Historie

UKŘIŽOVÁNÍ JEŽÍŠE

... historicko – medicínský pohled

Toto sdělení se opírá o práci multidisciplinárního teamu Mayo Clinic, USA, Departments of Pathology (Dr. Edwards) and Medical Graphics (Mr. Hosmer), Mayo Clinic, Rochester, Minnesota), který publikoval své závěry k tomuto tématu v medicínské journalu JAMA Vol. 255 No. 11 March 21, 1986.  Autoři : William D. Edwards, MD; Wesley J. Gabel, M Div; Floyd E. Hosmer, MS, AMI. Nejde o doslovný překlad. Ten je uveden níže.

 

 

 

O fysické smrti Ježíše Krista

 

 

Preface

 

Ježíš z Nazarethu podstoupil soud Židů a Římanů, byl zbičován a odsouzen k smrti ukřižováním. Bičování způsobilo hluboké tržné rány a značnou ztrátu krve a to pravděpodobně vedlo k hypovolemickému šoku jak vyplývá z faktu, že Ježíš byl příliš vyčerpaný, aby nesl trám (patibulum) do Golgothy. Na místě ukřižování byla jeho zápěstí přibita na patibulum, potom bylo patibulum vyzdviženo na svislý trám (stipes) a k tomuto trámu byly přibity jeho nohy. Zásadním patofysiologickým efektem ukřižování bylo bránění normálnímu dýchání. Proto smrt byla primárně výsledkem hypovolemického šoku a udušení. Ježíšova smrt byla pojištěna vražením kopí vojáků do jeho boku. Moderní medicínská interpretace historických důkazů ukazuje, že Ježíš byl mrtvý když byl snímán s kříže. (JAMA 1986; 255:1455-1462)

 

 

Prameny

 

Život a učení Ježíše z Nazaretu formovalo základy nejrozšířenějšího světového náboženství – křesťanství, mělo vliv na běh lidských dějin a celkem očekávaně tedy ovlivnilo i rozvoj moderní medicíny.

 

[Na tomto místě je možné diskutovat o tom, zda positivně. Dle mého soudu je pravdou spíše opak. Tento svůj názor opírám o fakta, že po celou dobu středověku i renesance – kdy byl vliv církve, potažmo křesťanství asi nejvýraznější – byly pitvy, jako nejdůležitější zdroj informací o struktuře a funkci lidského těla, pod přísnými tresty, i trestem smrti, zakázány a ti, kdy tyto pitvy tajně přes zákaz prováděli – např. Leonardo da Vinci, Vesalius i další, riskovali nejen svoji pověst … V této době tedy křesťanství a církev bránily osvícení a obecnému vědění, jednoduše řečeno – vyhovovalo jí (církvi) dogma. A kde „platí dogma“, tam není pokrok. Je třeba ale podotknout, že vnímání Boha a víry je v našich zeměpisných šířkách a za oceánem  přece jen trochu odlišné, a tak mohou lékaři, patologové i jiní vědci považovat vliv křesťanství za pozitivní pro rozvoj svého oboru. Moje stanovisko je odlišné a stojím si za tím co jsem napsal. ]

 

Zdroje týkající se Ježíšovy smrti jsou obsaženy v literárních pramenech a ne ve fysickém těle nebo jeho kosterních ostatcích. Proto kredibilita (věrohodnost) všech diskuzí o Ježíšově smrti závisí v prvé řadě na věrohodnosti těchto zdrojů. Pro tuto zprávu zahrnoval zdrojový materiál písemnosti starých křesťanských i nekřesťanských autorů, spisy moderních autorů a rubáš z Turína (turínské plátno). Použitím legálních historických metod vědeckého pátrání, ověřilo 27 specialistů věrohodnost a přesnost starých rukopisů.

 

Nejobsáhlejší a nejpodrobnější popis života a smrti Ježíše je možné nalézt v novozákonních evangeliích Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Dalších 23 knih Nového zákona podporuje, ale dále nerozšiřuje podrobnosti obsažené v evangeliích. Jejich současníci – křesťanští, židovští a římští autoři popsali dodatečný přehled týkající se židovského a římského právního systému v prvním století a popsali detaily bičování a ukřižování. Seneca, Livius, Plutarchos a ostatní popisují praktiky ukřižování ve svých dílech. Typicky je Ježíš (nebo jeho ukřižování) zmiňováno římskými historiky Corneliem Tacitem, Pliniem mladším a Suetoniem, z neřímských historiků Thallem a Phlegonem, ze satiriků Lucianem ze Samosaty, z židovských talmudem[*] a z židovských historiků Flaviem Josephem, třebaže věrohodnost pozdních částí je problematická.

