Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

28.09.2013

Wolfgang Amadeus Mozart

Mozart v Praze

 

Na cestách

 

Během svého života strávil Mozart na cestách plných 15 let. Na první cestu po Evropě se vydal již v šesti letech, 12. ledna 1762, a to v doprovodu svého otce Leopolda a starší sestry Nannerl. Leopoldovým cílem bylo představit své děti, a především Wolfganga, nejen vídeňskému dvoru, ale také všem významným dvorům v Evropě. Leopold se snažil svému synovi opatřit nejen lukrativní vystoupeni a dobré zakázky na kompozice, ale především důstojné a pevné postavení, tedy stálé místo, spojené s výhodami, odpovídajícím platem a dobrým zaopatřením. Leopold usiloval o to, aby se Wolfgang stal dvorním skladatelem a později, možná, i dvorním kapelníkem. Leopoldovy kroky a plány byly nejspíše vedeny čestnými úmysly, na druhou stranu je fakt, že Wolfganga držel od útlého věku velice „zkrátka“. Je psychologická otázka, zda do syna neprojikoval i některé své ambice ... (mnoho rodičů i v dnešní době se snaží realizovat své ambice prostřednictvím svých dětí ... Což zcela jistě není dobře, a většinu potomků staví do pozice „abych nezklamal své rodiče“, což může vést a často vede k neurotizaci a sebeobviňování v případě neúspěchu ...).

 

 

Praha

 

Praha, kdysi sídelní město českých králů, v té době patřila k metropolím spíše provinčním. Vídeň v té době měla 250 000 obyvatel, Berlín 145 000 a Praha pouhých 60 000. Rodný Mozartův Salcburk měl 16 000 obyvatel. Během svého života navštívil Mozart Prahu několikrát.

 

 

Figarova svatba

 

Poprvé přijel Mozart do Prahy v zimě 11. ledna 1787 v doprovodu manželky Konstance. Ubytoval se v paláci hraběte Johanna Josepha Thuna, milovníka hudby, který měl nejen vlastní dvorní kapelu, ale i své dvorní divadlo. Mozart v Hraběcím Nosticově Národním divadle, které bylo v roce 1797 přejmenována na Divadlo stavovské, předvedl představení své nejnovější opery Le nozze di Figaro. Opera slavila v Praze triumfální úspěch a představení byla vyprodána.

 

Lorenzo da Ponte, slavný Benátčan a libretista opery, který byl představení přítomen, si v této souvislosti poznamenal do deníku: „Nedovedu popsat nadšení, s jakým Češi Mozartovu hudbu přijali. Udivuje mne, že jiné národy krásu jeho hudby pochopily až po několikerém provedení, zatímco Češi jí porozuměli napoprvé.“ Mozart nakonec v Praze vydržel čtyři týdny a když se 8. února vracel zpět do Vídně vezl si sebou i objednávku na novou operu – Dona Giovanniho.

 

 

Don Giovanni

 

Podruhé se vydal Mozart z Vídně do Prahy 1. října 1787. I tentokrát ho doprovázela Konstance, která byla těhotná a očekávala narození čtvrtého potomka. Do Prahy Mozartovi dorazili 4. října. Sebou vezl Mozart i partituru objednané opery, jejíž titulní list nesl nadpis: Don Giovanni ossia Il dissoluto punito.

 

Nejprve se ubytovali v hostinci U tří lvů na Uhelném trhu, poblíž Nosticova Národního divadla, později se přestěhovali kousek za Prahu, do smíchovské viniční usedlosti manželů Františka a Josefiny Duškových. Premiéra Dona Giovanniho byla ohlášena na 14. října k poctě chystaného sňatku rakousko-toskánské arcivévodkyně Marie Terezie s princem Antonem Clemensem von Sachsen. I pro pražský operní soubor impresária Bondiniho, který měl vysokou uměleckou úroveň, nebylo pro něj i vyhlášené pražské hudebníky snadné nastudovat za pouhých deset dnů obtížně proveditelnou operu, navíc nedokončenou! Libretista Lorenzo da Ponte byl během zkoušek povolán zpět do Vídně, během pražských zkoušek panovala napjatá atmosféra a premiéra nakonec musela být třikrát odložena. K oslavě náhradou posloužila jiná Mozartova opera – Figarova svatba.

 

Mozart, který podle otcova mínění „vždycky všechno nechával na poslední chvíli“, dopsal předehru k Donu Giovannimu, legendárních 292 taktů, až v časných ranních hodinách v den premiéry. Proto i první provedení opery (na čtvrtý pokus) 29. října 1878 posunuli o hodinu. Opisovači nestíhali z partitury rozepsat a hudebníkům rozdat jednotlivé party. Předehra nebyla orchestrem nazkoušena a muzikantům nezbylo, než ji vystřihnout „prima vista“ – „z listu“. Všechno dobře dopadlo a premiéra se vydařila. Dokonce publikum nosilo Mozarta na rukou, což se mu ve Vídni nestalo.

