Optimalizováno

pro rozlišení :

11280x1024

Poslední aktualizace :

28.08.2013

Psychiatrie na roz(s)cestí?

 

„Vytváření seznamů chování, používání lékařsky znějících označení na lidi, kteří je vykazují a pak používání těchto chování jako důkaz, že mají danou duševní nemoc, je z vědeckého hlediska bezvýznamné. Neříká nám to nic o příčinách ani řešeních. Avšak vytváří to pocit ujištění, že se děje něco lékařského.“

 

John Read, přednášející v oboru psychologie na Aucklandské univerzitě, Nový Zéland, 2004

 

 

 

III.                      Klasifikace psychiatrických poruch

 

 

Porucha čtení, disruptivní porucha chování, porucha písemného projevu, matematická porucha, intoxikace kofeinem, nikotinová abstinenční porucha, porucha nesouhlasu s léčením nebo problém „tělesného zneužívání dítěte“ a „pohlavního zneužívání dítěte“.

 

To jsou jen některé z 374 duševních poruch uváděných v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders – DSM IV) Americké psychiatrické asociace (APA) a v kapitole duševních poruch Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) Světové zdravotnické organizace. DSM a MKN, které se vyobrazují jako diagnostické nástroje, se používají nejen k diagnostikování duševních emocionálních nemocí a předepisování „léčby“, ale i v rámci sporů o přidělení dítěte do péče, při rozlišování případů založených na údajné psychiatrické nezpůsobilosti, v rámci dalších soudních svědectví, ve vzdělávání atd. Ve skutečnosti kdykoli je žádáno či poskytováno psychiatrické posouzení, přicházejí ke slovu DSM nebo MKN a stále častěji jsou akceptovány jako definitivní vyjádření o duševním zdraví, nepříčetnosti a takzvané duševní nemoci.

 

Paul R. McHugh, profesor psychiatrie na lékařské fakultě Univerzity Johna Hopkinse (John‘s Hopkins University) prohlásil, že kvůli DSM „Jsou neklidní a netrpěliví lidé přesvědčeni, že mají syndrom snížené pozornosti (Attention Deficit Disorder – ADD), úzkostliví a ostražití lidé že trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSP), tvrdohlaví, pořádkumilovní a perfekcionističtí lidé že jsou postiženi obsedantně nutkavou poruchou (Obsessive-compulsive Disorder – OCD), stydliví a citliví lidé že vykazují anxiozní [vyhýbavou] osobnost (Avoidant Personality Disorder – APD) nebo sociální fobii. Všichni jsou přesvědčováni, že vše, co je ve skutečnosti otázkou jejich individuality, jsou místo toho zdravotní problémy a jako takové by se měly řešit pomocí léků.

 

Za značného odklonu od lékařských diagnóz se psychiatrické diagnózy zaměřují pouze na kategorizaci symptomů, nikoli na pozorování skutečného tělesného onemocnění. Žádná z těchto diagnóz není doložena vědeckým důkazem o biologické chorobě nebo duševní nemoci jakéhokoli druhu.

 

Lékaři zatím jen navrhují, jaké další duševní nemoci přidat do nové edice "bible psychiatrů" Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch, dále jen DSM (Diagnostic And Statistical Manual Of Mental Disorders).

 

 

III.1.                   Co je DSM

 

DSM je obsáhlá lékařská encyklopedie, která obsahuje všechny známé psychické poruchy včetně popisu jejich symptomů. Pokud je určitý duševní stav vepsán do této knihy, je považován za poruchu, kterou je třeba léčit.

 

Kniha vznikla v roce 1952 a nynější čtvrtá edice DSM-IV je už sedmkrát silnější než originál. Nelze si nepoložit otázku, čím to je? Snaží se psychiatři získat více pacientů a farmaceutické firmy více zákazníků, nebo jsou lidé čím dál šílenější?

 

Americký manuál DSM se netýká jen Američanů, ale je velmi vlivný po celém světě. V české republice je platná Mezinárodní klasifikace nemocí MKN, která obsahuje i kategorii duševních poruch a poruch chování. Obsah této části je ve velké míře ovlivňován právě americkou DSM.

 

 

III.2.                   Co je ještě normální?

 

Každé nové vydání DSM provázejí vášnivé debaty o tom, co je ještě normální stav mysli a co už naopak přidat mezi duševní poruchy. Je samozřejmě velmi těžké určit tenkou hranici mezi normální výstředností a poruchou, a tak ani návrh páté edice DSM-V, která má být publikována v roce 2013, není ušetřen rozporů a hádek mezi experty na lidskou psychiku.