 

[*]talmud = hebr., rozsáhlé dílo judaistického náboženství obsahující komentáře a výklad k Mojžíšovým pěti knihám Starého zákona.

 

Plátno z Turína (rubáš) je mnoha považováno za skutečný pohřební oděv Ježíše a mnohé publikace týkající se medicínského aspektu jeho smrti opírají své závěry o tento předpoklad.  Interpretace moderních spisovatelů založené na poznatcích vědy a medicíny, které nebyly platné a známé v prvním století, umožňují dodatečný pohled na možné mechanismy Ježíšovy smrti.

 

Vezmeme-li v potaz jistá (opodstatněná) fakta – rozsáhlé a časné svědecké výpovědi křesťanských proponentů i oponentů a jejich všeobecné akceptování Ježíše jako historické postavy; etiku spisovatelů evangelií a krátkost časového intervalu mezi událostmi a danými rukopisy; a potvrzení vylíčení evangelií historickými a archeologickými nálezy – je možné podpořit věrohodnost jejich svědectví  moderní medicínskou interpretací Ježíšovy smrti.

 

[Historická věrohodnost evangelií Matouše, Marka, Lukáše a Jana je diskutabilní právě proto, že vznik těchto evangelií je datován cca mezi lety 70 až 100 n.l., což je poměrně dost dlouho na očitá svědectví okolností Ježíšovy smrti! Zatím nejsou známá přímá svědectví popisovaných událostí z pera Ježíšových současníků. ]

 

 

Gethsemane

 

Ježíš a jeho učedníci opustili horní místnost domu v jihozápadním Jeruzalémě a putovali k Olivové hoře, severovýchodně od města (Fig 1). Díky různým úpravám kalendáře, zůstává rok Ježíšova narození a smrti kontroverzní. Přesto je pravděpodobné, že se narodil roku 4 nebo 6 před naším letopočtem a zemřel roku 30 našeho letopočtu. Během Pesahu – pašijových slavností (židovský svátek) slaveného roku 30 našeho letopočtu, mohla poslední večeře proběhnout ve čtvrtek 6. dubna a Ježíš mohl být ukřižován v pátek 7. dubna. Nedaleko Gethsemane Ježíš, jak se zdá, poznal, že čas jeho smrti je blízko, utrpěl velká psychická muka a, jak popisuje evangelista Lukáš, jeho pot se stal krví.

 

Ačkoli je to velmi vzácný fenomén, krvavý pot (hematidrosis nebo hemihidrosis) může nastat za velmi emocionálně vypjatých stavů nebo u osob s poruchou krvácení. Výsledkem krvácení  do potních žláz se kůže stává křehčí a citlivější. Lukášův popis podporuje diagnozu hematidrosy spíše než ekrinní chromidrosu (hnědý nebo žlutozelený pot) nebo stigmatizaci (ronění krve z dlaní nebo odjinud). Třebaže se někteří autoři domnívají, že hematidroza  způsobuje hypovolémii, souhlasí autoři s Bucklinem, že Ježíšova skutečná ztráta krve byla pravděpodobně minimální. Navíc v chladném nočním vzduchu může probíhat ochlazení a vasokonstrikce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Soudní procesy

 

Židovské procesy

 

Brzy po půlnoci byl Ježíš zatčen v Gethsemane blízko chrámu a byl předveden nejdříve ke Caiaphasovi, ten rok nejvyššímu židovskému knězi (Fig 1). Mezi jednou hodinou po půlnoci a úsvitem byl vyslýchán před Caiaphasem a Radou starších (Sanhedrin) a byl shledán vinným z rouhání. Strážci zavázali Ježíšovi oči, plivali po něm a bili ho pěstmi do obličeje. Brzy po rozednění, pravděpodobně v chrámu, byl Ježíš opět předveden před Radu starších (s farizeji a saducejskými) a znovu shledán vinným z rouhání, zločinu, který se trestal smrtí. 

 

 

Římské procesy

 

Od souhlasu k zatčení, který přišel od vládnoucích Římanů, byl Ježíš časně ráno předveden z chrámu do Pretorie do pevnosti Antonia, sídla a vládnoucího místa Piláta Pontského, římského místodržícího, ne jako rouhač, ale spíše jako samozvaný král, který chce podkopávat římskou autoritu. Pilát sám Ježíše neobvinil a odeslal ho k Herodu Antipovi, židovskému tetrarchovi. Herod rovněž nevznesl oficiální obvinění a vrátil Ježíše k Pilátovi (Fig 1). Pilát znovu neshledal důkazy pro legální odsouzení Ježíše, ale lid se trvale dožadoval ukřižování. Pilát nakonec vyhověl požadavkům lidí a vydal Ježíše k bičování a ukřižování. 

