Optimalizováno

pro rozlišení :

11280x1024

Poslední aktualizace :

28.08.2013

Psychiatrie na roz(s)cestí?

 

                          Psychiatrická péče v České republice

 

 

I.                        Organizace psychiatrické péče

 

V organizaci psychiatrické péče se v naší republice během posledních 100 let mnoho zásadního nezměnilo. Maximum psychiatrické péče je soustředěno v psychiatrických léčebnách, vesměs fakultních, což jsou kolosy umožňující pouze centralizaci psychiatrických pacientů. V současné době tato centralizovaná péče nevyhovuje potřebám psychiatrických pacientů. Čím větší zařízení, tím anonymnější pacient a omezenější možnosti pro individuální práci. Proto se v posledních letech stále častěji a naléhavěji objevuje potřeba reformy psychiatrické péče v naší republice. S ohledem na léta zakořeněný způsob myšlení a způsob práce i v řadách samotných psychiatrů to do budoucna zcela jistě nebude snadný úkol.

 

 

I.1.                     Současný stav

 

Psychiatrická péče v ČR je aktuálně organizována v několika sektorech.

 

 

I.1.1.                  Ústavní péče

 

Ústavní péče je reprezentována psychiatrickými léčebnami a cílem je poskytovat dlouhodobou resocializaci a rehabilitaci. Pouze asi 1/3 lůžek je vyhrazena akutní psychiatrické péči a v nemocnicích je mnohdy tato kapacita nedostačující.        

 

 

I.1.2.                  Akutní lůžková péče

 

Je tvořena psychiatrickými léčebnami, psychiatrickými odděleními v rámci nemocnic a psychiatrickými klinikami v rámci fakultních nemocnic. Smyslem těchto lůžek je poskytnout možnost hospitalizace při neúspěchu léčby, exacerbaci (znovuvzplanutí) příznaků nebo relapsu (návratu) onemocnění a také v případě přetrvávajících příznaků. Akutní lůžková péče je zamýšlena pro kratší hospitalizace v nemocnicích.

 

 

I.1.3.                  Ambulantní péče

 

Ambulantní péče představuje aktuálně těžiště práce dnešní psychiatrie. Pokud to lze, zajišťuje diagnostiku a léčbu v terénu.

 

 

I.1.4.                  Intermediální péče

 

Je nově koncipovaná složka zastoupená denními stacionáři, krizovými centry, domácí péčí, kluby. Zahrnuje také chráněná bydlení a pracoviště, rehabilitační dílny, sociální firmy. Intermediární péče umožňuje přechod z hospitalizace do života ve společnosti, překrývá se s komunitní péčí. V ČR dlouhodobě podhodnocena a opomíjena.

 

 

I.1.5.                  Komunitní péče

 

Náplň práce komunitní péče se překrývá s intermediární péčí; představuje systém léčby, pomoci a podpory, umožňující žít nemocným v podmínkách běžného života co nejuspokojivějším způsobem. Specifické komunitní služby zahrnují krizové služby, denní centra a stacionáře, podporu v práci a zaměstnání, domácí léčení (v ČR v podstatě neexistuje).

 

 

II.                       Reforma psychiatrické péče

 

Na popud Ministerstva zdravotnictví ČR zpracovala skupina odborníků z Psychiatrického centra Praha studii nazvanou Reforma systému psychiatrické péče: mezinárodní politika, zkušenost a doporučení. Tito odborníci porovnali tuzemský systém se 30 státy Evropy a dali doporučení pro chystanou českou reformu psychiatrické péče. Z této studie vyplývá, že psychiatrická péče v ČR je svou strukturou nejblíže zemím bývalého Sovětského svazu a Balkánu a nejvzdálenější vyspělým zemím západní Evropy.

 

Podle studie se reformy v Evropě ubíraly zhruba stejným směrem, v každé zemi jinou rychlostí. Postupné byly v Británii, radikální změny byly nastoleny v Itálii. Zásadní změny se týkaly hlavně velkých léčeben. Západoevropské země léčebny buď zrušily, nebo zmenšily. Všechny léčebny zrušila Itálie. Jejími zkušenostmi argumentují kritici, v ČR není podle nich dostatečná síť komunitní péče, a tak prý hrozí, že duševně nemocní skončí na ulici nebo ve vězení. V zemích bývalého východního bloku jsou systémy většinou stále centralizované, lůžka jsou hlavně ve velkých léčebnách.

