Český pravěk

Germáni

… Franská říše

Frankové jako dědici „stěhování národů“ a římské říše

 

Stěhování Franků bylo nejkratší, ale mělo zároveň největší význam pro dějiny Západu. Frankové (znamená smělí, prudcí) se konsolidovali v 3. století jako svazek menších kmenů na pravém břehu Rýna. Od 4. století stále více pronikali na území Galie, kde splývali s romanizovaným obyvatelstvem. V románských dialektech (z nichž se mezi jinými vytvořila francouzština a provensálština) i krajových názvech po nich zůstalo jen málo stop.

 

Jinak se vyvíjely poměry v oblasti severní Galie až k řece Sommě. Původní germánská jazyková hranice se zde nakonec posunula od Rýna na čáru procházející dnešní Belgií a po hřebenech Vogéz. Franský král Chlodvík vytvořil svou říši podrobením části území Vizigótů a Alamanů a vyhnáním posledního římského místodržitele Syagria. Chlodvík, od roku 482 nástupce Chilpericha I., byl původně jen králem sálských Franků. Dobytím Syagriovy říše v oblasti Soissonsu si upevnil franský král Chlodvík I. své mocenské postavení v Galii.

 

Po tomto vítězství se říše franské dynastie Merovejců posunula až k Loiře. Po odstranění svých protivníků vraždami, intrikami a vojenskými akcemi se Chlodvík prohlásil za jediného vládce Franků. Lstí, násilím a zradou odstranil ostatní krále franských kmenů i členy svého rodu, kteří mu mohli bránit ve snaze o moc, a upevnil své panování převzetím římského systému správy. Jeho politika směřovala ke sjednocení Franků, kteří byli do té doby roztříštěni do menších skupin s různými zájmy.

 

Dobytí Syagriovy říše mělo velký hospodářský a kulturní význam. Chlodvík převzal fungující římský správní aparát, neničil města a z výnosů z rozsáhlého pozemkového majetku, který získal po vyhnaných či zabitých, mohl financovat vlastní plány. Franská říše se začala přetvářet v důležitou mocnost, která se později stala jedinou nástupnickou říší všech germánských státních útvarů, které na evropském kontinentě v důsledku stěhování národů vznikly.

 

Do své smrti v roce 511 rozšířil svou říši až po Pyreneje. Politicky bylo pro něj výhodné, že roku 482 přestoupil k obecné – katolické víře. Jeho křest na vánoce 498 mu zajistil podporu katolické církve. Frankové tím získali i určitou podporu východořímské říše, která byla tehdy ve Středomoří nejmocnější a stála v antagonismu proti ariánským králům zejména ostrogótské říše.

 

Na první říšské synodě v Remeši roku 511 využil svého vlivu na prosazení investitury biskupů králi (jmenování biskupů a jejich uvádění do úřadu předáním biskupského prstenu a berly). Z jeho iniciativy vznikl ze starého kmenového sálského práva právní kodex Pactus legis Salicae, v němž byly sjednoceny tresty za porušení zákona, soudní řád a dědické právo.

 

Franský král Chlodvík zemřel asi pětačtyřicetiletý v Paříži. Po Chlodvíkově smrti byla vláda ve franské říši rozdělena mezi jeho čtyři syny (Childeberta, Chlothara, Chlodomira a Theudericha), ale franské království přesto zůstalo jednotným útvarem. K dělení vedla zásada, že synové panovníka jako potomci jedné krve by měli vládnout každý stejným dílem. Myšlenka jednotné, nedělitelné říše se v té době ještě neprosadila.

Germánské říše v době Chlodvíka (482 – 511) a Teodericha (493 – 526)

Childebert, Chlothar, Chlodomir a Theuderich, synové franského krále Chlodvíka (miniatura z Chronique de France, 1493.

Národní knihovna, Turín)

Meč z merovejského období, zdobený zlatým plechem a almadíny (kolem 482.

Národní knihovna, Paříž)

© PEEN  2013