 

Podle kritiků za novými návrhy stojí především potřeba zvýšení profitu farmaceutických společností. Díky novým chorobám by se rapidně zvýšil počet pacientů, kterým se budou předepisovat mnohdy neúčinné a nebezpečné léky. O schválení nově navržených duševních poruch rozhoduje Americká psychiatrická asociace, která pro nové vydání ustanovila operační skupinu psychiatrů. V následujícím výčtu je několik duševních „poruch“ („chorob“) navržených pro zařazení do nového vydání DMS. Jde o návrhy velice kontroverzní a podle některých odborníků až nesmyslné.

 

 

III.2.1.                Hromadící porucha (hoarding disorder)

 

Porucha, jejíž příznaky občas přepadnou téměř každého z nás. Patří mezi ně sentimentální hromadění bezcenných věcí, jako jsou hračky z dětství, staré výtisky časopisů nebo vystřižené články s pro nás zajímavým obsahem. Ať už si notoričtí vystřihovači novinových článků myslí o svém označení cokoli, „hromadící porucha“ bude nejspíše zařazena do DSM-V.

 

 

III.2.2.                Porucha přejídání (binge eating disorder)

 

Velmi rozporuplný je návrh „poruchy přejídání“, proti němuž se staví jeden z nejzřetelnějších kritiků DSM-V profesor Christopher Lane, autor knihy Stydlivost: Jak se z normálního chování stane nemoc (Shyness: How Normal Behaviour Became A Sickness). Obává se, že by poruchou přejídání pravděpodobně trpěla většina obézních lidí. „Průzkum těchto příčin byl dosud neprůkazný a vysoce spekulativní, takže jsem velmi rozčilen tímto návrhem,“ vyjádřil se Lane. S jeho názorem nesouhlasí doktor David Haslam z Národního fora obezity: „Toto je vážný problém, který se týká až 20 % obézních pacienti.

 

Léčit to stále stejným způsobem radou, aby zhubli, cvičili a dokonce se podrobili operaci může být katastrofální, pokud nejsou vyřešeny emocionální problémy.

 

 

III.2.3.                Kognitivní porucha tempa (cognitive tempo disorder)

 

Složitý odborný název lze laicky nahradit výrazem nadměrná lenost. Příznaky zahrnují snění, nečinnost a lenivost. Pokud bude oficiálně schválena, nebude zřejmě o pacienty nouze.

 

 

III.2.4.                Porucha občasných výbuchů (intermittent explosive disorder)

 

Stav, který se vyhne snad jen naprostým flegmatikům a kliďasům, bude pravděpodobně léčitelný. Náhlý vztek tak zažene pilulka a nadávky vzteklouna okolí omluví duševní poruchou.

 

 

III.2.5.                Absexualita aneb Whitehouse syndrom

 

Nejbizarnější z navržených dodatků je definován jako vzrušení z pobouření pornografií. Za svůj název vděčí britské agitátorce Mary Whitehouse, která v 70. letech bojovala proti sexuálnímu obsahu v televizi. Obecně by touto poruchou mohl trpět každý, komu vadí sex, porno či odhalené ženské poprsí v médiích.

 

Formálnější název „absexualita“ byl vytvořen jistou Carol Queen, majitelkou sex shopu v San Francisku. Ta ho používá k popisu těch, kdo protestují proti její práci. Dokonce vede kampaň na podporu zařazení této "nemoci" do DSM-V. Zatím to však vypadá, že její poněkud výstřední nápad přes operační skupinu neprojde.

 

 

III.2.6.                Hypersexualita

 

Jako protiklad k absexualitě byl navrhnut hypersexuální syndrom neboli závislost na sexu. Ta je příznačná touhou po více partnerech a v současné době se z ní léčí například golfista Tiger Woods. V minulosti tohoto lékařského pojmu využil i záletník Michael Douglas a nechal se dobrovolně léčit.

 

I proti tomuto návrhu ostře vystupuje profesor Lane možná i proto, že mezi symptomy patří i pouhé časté fantazírování o sexu a jeho plánování. Podle posledních výzkumů myslí muži na sex v průměru 13x denně, dá se tedy myšlenka na sex třeba 20x denně považovat už za poruchu? Podle jiných údajů pomyslí průměrný muž na sex dokonce každých 52 vteřin.

