován na svých 80. narozeninách o deset let později. Jeho kolega Herbert von Karajan mu při této příležitosti věnoval hodinky.

 

Böhm zemřel v Salcburku. Jeho syn, herec Karlheinz Bohm, je známý svou rolí Ludwiga van Beethovena ve filmu Walta Disneye The Magnificent Rebel, rolí mladého císaře Františka Jsesefa ve třech filmech Sissi a rolí Jakoba Grimma ve velkolepém „Nádherném světě bratří Grimmů“ natočeném v roce 1962 MGM – Cinerama.

 

 

II.                 Nacistická éra

 

Navzdory podezření, že v počátcích sympatizoval s Nacistickou stranou, Böhm se nikdy nestal jejím členem.

 

V době kdy byl hudebním ředitelen v Drážďanech, pronášel řeč velebící nacistický režim a jeho kulturní zájmy. V roce 1939 se podílel na vydání Newpapers of the Comradeship of German Artists (Noviny o kamarádství německých umělců) ve zvláštním vydání gratulace u příležitosti 50. narozenin Hitlera. „Cesta současné hudby v oblasti symfonických děl ... byla označena a upevněna ideologií národního socialismu ...“ Na druhou stranu Böhmovo programování moderních děl se nelíbilo nacistům a jeho spolupráce s protifašistickými řediteli a designéry mohla být interpretována nepřáteli nacistického režimu jako odvážný pokus k zachování umělecké svobody, a Böhm se zřejmě připravoval na eventuální vyhnanství, když poslal svého syna Karlheinze do Švýcarska.

 

Nakonec, podle historika Michaela H. Katera, Böhm patří do té skupiny umělců, „u kterých je možné nalézt protichůdné prvky odporu, přizpůsobení a služby režimu, takže je nelze s konečnou platností označit buď za nacisty nebo nikoliv.

 

 

 

 

 

 

 

           UMĚNÍ—HUDBA

© PEEN  2013