Český pravěk

Germáni

… germánské stěhování národů

Pohyb germánských kmenů do 5. století

 

Stěhování národů v 1. polovině 5. století se vztahovalo zejména na Vizigóty, Franky, Burgundy, Vandaly a Huny.Germáni však byli v pohybu již mnohem dřív.

       

V období př. Kr. přešli Vandalové, Gótové a další kmeny z jihovýchodní Skandinávie na baltské pobřeží a usadili se na území mezi Odrou a Vislou. Germáni pronikali dále na západ do oblasti dnešního Německa, přičemž vytlačovali Kelty a v Caesarově době překročili Rýn. Významný kmen Markomanů se vyhnul římské expanzi postupem do Čech.

       

Ve 3. století postoupily germánské kmeny přes hranici mezi Rýnem a Dunajem, pronikly hluboko do Galie a částečně do severní Itálie, než se je podařilo odrazit. Tato tažení souvisela se stálým pohybem germánských kmenů, části kmenů nebo družin, které podnikaly vojenské nebo dobyvačné výpravy pod vedením příslušníků urozených rodů.

       

Příčiny těchto přesunů nejsou dodnes objasněny beze zbytku. Zřejmě k nim přispívalo zhoršování klimatu, záplavy na pobřeží Severního moře, částečné přelidnění některých oblastí. Bohatý jih Evropy byl pro kořistníky velmi přitažlivý a přesuny též podporoval zvyk, podle něhož odcházeli mladí mužové na důkaz své vojenské zdatnosti každé jaro na vojenskou výpravu. Je však jisté, že bojechtivé skupiny a kmeny vytvářely od 3. století větší a významnější seskupení pod vedením tzv. vojenských králů. K tomu přistupovala rozsáhlá stěhování Alamanů, Sasů, později Franků, zejména však Gótů, kteří se v prvních dvou stoletích po Kr. pomalu přesunovali z dnešního středního Švédska přes oblast Povislí až k černomořskému pobřeží. Již v polovině 3. století znepokojovali Římany v oblastech dolního toku Dunaje a pustošili dokonce jako piráti břehy Černého moře.

       

V roce 269 se rozdělily různé gótské kmenové skupiny na Ostrogóty, kteří pod vedením svého krále Ermanaricha (zemřel roku 375?) ovládli rozsáhlé oblasti Ukrajiny i Ruska, a Vizigóty, těžiště jejichž moci směřovalo spíše k Balkánu. Další kmenové skupiny pozvolna s Ostrogóty a Vizigóty splývaly.

       

Před koncem 3. století se germánské kmeny dělily následovně: bezprostředně na východ od Rýna a na sever od Mohanu se usadili Frankové, na jih od Mohanu Alamani a na horním Mohanu Burgundi. Frízové a Sasové sídlili na severním pobřeží dnešního Nizozemska a Německa, Anglové v Jutsku.

       

Kmeny, které za života římského historika Tacita (1. – 2. století po Kr.) obývaly území na dolním toku Visly, se mezitím pohybovaly jihovýchodním směrem: Ostrogóti se dostali na dnešní Ukrajinu, Vizigóti do Dacie na sever od Dunaje, Gepidové do Sedmihradska, Vandalové na jih od nich.

       

Teprve Hunové, kteří kolem roku 370 pronikli do jádra Evropy, donutili tyto národy vzdát se svých sídel. Vizigóti překročili dolní Dunaj a postoupili na římské území. Další postup Hunů do střední Evropy, přibližně od počátku 5. století, přinutil Vandaly, Alany a Svéby přesunout se koncem roku 406 do Galie. Hunské jezdecké oddíly, které vyvolaly „stěhování národů“ v Evropě, pocházely ze širokých rovin střední Asie. Jako jezdečtí nomádi se Hunové živili především chovem zvířat, lovem a vojenskou kořistí, kterou získávali na svých pustošivých výpravách. Při dobyvačných taženích na západ postupovaly často jednotlivé kmenové svazy nezávisle na sobě.

       

Rozdělení germánských kmenů v 5. století se od situace kolem roku 300 odlišuje. Anglosasové sídlí nyní již v Anglii, Frankové v severní Galii, Burgundi, jejichž království kolem Wormsu bylo roku 436 Huny zničeno, působí nyní v Savojsku (od roku 443) a údolí Rhôny, na západ od nich nacházíme Vizigóty s hlavním městem Toulouse. Svébové pronikli v roce 409 do Hispánie a Vandalové se přepravili v čele s králem Geiserichem do severní Afriky, čímž získali obilnici římské říše. Území, které Gótové a jiní Germáni opustili, byla postupně ovládnuta Slovany.

       

Tyto pohyby měly zásadní význam pro vedení války a politickou organizaci. Nešlo jen o to, že výrazně vzrostl význam jezdectva, protože převzatý systém římských velkostatků umožňoval chov koní ve velkém. Při střetnutích s dobře organizovanou římskou armádou se stávala kmenová roztříštěnost překážkou úspěchu. Prostá početní převaha a nárazovitost vojenských tažení už nestačila.

       

U Germánů ve Středomoří proto nastoupila na místo starého kmenového a rodového zřízení autokracie, která poskytovala obyvatelstvu vůči králi jen málo práv. V pozdějších germánských státních útvarech pak došlo k přejímání dalších římských vlivů včetně křesťanství. Tak mohlo dojít k symbióze římsko-antické kultury křesťanského zabarvení s germánskou tradicí, což se pak projevilo zejména ve franské říši, ve které se zrodila středověká Evropa.

 





 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jezdci germánského kmene Vandalů (mozaika, 6. století)

Germánské stěhování národů ve 4. a 5. století.

© PEEN  2013