Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

08.08.2013

Eugenika

V.                      Eugenika a medicína

 

Aplikace eugeniky v dnešní době představuje v naší zemi spíše problém etický a filosofický, než problém medicínský. V současné době se naše znalosti o dědičnosti ukazují stejně kontroverzní, jako byla kdysi jejich neznalost. S pokrokem molekulární genetiky vyvstalo mnoho etických otázek, kterými se musí společnost zabývat, i když jde spíš o osud jednotlivců a nikoli celého lidstva.

 

Dnešní možnosti eugeniky spíše spočívají v péči o genetické zdraví jedince a jeho potomků, a tím o genetické zdraví celé populace. Cílená změna genetické struktury populací umělou selekcí je z výše uvedených důvodu nemožná, neúčinná a nepřípustná.

 

Dnešní eugenika, resp. genetika však jisté možnosti péče o genetické zdraví má. Stále se zdokonaluje genetická diagnóza dalších a dalších genetických onemocnění. To vede ke zpřesnění genetické prognózy, k časnému záchytu nemocných a následné včasné léčbě či možnosti volby zdravého dítěte. Další možností je vyléčení podstaty nemoci aplikací genové terapie somatických buněk, která vede k úspěšné léčbě jedince, aniž by se zasahovalo do dědičné podstaty jeho případných potomků.

 

Dnes se eugenika v civilizovaných zemích omezuje zpravidla pouze na těhotenství. První skupina metod používá diagnostiku, která odhaluje dědičné choroby a vady u plodu. Vadné plody jsou pak doporučovány k interrupci. Druhou metodou, která je však zatím spíše věcí budoucnosti, je cílené „inženýrství“ spojené s umělým oplodněním, které zatím má podobu výběru vhodného dárce vajíček či spermatu a případně testování a výběru z většího počtu embryí vytvořených umělým procesem, výhledově se však s postupem rozvoje genetiky předpokládají i zásahy do genomu vajíček, embryí či zygot, minimálně pokud jde o odstranění genetických vad a poruch.

 

Třetí oblastí, kde se dnes projevuje jednání s eugenickým charakterem, je sterilizace mentálně postižených či zločinců, byť se provádí jen omezeně. Hlavním legislativním důvodem omezení je Úmluva o lidských právech a biomedicíně, z jejíhož článku 5 jednoznačně plyne, že nelze sterilizovat bez souhlasu.

 

 

Moje poznámky:

 

 

Profesor RNDr. Jaroslav Flegr ve své knize Zamrzlá evoluce, aneb je to jinak pane Darwin na straně 139, v Odbočce píše:

 

V otázce umělého přerušení těhotenství nemám zcela vyhraněný názor, rozhodně mi však není blízký ani jeden z krajních postojů. Docela by mne například zajímalo, zda stoupenci úplného zákazu umělého přerušení těhotenství vůbec tuší, že naprostá většina začínajících těhotenství končí spontánním potratem během několika prvních dnů či týdnů po vzniku zárodku, tedy mnohem dříve, než žena zjistí, že vůbec otěhotněla. A je to velmi dobře, neboť většina takto potracených zárodků nese vážné genetické poruchy. Trochu mne mrazí z představy, že jednou nějaký ochránce práv embryí dostane geniální nápad, že by bylo možno (a bylo záhodno) pomocí nějakého farmakologického zásahu mechanismus zajišťující kontrolu kvality embryí vypnout …

 

 

Pokud se podíváme do Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů – MKN-10, dočteme se na straně 508:

O04 Lékařský potrat, patří sem: potrat ze zdravotních důvodů, ukončení těhotenství: na žádost, ze zdravotních důvodů.

 

V otázce terminologie se, podle mého názoru, projevuje nedůslednost, i faktická nesprávnost, kterou můžeme nalézt i v Závazných pravidlech NZIS – Národní registr reprodukčního zdraví – Potraty, kde se promiscue používají termíny jak ukončení těhotenství, tak umělé přerušení těhotenství.

 

Jako příklad uvedu třeba bod 2 uvedeného materiálu:

 

2. Osoby podléhající hlášení

Povinnému hlášení podléhají všechny druhy potratů (samovolné, miniinterrupce, ostatní umělá přerušení těhotenství a ostatní potraty vč. případů ukončení mimoděložního těhotenství) provedené zařízeních poskytovatelů lůžkové péče v ČR nebo v něm ošetřené po potratu mimo lůžkové zařízení.

 

Potratem se rozumí ukončení těhotenství ženy, při němž:

a) plod neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdnů,

 

Potratem se rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů.

Umělé přerušení těhotenství (UPT) se provádí na základě písemné žádosti ženy, nepřesahuje-li těhotenství dvanáct týdnů (u miniinterrupce osm týdnů) a nebrání-li tomu její zdravotní důvody. UPT pro genetické důvody lze provést nejpozději do dosažení dvacetičtyř týdnů těhotenství.

Všechny uvedené druhy potratů a všechna prokázaná mimoděložní těhotenství se sledují u těchto skupin žen:

- občanky ČR s trvalým bydlištěm na území ČR,

- cizinky bez ohledu na formu a délku pobytu na území ČR.

