Pařížský poledník a prokletá pyramida

 

Po Paříži je skutečně rozeseto sto třicet pět medailonů (jak zmiňuje Dan Browna v Šifře mistra Leonarda) a pocházejí z roku 1994. Do země hlavního města byly zality, aby oslavovaly Françoise Araga (1786 – 1853), jenž byl považován za otce popularizace vědy. Jeho jméno je vyryto na každém medailonu. Tyto medailony opravdu souvisí s pařížským poledníkem a vyznačují jeho trasu. Trasu, na jejímž stanovení se řemeslně podílel astronom Arago. Až do roku 1942 vévodila bronzová socha tohoto vědce malému náměstí Île–de–Sein nedaleko bulváru Arago, ale stejně jako mnoho ostatních soch v Paříži byla za 2. světové války roztavena. Zbyl z ní jen podstavec. Odtud vzešel nápad holandského umělce Jeana Dibbetse rozmístit medailony a zřídit tento „imaginární monument“. Dibbetova trať měří 17 kilometrů. Prochází šesti pařížskými obvody – okolím náměstí Pigalle, Lucemburskou zahradou, Louvrem (čtyři medailony, z nichž jeden je za pyramidou) nebo Palais Royal. Podle Dibbetse má procházka pařížského chodce putujícího od medailonu k medailonu „připomínat počátky měření prvních kartografů“.

 

Je třeba se vrátit do roku 1669, kdy Ludvík XIV. založil Akademii věd a pařížskou observatoř. Tehdejší vědci chtěli odhalit záhady vesmíru a zhotovit mapy. Stanovili základy geodézie, „vědy o tvaru a rozměrech země“. Stanovili, že každý bod planety je určitelný svou zeměpisnou šířkou a zeměpisnou délkou, které jsou na sebe kolmé. Zeměpisné šířky jsou rovnoběžné přímky a počítají se od rovníku ve stupních. Poledníky určují zeměpisné délky a procházejí oběma póly. Aby mohly být umístěny a očíslovány na globusu, bylo zejména kvůli námořníkům třeba náhodně zvolit jeden, označený jako výchozí. V 17. století si francouzští vědci „vybrali“ jako první.  „Jejich“ poledník („pařížský poledník“) bude téměř po století „výchozím poledníkem“ pro navigátory, zeměpisce, cestovatele...až do dne, kdy v roce 1884 pod vlivem britské námořní nadvlády bude po mezinárodní dohodě definitivně nahrazen Greenwichským poledníkem.

 

Když Dan Brown tvrdí, že mosazná linie v Saint-Sulpice se shoduje s trasou „pařížského poledníku“, mýlí se. Odchyluje se od něj o několik set metrů. Nicméně díky tomuto „omylu“ může na stejnou, „posvátnou“ linii umístit všechna místa svého příběhu: Louvre, jímž skutečně pařížský poledník prochází, Saint-Sulpice, kudy neprochází, a Rosslynskou kapli, kterou jistě také prochází nějaký poledník, ale ne ten pařížský!

 

Pyramida v Louvru byla zbudována v roce 1989 americkým architektem Ieohem Ming Peiem za vlády presidenta Françoise Mitteranda, přezdívaného Sfinga. Skleněná špice měří dvacet jeden metr a váží necelých devadesát tun. Architektonický a technický počin, který stál přes patnáct milionů eur. Převrácená pyramida, jejíž vrchol směřuje dolů, dotýkající se své miniaturní repliky byla postavena v roce 1993, v druhé fázi úprav velkého Louvru. Propouští denní světlo do obchodní galerie zvané Carrousel du Louvre.

 

O François Mitterandovi, který za své vlády nechal v roce 1989 vybudovat skleněnou pyramidu v Louvru se šíří velké množství hloupostí. Jistě také proto, že přese všechno zůstává složitou a záhadnou osobností.  Přezdívku Sfinga si vysloužil svým slavným úsměvem, téměř stejně záhadným, jako je ten Mony Lisy. O jeho zálibě pro tajemství, umění mást stopy a „pravdivém lhaní“ bylo řečeno vše. Bývá zdůrazňována jeho láska k literatuře, zájem o astrologii a záhady (před volbami v roce 1981 navštívil Rennes–le– Château a trval na návštěvě míst Bérenger Saunièra) a také fascinace smrtí ...

 

Dan Brown v Šifře mistra Leonarda tvrdí, že „na výslovný požadavek presidenta Mitteranda byla pyramida zkonstruována z přesného počtu 666 skleněných tabulí (...), 666 je číslo samotného Satana.“ To, že Mitterand požadoval, aby pyramida byla tajně poznamenána Satanovým číslem je lživé a úplně směšné.

 

Konečné slovo k celé kauze poskytlo tiskové oddělení muzea Louvre: „Celkem se pyramida skládá z 673 prosklených tabulí, 603 kosočtverců a 70 trojúhelníků.“ Pravda je, že šplhat na budovu, aby tato čísla ověřil, se nikomu nechce.

Historie

PO STOPÁCH TAJEMSTVÍ

LEONARDA DA VINCI

Pyramida

© PEEN  2013