 

[Jak jsem zmínil již v kapitole „Ježíš a Pilát“ v pojednání o soudním procesu Římanů s Ježíšem (viz. tam) jen připomenu, že proces s Ježíšem a jeho vyslýchání před sanhedrinem – Radou starších, se nedají historicky dokázat a s velkou pravděpodobností se tento proces Židů s Ježíšem vůbec nekonal. Jedinou zmínkou o tomto židovském procesu s Ježíšem jsou evangelia, která se však v jednotlivostech zásadně liší a jejich historická důvěryhodnost je velice omezená. Stejně tak je prakticky vyloučeno, že by Pilát podlehl naléhání davu. O tom na jiném místě.]

 

 

Ježíšovo zdraví

 

Pevnost Ježíšovy víry (ten, který procestoval pěšky celou Palestinu) vylučovala jakékoliv zásadní zdravotní problémy nebo celkovou tělesnou slabost. Proto se dá logicky předpokládat, že Ježíš byl v dobré fysické kondici před cestou do Gethsemane. Během 12-ti hodin, mezi 21. hodinou ve čtvrtek a 9. hodinou ranní v pátek, trpěl velkým emocionálním vypětím (jak je patrno z hematidrosy), ponížením od svých blízkých přátel (učedníků) a fysickým bitím (po prvním židovském soudu). Také po prožití bolestné a bezesné noci byl přinucen k pochodu dlouhému více než 4,01 km (2,5 míle), plného utrpení, mezi zástupy svých nepřátel (Fig 1). Tyto fysické a emocionální faktory učinily Ježíše částečně zranitelným k nepříznivému hemodynamickému efektu bičování.

 

 

Bičování Ježíše

 

V Praetorii byl Ježíš bolestně bičován. Ačkoli o tvrdosti bičování není ve čtyřech evangeliích zmínka, je obsažena v epištolách (Petr 2:24). Podrobné světové studie starého řeckého textu této verze ukazuje, že bičování Ježíše bylo poměrně drsné. Není jasné zda byl počet ran limitován 39, v souladu s židovským právem. Římští vojáci, kteří se bavili tím, že tento oslabený člověk byl označován za krále, začali se mu vysmívat tím, že mu na ramena oblékli plášť, vložili korunu z trní na jeho hlavu a dřevěnou hůl jako žezlo do jeho pravé ruky. Poté, když Ježíše zesměšnili, bili ho dřevěnou holí do hlavy. Navíc, když vojáci strhli plášť z Ježíšových zad, pravděpodobně se znovu otevřely rány po bičování.

 

Kruté bičování, provázené intenzívní bolestí a značnou ztrátou krve, velmi pravděpodobně vedlo k prešokovému stavu Ježíše. Navíc, hematidrosa činila jeho kůži daleko křehčí. Fysické a duševní týrání – potupení odsouzených, jako byl nedostatek potravy, vody a spánku, také přispívalo k jejich celkovému oslabení a bylo přisuzováno Židům i Římanům. Proto, ještě před ukřižováním, byla Ježíšova fysická kondice přinejmenším kritická.

 

 

Ukřižování Ježíše

 

Po bičování a vysmívání, kolem 9. hodiny ráno, římští vojáci oblékli Ježíšovi šaty a vedli jeho a dva zloděje (latrones) k ukřižování. Ježíš byl podle všeho značně vyčerpaný krutým bičováním a nebyl schopen nést patibulum z Pretórie na místo ukřižování vzdálené třetinu míle (600 – 650 m) daleko. Šimon ze Syrény (Cyrene) byl povolán, aby nesl Kristův kříž a procesí lemovalo cestu do Golgothy (nebo Calvary), místu zřízenému k ukřižování.

