Český pravěk

Germáni

… konec římského impéria

Úpadek a konec římské říše

 

Neustálý vojenský nápor Germánů, Vandalů a Hunů na severní a východní hranici nemohl zadržet úpadek říše, jejíž hlavní město přeložil Konstantin do Byzance na Bosporu. Nutnost obrany proti Peršanům a proti nastupujícím Germánům si v roce 395 vyžádala rozdělení říše na západořímskou a východořímskou část. Západořímští císaři sídlili většinou v Miláně nebo v Ravenně, v blízkosti ohrožených hranic.

 

Stále více germánských národů vnikalo na říšské území, zčásti jim byla poskytována půda k osídlení a jejich přítomnost nahlodávala státní organismus. Romanizovaní Germáni pronikali do vedoucích míst vojenského velení a státní správy. Východořímská říše mohla přetrvat díky výhodné poloze svého téměř nedobytného hlavního města, ale Řím byl roku  410 a 455 germánskými kmeny dobyt a vypleněn.

 

24. srpna 410 dobyly germánské oddíly Vizigótů pod vedením krále Alaricha Řím a tři dny pustošily město. Stalo se tak podruhé v dějinách města po galské katastrofě 387 př. Kr. Zpráva o pádu Říma vyvolala v celé římské říši paniku a strach. Řím, symbol světovlády a středisko křesťanství, dobyli pohanští barbaři!

 

Soudobá svědectví a komentáře poskytují obraz o strachu, nejistotě a obavách z budoucnosti vzhledem k stále hrozícímu germánskému a zejména gótskému nebezpečí. Křesťanská víra v Boha byla zpochybňována strašnou porážkou od pohanských Vizigótů. Sami křesťané tvrdili, že pohroma postihla stát vinou křesťanských císařů. Porážka Říma byla pokládána za porážku civilizace.

 

K dobytí Říma došlo za třetího Alarichova obléhání města ve dvou letech. Již roku 408, po zavraždění Stilicha, nejschopnějšího vojevůdce západořímské říše, obléhalo Alarichovo vojsko Řím, když předtím s ohněm a mečem prošlo Itálií. Stilicho, původem Vandal byl z římské strany největší Alarichův protihráč. Jeho zavraždění roku 408 ulehčilo Vizigótům jejich útok na Řím. Senát nabídl Alarichovi výkupné ve výši 5 tisíc liber zlata, 30 tisíc liber stříbra, 4 tisíc hedvábných tunik, 3 tisíc obarvených kůží a 3 tisíc liber drahého koření. Vizigóti pak odtáhli do Etrurie.

 

Ale již v dalším roce přitáhli Vizigóti znova, opět oblehli Řím a nakonec ho úplně odřízli od ostatního světa. Pád Říma byl nejen výsledkem Alarichova vojenského umění, ale především důsledkem stěhování národů, sílícího tlaku Germánů a vnitřního rozkladu římské říše.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Vandalové dobývají a ničí roku 455 Řím


Počátkem června roku 455 Vandalové porážejí římskou flotilu, obsazují Řím a následujících 14 dnů ho pustoší. Bylo to již potřetí v poměrně krátkém historickém období kdy dochází k plenění Říma.

 

Vandalové, kteří se roku 429 přeplavili do Afriky, ovládli tamní římské provincie s centrem v Kartágu a založili první germánskou říši na římském území. Král Geiserich chtěl údajně pomstít zničení starého Kartága Římany v roce 146 př. Kr.

 

Římský císař Maximus se vzdal odporu proti útočníkům a chtěl před nimi uprchnout, ale zavraždili ho vlastní ochránci. Papež Lev I. vyšel králi Geiserichovi vstříc a dostal od něho příslib, že město nezničí a obyvatelstvo nebudou týrat. Vandalové pak mohli ve městě drancovat, aniž by narazili na větší odpor. Strhli pozlacenou střechu Jupiterova chrámu, starý symbol římské moci, a zlato, stříbro, umělecká díla i množství soch přenesli na své lodě, které byly zakotveny před přístavem v Ostii. Vandalové také zajali mnoho bohatých a urozených Římanů, od jejichž rodin si slibovali bohaté výkupné.

