Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

07.01.2014

Karel IV.

Historicko-medicínský pohled

                          Královská hrobka Karla IV. v chrámu sv. Víta

 

 

IV.1.                   Znovunalezení staré královské hrobky v katedrále sv. Víta

 

Tým odborníků vedený pracovníky Archeologického ústavu AV ČR objevil po mnohaletém bádání a za pomoci nejnovějších technologií pod hlavním oltářem chrámu sv. Víta místo původního uložení ostatků českého krále a římského císaře Karla IV. Existenci staré královské hrobky zmiňují některé archiválie a historické rukopisy, její znovuobjevení, tedy přesná lokalizace a nahlédnutí do jejích prostor, však proběhlo až v březnu roku 2005 po pětileté přípravě.

 

Přesná podoba a poloha staré královské hrobky byla po mnoho let nejasná. Kryptu nechal pro sebe a svou rodinu vybudovat Karel IV. Vedle českých a habsburských panovníků do ní byli pohřbíváni příslušníci vyššího kléru, členové Metropolitní kapituly u sv. Víta, v 18. století i několik arcibiskupů. Od konce 18. století do poloviny 19. století zřejmě používána nebyla. V šedesátých letech 19. století, kdy se prováděly spěšné stavební úpravy chóru pro oslavy 900. výročí založení kapituly v srpnu roku 1873, byla vyčištěna a sanována. Pak se její stopa ztrácí.

 

Problematika staré královské hrobky se v literatuře vyskytuje opakovaně, její přesná podoba a poloha ale nebyla známá. V roce 2000, byl v archivu Pražského hradu objeven konvolut plánů od architekta Josefa Mockera, na kterých jsou zakresleny dvě různé hrobky pod hlavním oltářem v chóru katedrály sv. Víta, v jednom případě se pravděpodobně jedná o dokumentaci stavu, v druhém o návrh na neuskutečněnou rekonstrukci.

 

Jedinou možností, jak Mockerovy plány ověřit byl nedestruktivní průzkum chóru. Archeologové pro tento účel používají geofyzikální metody, které využívají rozdílných fyzikálních a geomechanických vlastností svrchní vrstvy zemské kůry a vyhledávaných archeologických objektů. V letech 2001, 2002 a 2003 se pod vedením Archeologického ústavu AV ČR uskutečnila řada měření, nejdříve metodou mikrogravimetrie a termometrie, s nimiž lze proměřit celou zájmovou plochu. Doplňkově byla použita i metoda elektromagnetická, která však byla omezena železnou konstrukcí oltářního stolu.

 

 

IV.2.                   Průběh výzkumu

 

Dne 18. 3. 2005 bylo na základně geofyzikálního průzkumu vytipováno vhodné místo vrtu, vyňata dlaždice a proveden vrt o průměru 3,8 cm. Do něj pak byla spuštěna digitální barevná videokamera, umístěná na robotické, teleskopické ruce s dosahem více než čtyři metry z osy vrtu. Pro zaměření byla použita kombinace polární metody s užitím laserové techniky a průsekové fotogrammetrie. Dne 10. 5. 2005 bylo do vrtu znovu spuštěno zařízení modifikované na parametry hrobky, bylo zpřesněno zaměření a odebrány vzorky dřev, látek a provedeny stěry.

 

Díky použité technice byly získány relativně přesné metrické údaje o hrobce, představa o jejím obsahu a stavu, v jakém se nachází. Hrobka je tvořena dvěma komorami o půdorysu nepravidelného obdélníků, které jsou situovány pod chórem. Zabírají prakticky celý prostor mezi hlavním oltářem a oltářním stolem a leží za sebou, na ose západ – východ.

 

 

IV.3.                   Interiér hrobky

 

Východní komora je velmi nepravidelná. Základní parametry prostoru jsou: u paty klenby je východní stěna této komory dlouhá 3,74 m, severní 4,63 m, západní 3,78 m a jižní 4,71 m. Záplava přesných čísel pokračuje: vrchol klenby je při západní stěně 2,82 metrů nad podlahou, podlaha, tvořená cihlami kladenými do malty, se směrem k východu zvedá o 0,12 – 0,15 cm. Oko kamery ukázalo na několika místech stěn poměrně hrubě opracované pískovcové kvádry, někde jsou cihlové vyzdívky. K východní zdi komory je přisazen cihlový pilíř podpírající novogotický oltář. Západní komora má relativně pravidelný půdorys, na šířku měří 2,4 – 2,5 metru, dlouhá je 6,2 metru.