 

Tady byly Ježíšovi šaty opět odebrány, kromě spodního prádla, čímž se pravděpodobně opět otevřely rány od bičování. Potom mu nabídli nápoj z vína smíchaný s myrhou, který, když ochutnal, odmítl. Nakonec byl Ježíš a dva zloději ukřižováni. Ačkoli písemné zprávy vypovídají o hřebech v dlaních, nejsou v souladu s archeologickými důkazy ran v zápěstích, vzhledem k tomu, že staré zvyklosti považují zápěstí za část ruky. Tabulka (titulus) byla připevněna nad Ježíšovu hlavu. Není jasné zda byl Ježíš ukřižován na Tau kříži nebo Latinském kříži. Archeologické nálezy favorizují dřívější a časná tradice pozdější typ. Fakt, že Ježíšovi byl  později nabídnut nápoj z vína kyselý jako ocet na houbě umístěné na lodyze rostliny ( přibližně 50 cm dlouhé) silně podporuje přesvědčení, že Ježíš byl ukřižován na nízkém kříži.

 

Vojáci a zástupy civilistů se vysmívali Ježíšovi během celého utrpení ukřižování a vojáci hráli kostky o jeho oblečení. Ježíš sedmkrát pohlédl s kříže. Potom promluvil když vydechoval, což bylo krátce; obsažné promluvy musely být zvláště obtížné a bolestivé. V pátek ve 3 hodiny odpoledne Ježíš hlasitě vykřikl, jeho srdce se zastavilo a zemřel. Římští vojáci a kolem přihlížející poznali tento moment smrti.

 

Vzhledem k tomu, že Židé nenechávali tělesné ostatky na křížích po západu slunce, počátku sabbathu, požádali Pontského Piláta o nařízení zlomenin bérců (crucifracture) k urychlení smrti tří ukřižovaných mužů. Vojáci zlomili bérce obou zlodějů, když přišli k Ježíšovi a viděli, že je už mrtev jeho končetiny nelámali. Raději, jeden z vojáků probodl jeho bok, pravděpodobně pěchotním kopím a způsobil náhlý tok krve a vody. Později toho dne bylo Ježíšovo tělo sňato s kříže a umístěno do hrobu.

 

 

Smrt Ježíše

 

Dva aspetky (hlediska) Ježíšovy smrti mohou být zdrojem velkých sporů, jmenovitě podstata rány v jeho boku a příčina jeho smrti po jen několika hodinách na kříži. Evangelium Jana popisuje probodnutí Ježíšova boku a výrazný náhlý tok krve a vody. Někteří autoři interpretují tok vody jako ascites nebo moč, od perforace měchýře ve střední abdominální linii. Nicméně, řecké slovo πλεύρα (nebo pleura) užité Janem jasně označuje stranu a často tím rozumí žebra. Proto se zdá pravděpodobné, že rána byla v hrudníku a byla daleko od střední abdominální linie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ačkoli není strana rány Janem označena, tradičně bývá zobrazována na pravé straně. Podpora této tradice je skutečnost, že velký tok krve je také mnohem pravděpodobnější perforací roztažené a slabé stěny pravé síně, nebo komory, než silnou stěnou kontrahované levé komory. Třebaže strana rány nemůže být prokázána s jistotou, pravá se zdá daleko pravděpodobnější než levá.

 

[Tady si dovolím dvě poznámky. První: za předpokladu, že by se srdce zastavilo v systole s kontrahovanou svalovinou levé komory – např. při otravě kaliem – pak by jistě platilo to, co bylo napsáno a sice, že únik krve by byl snazší z dilatované (pravé) komory. Vzhledem k tomu, že Ježíš na kříži byl velice pravděpodobně v době probodnutí jeho srdce kopím již mrtev, dá se předpokládat, že srdce po své zástavě zůstalo v dilatovaném stavu, tedy ne s kontrahovanou svalovinou, hlavně levé komory. Potom by  proud krve dilatovanou levou komorou, byť se silnější svalovinou, byl obdobně snadný jako u dilatované pravé komory. Druhá poznámka se týká odborných medicínských znalostí Římanů v té době. Možná měli jisté nevelké znalosti anatomie, které mohli získat od Egypťanů, jejichž odborné znalosti musely být na podstatně vyšší úrovni s ohledem na mumifikace mrtvých těl (zejména faraónů), kdy bylo třeba většinu orgánů z těla vyjmou s co možná nejmenším poškozením tělesné schránky, včetně odstranění mozku bez porušení lebky! Nicméně se nedá v žádném případě předpokládat, že by Římané věděli kudy a jak bodnout, aby zasáhli dilatovanou pravou komoru! Pitvy Římané v té době, alespoň pokud je mi známo, neprováděli. Také znalosti Židů v té době neprozrazovaly mnoho o znalosti stavby těla a jeho orgánů. Co je tedy pravým důvodem toho, že je rána na Ježíšově boku zobrazována na pravé straně je otázka. ]

 

Někteří skeptici v akceptování Janova popisu povstali s námitkami ve vysvětlení, s medicínskou přesností, toku obou, krve a vody. Část těchto námitek je založena na předpokladu, že krev se objevuje první, až potom voda. Nicméně ve starém Řecku pořádek slov obecně neznamená postavení a ne nezbytnou časovou posloupnost. Proto se zdá pravděpodobné, že Jan zdůraznil upřednostnění krve dříve než objevení předcházející vody.