 

Mezi zajatci byla i císařovna Eudoxia a její dcera Eudocia, s nimiž se chtěli oženit Geiserich se svým synem Hunerichem. Eudoxia byla vdova po císaři Valentinianovi III. a byla donucena uzavřít manželství s jeho nástupcem Petroniem Maximem. Vandaly prý požádala o útok ona sama. Plenění Říma Vandaly vešlo do historie jako pojem. Dodnes se barbarské ničení hodnot označuje za vandalismus.

 


Germáni definitivně ovládli západořímskou říši – rok 476

 

Římská říše byla patrně opravdu odsouzena k zániku. Jednou z příčin byly více než sto let trvající války s Germány. Z říše se stal vojenský stát, jehož finanční nároky zruinovaly dříve kvetoucí zemědělství a města. Ve vojsku měli již dávno vysoký podíl germánští žoldnéři. Také mnozí velitelé, často i vysocí úřednici, byli Germáni, kteří se stali římskými občany. Římská říše, Germány ohrožovaná, se tak zdála být „germanizovaná“ vnitřně.

 

Západořímští císaři tomu museli nečinně přihlížet. Roku 476 sesadil velitel vojska Odoaker, jenž byl germánského původu, posledního ze západořímských císařů Romula Augustula. Tehdy nastal konec starobylé říše římské s Římem jako jejím centrem. Germán Odoaker byl na přání převážně germánského žoldnéřského vojska prohlášen za krále a v Římě vznikla první germánská vláda. Tím byl definitivně zpečetěn zánik říše západořímské.

 

Příčinou sesazení posledního císaře Romula Augustula byla špatná finanční situace Říma. Vojsko se bouřilo, protože nedostávalo svůj žold. Odoaker však nechtěl nahradit západořímskou říši germánským státem. Jeho úmyslem spíše bylo podřídit západ Konstantinopoli, on sám by měl vládnout v Římě jako císařský místodržitel.

 

Východořímský císař Zenon nejdříve uznal Odoakerovo regentství, později se ho však pokusil vyhnat s pomocí Ostrogótů. Po nerozhodném průběhu tzv. havraní války, kterou vedl Theoderich Veliký s Odoakerem o město Ravennu, která začala roku 490, byl přijat po zprostředkování ravennského biskupa kompromis, podle něhož měl v Itálii společně vládnout Odoaker a Theoderich. Již deset dní po uzavření míru však nechal Theoderich Odoakera zavraždit a stal jediným vládcem.

 

Po zavraždění svého spoluvládce Odoakera, prvního germánského krále Itálie, v Ravenně převzal v roce 493 král Ostrogótů Theoderich Veliký moc v zemi. Obratnou sňatkovou politikou, která měla vytvořit síť osobních vztahů mezi většinou znepřátelenými germánskými kmeny, se snažil posílit pozici ostrogótské říše do budoucnosti.

 

Ke správě své říše nový vládce využil většinou římských učenců a státníků jako poradců a dvorských úředníků, mezi nimi filozofa Anicia Manlia Boëtia a Flavia Magna Cassodora, jenž chtěl dosáhnout smíru mezi římským a gótským obyvatelstvem. Jeho snaha však byla neúspěšná a Boëtius byl dokonce pro své údajné spiknutí proti Theoderichovi popraven.

 

Přátelské vztahy k jiným germánským kmenům, hlavně Frankům, Vizigótům, Burgundům, Durynkům a Vandalům, měla zajistit Theoderichova svatba se sestrou franského krále Aufdofledou a manželství jeho dcer s králi či jejích nástupci. Dlouhodobá stabilizace těchto svazků a jejich politických důsledků však byla ohrožena předčasným úmrtím zeťů. Po smrti Theodericha podlehla ostrogótská říše v Itálii byzantskému císaři Justiniánovi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 






 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Král Alarich svrhl Prisca Attala

(kolorovaný dřevoryt, 19. století)

Římský legionář

(reliéf ze Sidonu v Libanonu, Muzeum antiky, Istanbul)

Hrobka Theodericha I. Velikého v Ravenně spojuje byzantské a germánské prvky (1. čtvrtina 6. stol.)

Gótští panovníci jako tři králové. Výsek z mozaiky

v byzantském stylu (kolem 500. Kostel San Apollinare Nuovo, Ravenna)

Římská říše ve 4. století

Vizigótský pěší bojovník s řetízkovým ochranným oděním (špan.miniatura, 12. století. Britská knihovna, Londýn)

© PEEN  2013