Conclusion

 

Závěrem se pokusím shrnout, co je tedy předmětem našeho zkoumání a k jakým závěrům zatím vědci na celém světě došli, resp. nedošli.

 

Máme plátno, respektive rubáš, které je převážně lněné se zvláštním způsobem tkaní. Rubáš má velikost okolo 4,4 metru na délku a šířku kolem 1,1 metru. Na plátně – rubáši – se nachází obraz nahé mužské postavy, která je zobrazená zepředu a zezadu tak, že oblasti hlavy jsou orientovány ke středu plátna. Obraz postavy je prakticky přesně orientován podél podélné osy vedené středem plátna. Obraz zobrazuje muže, urostlého, s vyvinutou muskulaturou, s vousy a dlouhými vlasy, vysokého kolem 180 cm a s hmotností kolem 80 kg, který vykazuje známky mučení – bičování a ukřižování, kterému byl rovněž podroben Ježíš.

 

Za posledních sto let byla provedena řada zkoumání plátna, z nichž nejvýznamnější byla asi bádání skupiny STURP v 80. letech 20. století. Akronym STURP zkracuje název Shroud of Turin Universal Research Project (Světový projekt průzkumu Turínského plátna). Skrývá se pod ním rozsáhlá interdisciplinární skupina vědců, kteří se sešli roku 1978, aby velmi zevrubně prozkoumali Turínské plátno, zvláště pak vše, co se týkalo vytvoření obrazu.

 

Pomocí nejmodernějších metod včetně počítačových získali vědci neuvěřitelné množství výsledků a informací týkajících se plátna, o jeho složení, tloušťce, způsobu tkaní, stáří, provedených opravách, krevních skvrnách a další. Ne vždy ale výsledky těchto bádání a zkoumání do sebe zapadají tak, aby bylo možné vyvodit naprosto jednoznačné a definitivní závěry.

 

Podle mého soudu už nyní ani tolik nejde o samotné stáří plátna, jako spíše o zatím stále nezodpovězenou otázku jakým způsobem obraz na plátně vznikl. Vědci na celém světě se zatím v podstatě shodli na tom, že nejde o obraz vzniklý otiskem těla ošetřeného hojivými mastmi (myrha, aloe)  nebo působením potu na plátno. Vyloučili rovněž možnost vzniku obrazu fotografickou cestou, působením záření (elektromagnetického či radioaktivního) či plynů. V podstatě vyloučena byla i možnost vzniku obrazu zručnou malířskou technikou bez patrných tahů štětce.

 

Z historického kontextu je patrné, že obraz na plátně je odolný vůči teplotě i vodě, o čemž svědčí fakt že obraz i plátno přečkaly požár a hašení vodou v Chambéry v roce 1532.

 

Z nejrůznějších teorií o možném vzniku obrazu, které byly uvedeny výše stojí za zmínku hypotéza „kontaktu s teplem nebo světlem“, která je jediná, která by mohla obstát.

 

V dokumentech STURP se praví: „Obraz je vytvořen zažloutlými vlákny celulózy, zažloutnutí je způsobeno procesem dehydratace.“ Co by mohlo být její příčinou? „Dvě hypotézy, o nichž se uvažovalo s největší pozorností, byly popálení a chemická reakce … Obě tyto hypotézy byly pečlivě prozkoumány. Spálení se jeví jako méně problematické.“ Dále je možné číst: „Hypotéza popálením nám připadá pravděpodobnější [...] je třeba zaznamenat, že dehydratace a konjugace, spolu s oxidací, jsou základními charakteristikami celulózových vláken Turínského plátna. Vidíme tedy, že vědecké zkoumání a studium vlastností obrazu na Turínském plátně naznačují, že obraz byl vytvořen pravděpodobně následkem lehkého popálení.“  A na stejné stránce: „Je možné uzavřít konstatováním, že výzkumy expertů považují falzifikaci téměř za vyloučenou [...] équipe vyrazila hypotetickému falzifikátorovi z ruky všechny nástroje, které mohl mít k dispozici ve XIV. století.“ Tento závěr nechám bez komentáře, jen podotknu, že vzhledem k tomu, že nevíme jakým způsobem obraz na plátně vznikl (co bylo uvedeno výše je jen domněnka), nestavěl bych posledně uvedený závěr tak kategoricky.

 

Na otázku zda mohl být do Turínského plátna zavinut člověk, resp. zda je obraz na plátně otiskem lidského těla, sami vědci ze STURP odpovídají následujícím způsobem:

„Obraz vytvořený přímým kontaktem by byl strašlivě deformovaný. Můžete si to ověřit sami, když si uhlím načerníte obličej a pak ho přitisknete na nějakou textilii. Obraz, který získáte, nebude ani trochu rozpoznatelným zachycením vaší tváře.“

Vědci potom zdůrazňují další poznatek, který ještě zesiluje předchozí tvrzení:

„Pokud plátno opravdu zakrývalo mrtvé tělo, naskýtá se otázka, jak bylo možné ho sejmout [z těla] a nerozšířit nebo nezničit přitom kontury sražené krve.“

Taková je tedy odpověď vědy.

 

V současné době existují na světě prakticky dvě skupiny vědců. Jedni zastávají názor, že stáří Turínského plátna je opravdu přes 2000 let a obraz na něm je otiskem Kristova mrtvého těla. Na druhé straně stojí neméně početná skupina vědců, kteří považují Turínské plátno za padělek, jehož vznik datují do XV. století a vylučují tak, že by obraz na plátně byl otiskem těla Ježíšova.

 

Jestli se někdy podaří zjistit „pravdu“ (svět chce být klamán) je otázka. Jak jsem už napsal, z mého pohledu je asi nejzajímavější a nejzásadnější zjistit, jakým způsobem obraz na plátně vznikl. Pokud by se vědcům podařilo zjistit JAK? obraz vznikl, bylo by pravděpodobně možné nalézt odpověď na druhou polovinu otázky KDO? V tom vidím podstatu problému.

 

Vzhledem k nesmírnému počtu výsledků mnoha vědeckých výzkumů v posledních letech a vzhledem k tomu, že tyto mnohé závěry nelze vždy jednoznačně interpretovat, protože nenabízejí jen jedno definitivní řešení, je jasné, že Turínské plátno svá tajemství jen tak nevydá. Což sám vnímám svým způsobem jako plus. Je totiž dobře, že existují tajemství a že člověk (zatím) nezná odpovědi na všechny otázky světa, který nás obklopuje. To je fakt, který žene lidstvo neustále kupředu.

 

Jak už jsem napsal, z hlediska víry by nemělo být podstatné, jestli je či není obraz na plátně otiskem Ježíšova těla, nebo zda je či není stáří plátna přes 2000 let.

 

 

 

 

 

 

Celý projekt o Turínském plátně v PDF

Historie

TURÍNSKÉ PLÁTNO

A LEONARDO DA VINCI

© PEEN  2007

© PEEN  2013