 

 

IV.4.                   Obsah obou komor

 

Kamerou bylo prozkoumáno i vybavení obou komor. Ve východní jsou vedle podpěrného pilíře dvě dřevěné schrány s kosterními pozůstatky. Oko kamery zabralo také oválnou nádobu z mědi či bronzu, s víkem, o velikosti 0,47 x 0,6 metru a výšce 0,2 metru. Stojí těsně u pilíře a na jejím víku stojí menší, válcovitá nádoba, také z mědi či bronzu. V její vrchní části je patrné poškození (po odtržení víčka?). Dno nádoby je pokryto tmavou hmotou asfaltovitého charakteru. Jde o kanopu, tj. nádobu, v níž se uchovávaly orgány, nejčastěji srdce a mozek zemřelého.

 

Na obrazovce byly viditelné i další fragmenty rakví s kosterními ostatky, ve východní komoře sahají až do výšky cca 0,8 – 1 m. U severní stěny jsou shromážděny zhruba do metrové výšky kaskádovitě poskládané zbytky převážně barokního kování, štítků a dalších ozdob.

 

Při jižní stěně západní komory jsou přistaveny dvě poměrně rozměrné truhly z dřevěného masivu. Jedna má půdorysné rozměry 2 x 0,8 m, čelo je vysoké 0,74 m, bočnici má odpadlou. Čelo zdobeno není, na vrchní desce je ale vidět šest dekorativních štítků. Druhou truhlu nebylo možné lépe prozkoumat, leží příliš daleko od osy vrtu a kamera k ní už nedosáhla. Zdá se však, že je obdobného charakteru jako truhla první. Tyto poměrně rozměrné schrány zřejmě druhotně posloužily k úschově rozpadlých prázdných rakví. Při průzkumu se nepotvrdilo, že by obsahovaly kosterní pozůstatky.

 

 

IV.4.                   Krypty skryté v podzemí

 

Jde bez pochyby o původní královskou hrobku, kterou nechal vybudovat Karel IV. okolo roku 1350 přímo pod kněžištěm nově stavěné katedrály sv. Víta pro sebe a svou rodinu. Jako první zde spočinul v roce 1378 sám její zakladatel. Byly zde pochovány všechny čtyři Karlovy manželky, jeho synové, zemřelí v útlém věku, i šestadvacetiletý Jan Zhořelecký. V roce 1387 v kryptě pohřbil Václav IV. svoji choť Johanu Bavorskou. V 15. století byly do královské hrobky převezeny ze Zbraslavi ostatky Václava IV. a byla v ní uložena těla Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. V druhé polovině 16. století zde spočinuly i ostatky příslušníků habsburské dynastie – Ferdinanda I., jeho ženy Anny Jagellonské a vnučky Eleonory. Posledním pohřbeným byl v roce 1577 Maxmilián II.

 

Asi v roce 1576 byla v lodi před chórem zahájena výstavba nové podzemní hrobky zvětšené o nadzemní mauzoleum, které nechal vybudovat Rudolf II. Všechny zmíněné královské ostatky byly do nové hrobky přeneseny v roce 1590. Ještě za života Rudolfa II. pak byly do nadzemního tzv. Colinova mauzolea uloženy rakve jeho prarodičů a otce. Sám Rudolf II. byl v roce 1612 pochován v objemném sarkofágu do podzemní části nové krypty. Když byla v roce 1928 na Pražském hradě dokončována dostavba svatovítské katedrály, byla nově upravena i tato prostora (hrobka je dnes přístupná v rámci prohlídky). Obsah rakví byl postupně vynesen na povrch a podroben vědeckému zkoumání. V roce 1933 byly zabalené a konzervované ostatky uloženy do nových sarkofágů. Původní pohřební výbava a především unikátní starých soubor historických textilií se staly součástí sbírek Pražského hradu. Nová hrobka prošla úpravami na konci 20. a na začátku 30. let 20. století a je přístupná v rámci prohlídky katedrály.

 

 

Podle původní tiskové zprávy Správy Pražského hradu ze dne 8. července 2005.

http://hrobky.info

           Medicína

© PEEN  2014

Původní hrobka Karla IV. půdorys 1

Původní hrobka Karla IV. půdorys 2

Původní hrobka Karla IV. 3D model 1

Původní hrobka Karla IV. 3D model 2

Původní hrobka Karla IV. 3D foto