Textové pole: Leonardo da Vinci, Anatomické studie, 
hlava, krk, ramena, hrudník

Anatomie, pitvy, studium těl

 

Leonardo da Vinci je vlastním tvůrcem plastické anatomie. Ve svých počátečních pracích s anatomickými kresbami zobrazil formy malých zvířat v pohybu a anatomii koně. Později začal preparovat mrtvoly člověka společně se svým přítelem, paduánským profesorem Markem Antoniem della Torre. Leonardo s ním hodlal vydat velkou anatomii a fysiologii člověka ve 120 svazcích. Ze zamýšleného díla zbylo jen torzo – 799 kreseb, z nichž některé byly anatomické. Kresby mají i psané poznámky, které svědčí o geniálních metodách vyučování plastice těla.

 

Je to především velká názornost všech jeho anatomických kreseb, neboť každou část těla zobrazuje z několika stran. Dále pak přísný postup: vždy začal od skeletu, přičemž zobrazoval každou kost zvlášť a ze všech stran se všemi detaily. Teprve po prostudování jednotlivých kostí složil je v kresbách ve skelet, na nějž pak napojil svaly. Třetím charakteristickým rysem Leonardovým je jeho způsob studia svalů. Plastický průběh svalů a jejich snopců znázorňuje schematicky provázky, což umožňuje demonstraci hlouběji uložených svalů bez porušení celkové formy krajiny. Zároveň z průběhu vláken rezultuje i funkce svalů, která je u velkých, plošných svalů mnohoznačná. Leonardo ostatně pokládá při studiu svalů za hlavní funkčně tvarový aspekt.

 

Leonardo da Vinci svým pojetím zevních forem, proporcí a studiem pohybů i klidových poloh vymezil rozsah a pojem plastické anatomie. Své bohaté poznatky shromáždil v anatomických listech, napsaných již v roce 1510, dnes uložených v královské knihovně windsdorské. Také ve své knize „Trattato de la pittura“, je nejen umělcem, zabývajícím se zásadami malby, ale i anatomem a fysiologem. Stanovil topografii svalových valů i kostních výběžků podle anatomických preparátů a řešil problémy těchto forem na živém těle podle vykonávaných pohybů. Analyzoval hru svalstva udržujícího rovnováhu, souhru synergistů při chůzi, rozpoznal uvolnění antagonistů. Všímal si proporcí a upozornil na jejich velké výkyvy během růstu.

 

Rosso Fiorentino a jeho žák Domenico Fiorentino připravili pro francouzského krále Františka I. anatomické kresby pohybového aparátu metodou i dnes někdy používanou: stejným postavením kostry podle svalového modelu možno na živém určit uplatnění kostry na celkovém reliéfu.

 

Leonardovu  koncepci měl i Michelangelo, jehož postavy v Sixtinské kapli svědčí pro velké znalosti anatomie, získané studiem anatomických preparátů. Známý je zvláště list ukazující proporce (Michelangelův kánon). Přičítá se mu i anatomická figura sedícího svalovce. Své výborné znalosti anatomie získal pitvou lidských těl, kterou prováděl s profesorem anatomie Colombem. V této době byla spolupráce umělců s anatomy velká (anatomické obrazy pro Marka Antonia Genuu kreslil sám Leonardo da Vinci, pro Vesalia Tizian). Také přesné anatomické náčrtky Raffaelovy byly dobrou pomůckou umělcům, zvláště při zobrazování kloubů. Podkladem těchto náčrtků byla velká anatomie Andrea Vesalia, určená přímo pro malíře a sochaře.

 

 

Co svědčí pro a proti Leonardovi

jako eventuálnímu tvůrci plátna?

 

Když si položíme otázku „kdo?“ je tvůrcem obrazu na plátně, musíme si současně položit otázku „jak?“ obraz na plátně vznikl. Podle mého názoru nelze tyto dvě otázky oddělovat. Jsou jako dvě strany jedné mince. A pokud se nám podaří najít odpověď na otázku „jak?“ budeme moci pravděpodobně odpovědět i na otázku „kdo?“ i opačně.

 

Dost dobře nedovedu pochopit myšlenkové pochody Vittorie Haziel, která se zabývala otázkou „kdo“ a otázku „jak“ odsunula stranou a jak sama píše původně se jí nezabývala. „Od prvního vydání této knihy mi lidé často pokládali jednu otázku a vždycky mě jí zaskočili: ale jak Leonardo ten obraz vytvořil? Abych pravdu řekla, omezila jsem se na odpověď, že jsem se zajímala o to, „kdo“, a ne „jak“. Na takový dotaz jsem prostě nebyla připravená.“ (česky Vittoria Haziel: Utrpení podle Leonarda, Euromedia Group k. s., 2007, str. 208)

 

 

Leonardo da Vinci – potenciální autor

Pro i proti

 

 

Plátno

 

Pokud bychom akceptovali datum vzniku obrazu na plátně kolem roku 1500, přicházel by Leonardo v úvahu jako tvůrce a byl by na vrcholu svých tvůrčích sil. I při datování stáří plátna mezi roky 1200 – 1300 není to v tomto případě „překážkou“, dá se předpokládat, že plátna tohoto stáří, tedy o 2 až 3 století starší, mohla být sehnatelná a potenciální tvůrce, pokud chtěl dosáhnout dojmu letitosti, mohl záměrně takto stará plátna shánět.

