Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

30.06.2014

Friedrich Nietzsche

Historicko-medicínský pohled

 

 

„Lidstvo nepředstavuje vývoj k lepšímu nebo silnějšímu nebo vyššímu tak, jak se tomu dnes věří. Pokrok je pouze moderní idea, to znamená idea falešná. Dnešní Evropan je svou hodnotou hluboko pod Evropanem renesančním; vývoj prostě není nutně zvýšením, stupňováním, zesílením.“

 

Friedrich Nietzsche, Antikrist, 1888

 

 

 

 

I.                                     Nietzsche a jeho obraz ve společnosti

 

Ještě za svého života a pak následně i po své smrti byl Nietzsche vnímán velmi rozporuplně, což prakticky trvá dodnes. Nietzscheho názory, filosofickými postoji, jeho zdravotními problémy a možným ovlivněním jeho tvorby se zabývali a i dnes zabývají mnozí. Literáti, filosofové, lékaři. Nietzscheho názory a myšlenkové pochody patří k těm obtížněji uchopitelným. Pokud vůbec.

 

Již autor vůbec první psychiatrické patografie Friedricha Nietzscheho (1844 – 1900), německý psychiatr Paul Julius Möbius (1853 –1907) ukončil svou monografii z  přelomu 19. a 20. století skeptickou větou: „Seid misstrauisch, denn dieser Mann ist ein Gehirnkranker“ („Buďte obezřetní, tento muž je duševně nemocný“). Jeden z Nietzscheho italských vydavatelů Mazzino Montinari jeho soud v roce 1963 ještě vyostřil výrokem, že „Nietzsche je nemoc“. Zevrubné studium Nietzscheho literárního díla ani nesčetných jeho dílu věnovaných publikací nepřináší dostatek podkladů, z nichž by se dalo spolehlivě usuzovat na souvislosti mezi Nietzscheho terminální paralytickou demencí a jeho předchozí celoživotní literární a filozofickou tvorbou. Většina současných zájemců o jeho dílo není dostatečně informována o Nietzscheho premorbidní osobnosti, zejména ve vztahu k jeho abnormálním sexuálním sklonům.

 

Současné pohledy na jeho dílo jsou hrubě deformovány zneužitím jeho představ nacisty a fašisty, o jejichž přízeň se svými aktivitami postarala jeho sestra Elisabeth Förster-Nietzsche (1846 – 1935). Nietzsche figuruje ve vědomí mnoha současníků jako hlasatel pangermanismu a  antisemitismu, ačkoliv byl, zejména po svém rozchodu s Wagnerem, jejich odpůrcem a jeho ostouzení Němců bylo nezřídka až přehnané. Lze připustit, že více jeho antidemokraticky namířených idejí, včetně kritiky panující morálky s oslavou násilí a války, poskytlo nacismu a fašismu vítané zdroje jejich ideologie. Sotva lze však bez výhrad přitakat vyjádření norimberského procesu s nacistickými zločinci v roce 1946, dle něhož byl Nietzsche největší postavou nacistické ideologie.

 

Německý filosof a lékař Karl Jaspers (1883 – 1969) výstižně napsal, že poukazování na jeho nemoc vedlo k jeho zlehčování. „Je to dílo paralytika“, prohlašují někteří, zatímco jiní argumentují tím, že Nietzsche před rokem 1888 očividně duševně chorý nebyl. Málokdo chápe, že bylo možné obojí. Lze dokonce připustit, že právě jeho duševní choroba umožnila v jeho tvorbě i to, co by bez ní nejspíše nevzniklo. Který filozof ovlivnil evropskou kulturu končícího 19. století silněji než Nietzsche?

 

Ucelený filozofický systém nevytvořil, jeho spisy jsou nahromaděním jiskřivých aforismů, paradoxů, podobenství a symbolismů, jejichž luštění není pro čtenáře snadné. Původně filolog, skvělý znalec řecké mytologie i antické literatury, obléká své ideje do jejich hávu. Je ve své kritice společnosti útočný, dává prostor úšklebkům, používá skryté a temné narážky a nevyhýbá se ani bezohledným urážkám, nehoráznostem a spílání. Jeho filozofický systém je zmatený a i jeho základní ideje „nadčlověka“, žádoucí „panské morálky“ a nejvíce jeho idea „věčného návratu“ nejsou zcela jednoznačně vysvětleny, čímž poskytuje šanci i svévolným interpretacím.

           Medicína

© PEEN  2014

Tak pravil Zarathustra, 1885

Zrození tragédie, 1872