 

 

III.3.                   Rizikové syndromy

 

Největší rozpory však mezi vědci vyvolává zahrnutí rizikových syndromů, které by se daly označit za předpsychopatické příznaky. Měly by fungovat jako varování a předzvěst vážných duševních problémů v budoucnu. Bohužel jisté rizikové příznaky možného budoucího rozvinutí psychické nemoci se vyskytují u většiny lidí. Patří mezi ně i pouhá roztržitost, nervozita a zvýšené fantazírování.

 

Odborníci, kteří přišli s tímto návrhem, věří, že léčením rizikových příznaků by se mohlo zamezit možné pozdější nemoci. Jejich oponenti však zdůrazňují, že téměř 70 % dětí vykazuje rizikové syndromy a přesto se u nich později psychóza nevyvinula.

 

Plně chápu myšlenku podchytit někoho včas,“ říká doktor Michael First, profesor psychiatrie z Kolumbijské univerzity, který editoval předchozí edici DSM. „Ale existuje velký potenciál pro mnoho neobvyklých dětí spadnout pod toto označení a nosit ho po celý jejich život. Čím více poruch dáme do DSM, tím více lidí dostane označení a hrozí vyšší riziko, že dostanou nesprávnou léčbu.

 

 

III.4.                   Nebezpečné vedlejší účinky

 

Stejné obavy, že budou už i malé děti zbytečně brát léky, sdílí doktor David Healy z oddělení psychiatrie z univerzity ve Walesu. Tento celosvětově velmi uznávaný odborník pomáhal odhalit způsob, jakým farmaceutické společnosti zakrývají důkazy o nebezpečí některých antidepresiv.

 

Doktor Healy je přesvědčen, že návrh léčit duševní choroby ještě před jejich propuknutím může masivně zvýšit počet lidí, jimž budou předepisovány různé léky.

 

Příliš mnoho psychiatrických pacientů je prostě zdrogovaných bez většího zájmu o vedlejší účinky,“ tvrdí Healy, který považuje vedlejší účinky léků na duševní problémy za vysoce citlivé téma. Výzkum totiž ukázal, že některá antidepresiva ze skupiny SSRI, jako je například Seroxat(*), mohou zdvojnásobovat riziko sebevraždy a pro většinu pacientů mohou stejně fungovat jen jako placebo.

 

Mezi další poruchy, o kterých operační tým DSM diskutuje, patří například extrémní nakupování, závislost na internetu nebo porucha negativistické osobnosti, která nejspíš nahradí slovo pesimista.

 

(*) Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor zpětného vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT, serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě obsedantně kompulsivní poruchy, sociální úzkostné poruchy/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí zpětného vychytávání 5-HT na synaptických membránách mozkových neuronů.

 

 

III.5.                   Chybí fyzické důkazy

 

Profesor Lane obviňuje Americkou psychiatrickou asociaci, že je odhodlaná medializovat i normální citovou houpačku „jednou jsi dole, jednou nahoře“, kterou si projde každý jedinec. Odsuzuje rovněž operační skupinu, která podle něj nemá právo rozhodovat, zda je či není normální zloba, přílišné nakupování či používání internetu.

 

Věda založená na tomto je velmi blízko k neexistující“, říká Lane. Předseda operační skupiny doktor David Kupfer však oponuje, že aktualizace jsou pevně založeny na vědeckých důkazech. Bohužel pro psychické nemoci neexistuje žádný rentgen či jiný biologický ukazatel, a tak se DSM-V bude muset spolehnout na pouhý popis nemocí. „Takže zatímco lékaři předpovídají riziko srdečních onemocnění z hladin cholesterolu a krevního tlaku, neexistují žádné fyzické testy pro „hromadící poruchu“,“ říká Kupfer.

 

 

III.6.                   Byznys versus zdraví

 

Darrel Regier, ředitel Americké psychiatrické asociace a člen operační skupinu pracující na DSM řekl: „Jedním z důvodů proč to děláme je, že máme zájem o vyvinutí lepších hranic diagnóz lidí s opravdovou poruchou.“ Regier zároveň popřel, že by revize byla nějak ovlivněna novými výrobky farmaceutických společností.

 

Profesor psychologie Richard Bentall reagoval slovy: „Většina těchto diagnóz je nesmyslná a nemá základy ve vědě. Ale čím více poruch tam je, tím více bude soukromých psychiatrů.

           MEDICÍNA

© PEEN  2013