Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

24.09.2013

SVĚTOVÍ DIRIGENTI

Sir Georg Solti

 

 

Sir Georg Solti (21. října 1912 – 5. září 1997) byl britsko-maďarský orchestrální a operní dirigent. Drží rekord v počtu obdržených cen Grammy, kterých osobně vyhrál 31, včetně Grammy Lifetime Achievement Award. Je všeobecně považován za jednoho z nejlepších dirigentů 20. století.

 

 

I.                   Počátky kariéry

 

Solti se narodil jako György Stern (maďarsky Stern György) v Budapešti v židovské rodině. Jeho rodiče byli Móric(z) Stern a Teréz Rosenbaum. Jeho bratranec byl László Moholy-Nagy, židovsko-maďarský malíř a fotograf, který učil na Bauhaus v Dessau a spoluzaložil New Bauhaus v Chicagu. Jeho otec poněmčil jméno György na Georg a změnil jeho příjmení na Solti, aby jej ochránil před antisemitismem.

 

Učil se hře na piáno, ale když ve 14 letech slyšel Ericha Kleibera dirigovat Beethovenovu 5. symfonii tak se ihned rozhodl, že se stane dirigentem. Studoval na Hudební akademii Franze Lista, pod vedením Bély Bartóka, Zoltána Kodály, Leo Wernera a Ernsta von Dohnanyi. V roce 1935 získal uznání jako dirigent debutoval  v Opeře v Budapešti s provedením Figarovy svatby dne 11. března 1938, která zde byla poprvé provedena nekonvertovaným Židem. To ale bylo také poslední Soltiho představení v Maďarsku. V tento den Hitler připojil Rakousko a v Maďarsku začal protižidovský tlak pod režimem admirála Miklóse Horthy. V roce 1939, v době hrozící německé invaze, utekl kvůli svému židovskému původu z Maďarska a přestěhoval se do Švýcarska, kde pokračoval v kariéře jako pianista a v vyhrál v Ženevě mezinárodní klavírní soutěž, ale měl jen omezenou možnost rozvíjet (zdokonalovat se) ve svém dirigování. Bohužel již nikdy nespatřil svého otce.

 

Po druhé světové válce, ve které jeho otec zemřel přirozenou smrtí, byl Solti hudebním ředitelem Bavarian State Orchestra v Mnichově (kde provedl německou premiéru opery Mathis der Maler Paula Hindermitha, která byla za nacistického režimu zakázána) a Opery ve Frankfurtu (kde předvedl německou premiéru Lulu Albana Berga). V roce 1951 debutoval na Salcburském festivalu provedením Mozartova Idomenea.

 

V roce 1960 Solti podepsal tříletou smlouvu (efektivní v roce 1962) a stal se hudebním ředitelem Los Angeles Philharmonic, jako host dirigoval orchestr na zimních koncertech v centru Los Angeles, během léta v Hollywood Bowl a další koncerty v jižní Kalifornii. Orchestr doufal, že Solti povede orchestr když se přestěhoval do svého nového domova do ještě nedokončeného pavilonu Dorothy Chander a dokonce začal získávat hudebníky do orchestru. Nicméně se Solti v roce 1961 náhle rozhodl resignovat na toto místo když se dozvěděl, že správní rada filharmonie nejmenovala, po jeho předchozí konzultaci, 26 letého Zubina Mehtu asistentem dirigenta orchestru. Mehta byl následně jmenován hudebním ředitelem na Soltiho místo.

 

V roce 1961 se Solti stal hudebním ředitelem Královské opery (Royal Opera House) v Covent Garden a tuto funkci zastával až do roku 1971. Tam si Solti díky pleši a náročnosti zkoušek vysloužil přezdívku „The Screaming Skull“ (Jepičí palice) (podle stejnojmenného filmu). Poté trávil hodně času v Británii a ve Spojených státech.

 

Jeho první manželství s Hedi Oechsli skončilo v roce 1946 rozvodem. Podruhé byl ženatý s Valerií Pitts, britskou televizní moderátorkou, s níž se seznámil když s ním dělala rozhovor. Měli dvě dcery, Gabrielu a Claudii. V roce 1972 se stal britským státním příslušníkem (naturalizovaným britským občanem). V roce 1971 byl oceněn rytířským Řádem britského impéria (Order of the British Empire) a po udělení britského občanství byl známý jako Sir Georg Solti.

 

Solti byl velký podporovatel a rádce mnoha mladých hudebníků, včetně maďarské sopranistky Sylvie Sass, s níž nahrál Mozartova Dona Giovanniho a Bartókův „Zámek Modrovousův“ (Bluebeard’s Castle). Navíc  v roce 1994 Solti dirigoval „Soltiho orchestrální projekt“ v Carnegie Hall a vedl workshop (seminář) pro mladé americké hudebníky.

 

 

II.                 Chicago Symphony

 

Solti byl hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru (Chicago Symphonic Orchestra – CSO) od roku 1969 do roku 1991, kdy se stal jediným hudebním ředitelem v historii orchestru. Před Soltim působil jako hudební ředitel CSO violista Victor Aitay, který popsal Soltiho pracovní styl následovně: „Obvykle jsou dirigenti uvolnění na zkouškách a v napětí při koncertech. U Soltiho to bylo naopak. Byl velice napjatý při zkouškách, což nás přinutolo ke koncentraci, ale pak uvolněný během provedení, což je pro orchestr velký přínos“.