 

V západní Evropě je situace rozdílná. V Itálii, Finsku, Švédsku a Británii byly zrušeny všechny léčebny, v Německu, Belgii, Francii a Nizozemsku zůstala v léčebnách velká část lůžek, jsou to ale menší léčebny. Dřív běžné léčebny s více než tisícem lůžek jsou v západní Evropě raritou, v ČR jich je několik.

 

Pokud se Česko hlásí k evropským hodnotám a trendům a pokud se skutečně chce přiblížit vyspělým státům, musí podle doporučení studie přesunout část péče z velkých léčeben do komunit a do oboru také víc investovat.

 

Česká psychiatrie dostává 3,5 procenta peněz zdravotnictví, po reformě má mít pět procent, průměr EU je osm procent. Záměrem Ministerstva zdravotnictví je spustit reformu příští rok, výdaje z evropských fondů do roku 2020 by měly dosáhnout šest miliard korun – zhruba čtyři miliardy na modernizaci léčeben a nemocnic s psychiatrickou péčí a na budování komunitních center. Dvě až tři miliardy by měly jít na vzdělávání zdravotníků a na kampaň na destigmatizaci psychiatrie.

 

V řadách odborné psychiatrické veřejnosti však zatím připravovaná reforma psychiatrické péče vyvolává řadu otázek, obav a kritiku. Bohužel často i oprávněných.

 

Každá zásadní reforma, která nemá být jen administrativním krokem, je složitým procesem. V případě reformy psychiatrie není jen záležitostí psychiatrie či ministerstva zdravotnictví. Součástí reformy musí být i kroky a změny v resortech ministerstva vnitra a ministerstva práce a sociálních věcí. Jde totiž i o právní – legislativní ukotvení a ošetření prováděných změn, současně je třeba zainteresovat ministerstvo práce a sociálních věcí pro následné sociální a pracovní začleňování psychiatrických pacientů. V době probíhající ekonomické krize a vzrůstající nezaměstnanosti je to obrovský úkol. Někteří psychiatričtí pacienti jsou bez zázemí, bez rodin, bez práce a tedy bez finančních prostředků, z toho po propuštění z psychiatrické léčebny resultuje hrozba trestné činnosti, bezdomovectví a další návazné problematiky, která, pokud nebude adekvátně řešena, zcela logicky povede k vytvoření bludného kruhu. Možnosti ambulantních složek jsou omezené, komunitní péče v naší zemi prakticky neexistuje.

 

Při reformě psychiatrické péče v ČR jde v zásadě o to, jak nejefektivněji využít miliardy ze Strukturálních fondů EU a Norských fondů. Podle evropské představy, kodifikované v relevantních dokumentech jako Mental Health Declaration for Europe nebo nyní chystaný European Mental Health Action Plan, je třeba poměrně zásadně změnit dosavadní systém a obrátit ho směrem ke komunitní péči.

 

Těžiště psychiatrické péče v naší zemi totiž tvoří lůžková zařízení, což neodpovídá moderním trendům. Tento fakt výmluvně ilustrují data z roku 2001 – na psychiatrická lůžka bylo tehdy v ČR alokováno 66 % z celkového rozpočtu na psychiatrii, zatímco do ambulantní sféry šlo pouhých 8 % těchto prostředků. Patrně i proto je v oblasti psychiatrie do roku 2020 plánována kompletní transformace s přesunem většiny akutní psychiatrické péče z psychiatrických léčeben do psychiatrických oddělení všeobecných nemocnic, domácí péče a systému krizových center.

 

Pro jakoukoli reformu, tedy i reformu psychiatrické péče, je zcela zásadní si stanovit, jakého cíle má být vlastně dosaženo. Tedy v jaké míře redukovat lůžkovou kapacitu psychiatrických zařízení, neboť zcela jistě jsou a budou psychiatričtí pacienti, kteří psychiatrickou hospitalizaci potřebují, nakolik přesunout péči do rukou ambulantních specialistů a komunitních a krizových center.

 

Jak jsem uvedl výše, jde o problematiku více než složitou, která znamená i změnu v myšlení psychiatrů a zaměstnanců psychiatrických zařízení i způsobu jejich práce. A to jistě není otázka pouhých několika let. Jak je doložitelné, ve většině společnosti je stále převažující komunistický způsob myšlení a uvažování, a změna je spíše otázka generací. Mám teď na mysli přílišné spoléhání se na stát, neschopnost přijmout odpovědnost za vlastní fungování a existenci.

 

MUDr. Petr Engel, 16.5.2013

           MEDICÍNA

© PEEN  2013