 

V polovině listopadu 1787 se Mozart narychlo vracel do Vídně. A měl k tomu pádný důvod. Konečně byl povolán do císařových služeb a 7. prosince získal pevné zaměstnání. Říkalo se, že po smrti dvorního kapelníka Giuseppe Bonna bude jmenován jeho nástupcem, ale místo nakonec získal spolehlivý a organizačně zdatný Antonio Salieri. Mozart se musel spokojit s funkcí císařského komorního muzikuse s pevným ročním platem 800 zlatých. Po Mozartově návratu z Prahy císař Josef II. nařídil řediteli Burgtheatru, aby neodkladně nastudovali Dona Giovanniho.  Vídeňská premiéra se konala 7. května 1788. Donnu Annu zpívala Mozartova bývalá velká láska Aloisie Weberová, provdaná Langová. I když byl Don Giovanni uveden na prknech Burgtheatru ještě patnáctkrát, přesto opera nedosáhla tak triumfálního přijetí jako v Praze.

 

V dalších letech nebyla Praha cílem Mozartových cest, ale Prahou pouze projížděl.  8. dubna 1789 vyrazil na cestu do Drážďan, Lipska a Berlína. Prahou jen projížděl a zdržel se jen několik hodin. Cesta do Berlína se uskutečnila na pozvání a za podpory Mozartova mecenáše knížete Karla Lichnowského. Mozart pozvání na cestu přijal neboť doufal, že by ho  vzdělaný a hudbymilovný Fridrich Vilém II. mohl jmenovat kapelníkem nebo dvorním skladatelem. To se ale nestalo. Objednal si u Mozarta pouze klavírní sonáty a smyčcová kvarteta, za které spoře zaplatil. Mozart Berlín opustil 28. května a opět přes Prahu, kde se zdržel jen dva dny, se 4. června vrátil domů. V Praze se zastavil v očekávání, že získá zakázku na novou operu, což se nestalo.

 

Zakázka na novou operu však přišla od samotného císaře. Premiéra nové opery „Cosi fan Tute“ (Takové jsou všechny), která se konala 26. ledna 1790 v Burgtheatru, byla vídeňským publikem přijata vlažně. Mozart se navíc musel vyrovnat s dalším zklamáním.  19. února ve věku 49 let zemřel císař Josef II., Mozartův mecenáš a v posledních letech také mocný ochránce.

 

 

Rok 1791 – rok Mozartova úmrtí

 

Poslední Mozartova cesta do Prahy spadá do roku jeho úmrtí.  Josefův nástupce Leopold II. vyhlásil, že se v Praze nechá korunovat českým králem.

 

Zakázka na slavnostní korunovační operu byla zprvu, a poté opakovaně, zadána Antoniu Salierimu. Ten však nabídku, také opakovaně, odmítl. Na řadu přišel Mozart, který nabídku z neznámých důvodů přijal. Jedno je jisté, stejně jako rozvážný Salieri by asi nabídku odmítl každý další skladatel. Důvodem byl čas. Vinou zbytečných průtahů císařské dvorní kanceláře zbývaly k napsání korunovační opery pouhé tři týdny! A v nich se musela nová opera ještě nazkoušet.  Obratný drážďanský dvorní básník Caterino Mazzola narychlo upravil před Mozartem již osmnáctkrát zhudebněné a tudíž značně obehrané libreto „La clemenza di Tito“ (Titova milost) od Pietra Metastasia, na které Mozart, komponujícím dnem i nocí, složil za pouhých 18 dní hudbu.  25. srpna 1791 se s Konstancí a Franzem Xaverem Süßmayrem vypravil k posledním přípravám do Prahy. 2. září před císařským dvorem dirigoval svého Dona Giovanniho, který měl mimořádný úspěch a 6. září dirigoval korunovační operu „Tito“.

 

Premiéra se s příznivou reakci publika nesetkala. Později však byla v Praze často hrána. I slavnostní korunovace Leopolda II. českým králem se odehrávala za zvuků Mozartovy mše, bravurně dirigované Antoniem Salierim. Tato událost vyvrací ničím nepodložené pověsti o nesnášenlivosti obou skladatelů a je dalším důkazem, že pracovní i osobní vztah mezi Mozartem a Salierim byl korektní. Během posledního Mozartova pobytu v Praze byli manželé opět ubytováni u Duškových na Bertramce. Po premiéře Tita se zde Wolfgang soustředil na dokončení své rozepsané opery Kouzelná flétna.

 

Opera Kouzelná flétna měla premiéru 30. září v příměstském divadle „Na Vídeňce“.  První dvě představení Mozart sám dirigoval. Opera slavila mimořádný úspěch.

 

20. listopadu Mozart ulehl s horečkami a v noci 5. prosince 1791 zemřel. Byl pohřben narychlo do společného hrobu na hřbitově sv. Marka nedaleko Vídně.

 

Nesrovnatelně větší zármutek z Mozartova úmrtí než ve Vídni panoval v Praze.  14. prosince 1791 uspořádal orchestr Nosticova divadla v malostranském chrámu sv. Mikuláše smuteční tryznu, které se zúčastnilo na 4 000 Pražanů.  K Amadeově poctě hrálo 120 nejlepších pražských hudebníků. Sólo v jeho Requiem z kůru zazpívala sopranistka a Amadeova věrná přítelkyně Josefina Dušková, které Amadeus kdysi na Bertramce složil k nohám spolu s květinami i překrásnou koncertní árii „Sbohem, můj krásný plameni!“ („Bella mia fiamma, addio ...!“) Tehdy Mozartovi jeho poklonu oplatila.

           UMĚNÍ—HUDBA

© PEEN  2013

Villa Bertramka

Pozvánka na představení Mozartova Donna Giovanniho, 23. prosince 1788,

expozice Bertramky – Mozartova muzea

Stavovské divadlo dnes

Stavovské divadlo na dobové pohlednici, cca 1898

Stavovské divadlo na dobové rytině