 

 

Znalosti a zkušenosti a technické možnosti

 

Ať už vznikl obraz na plátně jakkoli (i když tuto otázku pokládám za zcela zásadní a to jak vzhledem k určení stáří, tak k možnému „připsání autorství“) vyžadovalo zobrazení nahé mužské postavy, která podstoupila mučení a křižování jako Ježíš (nejkrutější trest smrti v Palestině v Ježíšově době), velice přesné anatomické znalosti. A tyto znalosti  se neobešly bez podrobného studia lidských těl. Tato okolnost by svědčila pro Leonarda jako potenciálně možného tvůrce obrazu na plátně. Sice ke značné nelibosti tehdejších chlebodárců (rod Medici) a hlavně církevních autorit, přesto se mu podařilo získávat mrtvá těla popravených odsouzených na smrt, která pak při svíčkách „tajně“ pitval. Z tohoto důvodu měl i přístup k lidské krvi, kterou by pak mohl použít k „dotvoření“ obrazu na plátně – tedy ran po bičování a ukřižování.

 

Leonardo jako všeuměl v tom nejlepším slova smyslu měl i nemalé znalosti z jiných oborů jako je optika (ke které ho patrně přivedlo studium stavby a funkce lidského oka), tak i vědomosti o nejrůznějších malířských technikách, z nichž některé sám zdokonalil (sfumato).

 

 

Možnost utajení práce na plátně

 

Co se tedy týče znalostí a zkušeností byl Leonardo celkem dostatečně vybaven, aby mohl teoreticky obraz na plátně vytvořit. Záměrně píšu teoreticky, protože si vlastní tvorbu obrazu na plátně dost dobře nedovedu představit. Ne, že by to Leonardo nedokázal. Nicméně velikost plátna je poměrně značná. Délka kolem 440 centimetrů! Leonardo byl sice zvyklý na tvorbu obrazů a fresek velkých formátů (Poslední večeře Páně, Bitva u Anghiari), v těchto případech však šlo o něco docela jiného. Tady tvořil na velkých plochách zdí „veřejně přístupných objektů“ a zobrazoval témata, kde neriskoval obvinění z kacířství, svatokrádeže a možný trest nejvyšší. V případě tvorby obrazu na plátně, vytvoření obrazu trpícího, ukřižovaného Krista, právě sňatého s kříže to bylo právě naopak! Ať už vznikl obraz na plátně jakkoli, výtvarnou technikou, pyrografií (pálením) nebo fotografickou cestou , vždy to vyžadovalo vypnutí plátna ve velkém rámu a to na poměrně dlouhou dobu. Takový obraz nevznikl ze dne na den a je jen málo pravděpodobné, že by mistr plátno každý den balil a znovu vypínal. Nedovedu si představit, že by bylo možné takto veliký objekt – plátno v rámu o velikosti kolem 4½ na 1¼ metru zcela skrýt před očima všudypřítomných zvědavců a Leonardových žáků, nehledě na to, že při jakékoli manipulaci by Leonardo i při svých dobrých fysických předpokladech potřeboval minimálně jednoho pomocníka. Tyto okolnosti podle mého názoru svědčí „proti Leonardovi“.

 

Další, z mého pohledu, pozoruhodnou skutečností je fakt, že obraz na plátně představuje mistrovské dílo, které nese všechny stopy „dokončenosti“. Tady je třeba si uvědomit jeden podstatný fakt. Leonardo nebyl, co se týče počtu namalovaných obrazů, příliš plodným autorem. Za svého života vytvořil jen přibližně patnáct děl. Co je ale pozoruhodnější je skutečnost, že jen nemnoho Leonardových obrazů bylo opravdu dokončeno. Leonardova mysl těkala od jedné myšlenky ke druhé, od řešení jedné pozoruhodnosti k druhé, stále hledal nová řešení, nové modely pro zobrazení svých postav. Na obrazech právě z tohoto důvodu, že nenacházel stále definitivní podobu, se kterou by byl spokojen, pracoval často i mnoho let. To mu bylo také často zadavateli zakázek vytýkáno. Mnohá z Leonardových děl zůstala nedokončená a to právě z toho důvodu jak jsem uvedl výše. Často Leonardo totiž nenalezl definitivní, z jeho pohledu dokonalou, podobu vytvářeného díla.

 

Výše uvedené připomínám právě proto, že obraz na turínském plátně se jeví jako dokončené mistrovské dílo. Ale je jeho autorem opravdu Leonardo?

Historie

TURÍNSKÉ PLÁTNO

A LEONARDO DA VINCI

Textové pole: Leonardo da Vinci, Hlava Krista, studie
Textové pole: Leonardo da Vinci, Lebka, studie
Textové pole: Leonardo da Vinci, Anatomické studie, 
hlava, krk, ramena
Textové pole: Leonardo da Vinci, Anatomické studie, 
hlava, krk, ramena, paže, kostra nohy
Textové pole: Leonardo da Vinci, Anatomické studie, 
anatomie ženského těla
Textové pole: Leonardo da Vinci, Anatomické studie, 
mozek a hlavové nervy

© PEEN  2013