 

Voda pravděpodobně representuje serózní pleurální a perikardiální tekutinu a její únik předcházel toku krve a byl objemově menší než krev. Možná ve stavu hypovolemie a nastávajícího akutního srdečního selhání, se vyvinuly pleurální a perikardiální výpotky a přidaly se k objemu zdánlivé vody. Krev mohla uniknout z pravé síně nebo pravé komory, nebo možná z haemoperikardu.

 

Ježíšova smrt jenom po třech až šesti hodinách na kříži překvapila dokonce i Piláta Pontského. Skutečnost, že Ježíš hlasitě vykřikl, potom se jeho srdce zastavilo a zemřel nasvědčuje o možnosti katastrofické konečné události. Populárním vysvětlením je, že Ježíš zemřel na srdeční rupturu. V kombinaci bičování a následného ukřižování a s tím spojenou hypovolemií, hypoxemií a možná i poruchou koagulace se mohly vytvořit na aortální nebo mitrální chlopni volné, ne neúčinné trombotické vegetace. Ty se mohly uvolnit a embolizovat  do koronární cirkulace a tím způsobit akutní transmurální infarkt myokardu. Trombotické chlopenní vegetace mohly oznamovat nedostatečně vyvinutý analogický akutní traumatický stav. Ruptura levé srdeční komory může nastat, třebaže ne běžně, v prvních několika hodinách po infarktu.

 

[Toto už je čirá spekulace, kterou nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Stejně tak bych mohl tvrdit, že při hypovolémii při velkých ztrátách po bičování došlo k hemokoncentraci, zvýšení vazkosti krve a ke ztížení perfuze kritickými oblastmi, především mozkovými cévami, což mohlo přispět k další poruše vědomí v důsledku hypoxie mozku, event. koronárními tepnami se snížením perfuze myokardu s možným následkem akutní koronární příhody – infarktu. Zcela jistě nebudu dále od pravdy než odborníci z Mayo Kliniky, já nicméně nic podobného netvrdím, právě s vědomím spekulativního charakteru tohoto tvrzení. ]

 

Další vysvětlení mohou být mnohem pravděpodobnější. Ježíšova smrt mohla být jednoduše urychlena jeho stavem vyčerpání a krutostí bičování, jejichž výsledkem byla ztráta krve a prešokový stav. Skutečnost, že nebyl schopen nést patibulum podporuje tuto interpretaci. Skutečná příčina Ježíšovy smrti, stejně jako ostatních ukřižovaných obětí, byla multifaktoriální a závisela v prvé řadě na hypovolemickém šoku, udušení z vyčerpání a možná i akutním srdečním selhání. Smrtelná srdeční arytmie mohla přispět k očividnému konečnému katastrofickému výsledku.

 

Tudíž, zůstává nevyjasněné zda Ježíš zemřel na srdeční rupturu nebo kardiorespirační selhání. Důležitá není skutečnost jak zemřel, ale zda zemřel. Je jasné, pod vahou historických a medicínských důkazů, které ukazují, že Ježíš byl mrtvý před ranou do jeho boku a podporují tradiční pohled, že kopí vražené mezi jeho pravými žebry, pravděpodobně perforovalo nejen jeho pravou plíci, ale také  perikard a srdce a tím pojistilo jeho smrt (Fig 2).

 

Proto interpretace založená na předpokladu, že Ježíš nezemřel na kříži se zdá, v souladu s moderními medicínskými poznatky, nepravděpodobná.

 

 

Podle původního materiálu volně přeložil a vlastními poznámkami opatřil

Petr Engel, MUDr., ©  2006 – 2010.

 

 

 

 

 

 

 

O fysické smrti Ježíše Krista, Studie multidisciplinárního teamu Mayo Clinic, USA.

Český překlad z anglického originálu ©PEEN 2006

Zemřel Ježíš Kristus na plicní embolii?

Jiný, novější, pohled na možné příčiny Ježíšovy smrti z pera doktora  B. Brennera publikovaný v Journal of Thrombosis and Haemostasis v září 2005.

Český překlad z anglického originálu ©PEEN 2006

© PEEN  2013