 

 

Nejprve k terminologii.

 

Nechci nikoho poučovat atd., to bych si nedovolil. Ale mám rád a snažím se o to, aby se věci a problémy nazývaly správnými jmény. Jinak s pojmy nelze seriózně operovat a problémy řešit. Je to chronický a stále trvající nešvar v mnoha, bohužel i odborných publikacích, a svůj díl viny nese dle mého soudu i Česká gynekologická společnost. Sice nejsem gynekolog, jsem internista, ale dovolím si sousloví „umělé přerušení těhotenství“ okomentovat. Samo slovo přerušení z logiky věci znamená, že jde o děj nebo stav, kdy dojde k pozastavení určitého děje nebo činnosti (obdoba Pause), kterou mohu obnovit, nebo bude děj pokračovat (stisknu opět Play). Pojem přerušení je otrockým překladem slova interrupce. Podle mého názoru je správné pojmenování výše uvedeného „umělé ukončení těhotenství“. Jde totiž o děj nevratný a jeho pokračování není možné.

 

K otázce problematiky, kterou naznačil Prof. Flegr v Odbočce uvedené výše:

 

Opravdu složitá otázka, ani ne tak medicínsky jako spíše filosoficky. To je totiž něco podobného, když se budeme přít o to, kdy vlastně začíná život. Je to od data početí, resp. splynutí vajíčka a spermie (a kdo přesně tento čas určí?!!!) nebo od data kdy plod opustí porodní cesty matky? Viz problematika odpůrců „potratů“, ale i třeba pohřbívání mrtvě předčasně porozených (ne narozených, narození je aktivní děj) plodů, záměrně nepíšu dětí. I s požadavkem rodičů pohřbít takovýto plod jsem se v médiích setkal. Pro většinu z nás, kteří máme v dokladech datum narození okamžik, kdy jsme opustili lůno matky, je asi problematika jasná.

 

Ono je vůbec trochu kontroverzní přeceňovat možnosti medicíny. Ano, dosáhla nebývalých pokroků, ale já si, právě proto, že si lidského života vážím a považuji ho za nedotknutelný, kladu právě jako lékař třeba otázku, zda je správné operovat třeba závažnou srdeční vadu intreuterinně. To, že je to technicky možné, ještě neznamená, že je to správné. Spíše je s podivem, že při současných povinných a pravidelných sonografických kontrolách gravidních žen, nebo stejně tak po genetickém vyšetření při indikované aminocentéze s ne zcela normálním nálezem, dojde ještě k případu, že takové těhotenství je donošeno!

 

Podobnou otázkou filosofickou ale i medicínskou pro budoucí život je to, zda zachraňovat nedonošené plody. Kam až tato hmotnostní hranice poklesne?! To, že dokáže medicína vypiplat 500-700 gramové plody, ještě neznamená, že je to správně. I když se podaří dovést takové děti do dospělosti, prostě ty měsíce intrauterinního vývoje chybí. Příroda ví, co dělá, resp. fysiologické těhotenství trvající cca 40 týdnů má svůj důvod. Prakticky všechny takové děti nějaký defekt mají, ať už na úrovni enzymatické nebo orgánové, jsou méně odolné, je větší výskyt chromozomových aberací a tím i vyšší riziko možných onemocnění atd. Teď nechci, abych byl označen za eugenika v negativním slova smyslu, ale jen se ptám, kde jsou hranice. Zcela dovedu pochopit touhu po dítěti, já bych se ale asi právě s ohledem na výše uvedené rozhodoval jinak. A vůbec nechci dělat frajera, protože to zcela jistě patří mezi rozhodnutí zásadní. Ale člověk se musí srovnat s tím, pokud nějaké riziko přijme, ať v tom či onom směru.

 

Darwin by to okomentoval, že žádný chovatel či pěstitel by nic podobného v rámci snahy o zachování kvality odrůdy či druhu nedovolil či nepřipustil.

 

Já si dovolím uzavřít vlastním sdělením, které jsem použil hned v úvodu celé kapitoly o eugenice: „Čím více bude člověk zasahovat do zákonitostí přírody, tím hůře pro lidstvo jako celek.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroje:

Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti, RNDr. Josef Wolf, nakladatelství Karolinum 2000

Charles Darwin – O původu člověka (The Descent of Man, Murray, London 1871), Academia, Praha 2006

Hrabě de Gobineau O nerovnosti lidských plemen, Podle IV. vydání knihy: Essai sur 1'inégalité des races humaines par le comte de Gobineau. Librairie de Paris Firmin Didot et Cie., Imprimeurs - Éditeurs. Zkrácený překlad pořídil a obrázkovou část upravil F. X. Lánský. 1942 vydalo nakladatelství Orbis, Praha.

Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, Zamrzlá evoluce, aneb, Je to jinak pane Darwin, Academia Praha 2008.

Eugenika aneb Lze zlepšit dědičný potenciál lidské populace?, Mgr. Zbyněk Dolejší s doslovem Prof. RNDr. Jiřiny Relichové, Katedra genetiky a molekulární biologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity 2006

           FILOSOFIE

© PEEN  2013