 

Celkově Solti dirigoval s Chicago Symphony Orchestra 999 představení. Tisící představení bylo naplánováno na říjen 1997, zhruba v době jeho 85. narozenin. Město Chicago přejmenovalo na jeho památku blok východní Adamsovy ulice v blízkosti symfonického centra jako místo Sira Georgie Soltiho – „Sir Georg Solti Place“.

 

Solti upevnil pověst CSO jako jednoho z největších světových orchestrů, ačkoli je třeba připomenout zpětně průkopnickou práci Fritéze Reinera, který nikdy nebyl s orchestrem na turné v zahraničí. Solti uskutečnil s CSO první evropské turné v roce 1971. Soltiho nahrávky s Chicago Symphony Orchestra zahrnují komplet symfonií Beethovenových, Johannese Brahmse, Antona Brucknera a Gustava Mahlera. Solti nahrál také kompletní opery s CSO jako jsou Mojžíš a Aron (Mores und Aron) Arnolda Schoenberga, Otello Giuseppe Verdiho (také živě provedené v Carnegie Hall) a Die Meistersinger von Nürnberg ( Mistři pěvci norimberští) Richarda Wagnera.

 

 

III.                Pozdější kariéra

 

Kromě svého působení v Chicagu byl Solti hudebním ředitelem Pařížského orchestru (Orchestre de Paris) od roku 1972 do roku 1975. v letech 1979 až 1983 byl šéfdirigentem Londýnského filharmonického orchestru (London Philharmonic Orchestra). Během této doby s Londýnskou filharmonií provedl a nahrál mnoho děl Elgara včetně jeho dvou symfonií, Houslový koncert s Kyung Wha Chung a Koncert pro cello s Julianem Lloydem Webberem. V roce 1983 dirigoval v Bayreuthu Prsten Nibelungů Richarda Wagnera. K 50. výročí Organizace spojených národů (United nations) vytvořil Solti World Orchestra of Peace (Světový orchestr pro mír), který byl složený z hudebníků 47 orchestrů celého světa.

 

Solti pokračoval v přidávání nových děl do svého repertoáru do posledních dnů své kariéry, zejména vyjádřil nadšení pro hudbu Dmitrije Šostakoviče, kterou, jak přiznal, zcela nepřijal během skladatelova života.

 

Solti nikdy neodešel na skutečný odpočinek a jeho náhlé úmrtí na srdeční infarkt 5. září 1997 v Antibes ve Francii znamenalo, že jeho plánovaná vystoupení a nahrávání nemohly být nikdy realizovány. Podle jeho posledního přání, Solti odpočívá v maďarské půdě. Po státním pohřbu byl pochován vedle Bartóka, svého učitele a rádce. Po Soltiho smrti jeho manželka a dcery založily Soltiho nadaci (Solti Foundation) na podporu mladých hudebníků. V roce 2002 byla z podnětu paní Solti zprovozněna internetová stránka věnovaná Soltimu.

 

Solti se podílel na sepsání svých pamětí s Harveyem Sachrem, které byly vydány ve Velké Británii pod názvem „Solti on Solti“ (Solti na Soltiho), jako „Memoirs“ (Vzpomínky) v USA a „Emlékeim“ v Maďarsku. Kniha se objevila měsíc po jeho smrti. Jeho život je také zdokumentován ve filmu Petera Maniura s názvem Sir Georg Solti: The Making of a Maestro.

 

V září 2007 k 10. výročí Soltiho smrti vydala Decca záznam jeho posledního koncertu Mahlerovy Symfonie č. 5 s Tonhalle Orchester Zurich.

 

 

IV.                Nahrávky

 

Solti nadšeně muzicíroval jak v nahrávacím studiu, tak v opeře nebo koncertním sále. Rozvinul dlouhé a produktivní partnerství s legendárním producentem firmy Decca Johnem Culshawem. Výsledek této spolupráce zahrnuje kompletní studiovou nahrávku Wagnerova Prsten Nibelungů s vídeňskými filharmoniky (Vienna Philharmonic). Neméně významné a stejně převratné byly jeho studiové nahrávky oper Richarda Strausse, , které, podobně jako nahrávky Wagnerovy, byly remasterovány a vydány na CD a jsou oceňovány pro své muzikantství a uměleckou hodnotu. Jeho představení a nahrávky děl Giuseppe Verdiho, Gustava Mahlera a Bély Bartóka byla také velmi obdivovány. Kromě nahrávání s CSO Solti nahrál různý repertoár s orchestry jako London Philharmonic Orchestra a Vienna Philharmonic, jako jsou dvě symfonie Edwarda Elgara, vybrané symfonie Čajkovského, Mozartovy opery a jiné.

 

Kromě toho Solti spolupracoval  s Dudley Moorem na vytvoření televizních sérií v roce 1991, které měly  divákovi přiblížit symfonický orchestr.

 

 

 

 

 

           UMĚNÍ—HUDBA

© PEEN  2013