Optimalizováno

pro rozlišení :

11280x1024

Poslední aktualizace :

28.08.2013

Psychiatrie na roz(s)cestí?

Téměř na závěr jsem si nechal pojednání o experimentu a jeho výsledcích, které provedl v roce 1972 v USA americký profesor psychologie David L. Rosenhan (1929 2012). Nechť si každý čtenář udělá obrázek o věrohodnosti psychiatrie jako medicínského oboru sám. Byť medicína udělala v posledním století velmi výrazné pokroky hlavně díky technickému pokroku, který umožnil přesnější diagnostiku a operativu, přesto i nadále zůstává lidské tělo neprobádaným, perfektně pracujícím mechanismem a nejspíše nám nebude nikdy umožněno, abychom ho měli poznat do všech detailů. Ne všechno lze pitvat, dělit, vyjmout, podrobit subcelulárnímu zkoumání atd. Takovým případem je i zkoumání lidského chování, konání, myšlení … A můžeme se, dle mého soudu, pouze domnívat proč se lidé chovají tak jak se chovají. Lidské myšlení je naštěstí nehmotné a tedy neuchopitelné a nedá se jen tak znásilnit. I když možné to je, manipulace s lidskou psychikou ať již slovem nebo pomocí obecně drog (i farmak) je známým faktem v celých lidských dějinách.

 

Každý člověk a lékař zvláště (pokud chce být alespoň trochu úspěšným) by měl být i dobrým psychologem. Léčit jen podle laboratorních výsledků a výsledků odborných vyšetření se mnohdy míjí účinkem právě z důvodu neznalosti životního stylu a prostředí ve kterém pacient pobývá. Naprosto tristní je komercionalizace medicíny a zdůrazňování pouze finančního profitu lékaře, potažmo státu, na kterou ve svém důsledku doplatí pouze a jedině pacient.

 

Internista, chirurg nebo jiný odborník může být dobrým psychologem. Psychiatr jen díky své odbornosti ještě nutně dobrým psychologem být nemusí.

 

 

 

Jak snadno z vás psychiatři udělají blázna?

 

Podnětem pro realizaci níže popsaného experimentu se pro Rosenhana staly případy předstíraných duševních poruch branců vietnamské války. Se svými kolegy zpozoroval, že jsou branci schopni předstírat symptomy natolik přesvědčivě, že se dokázali vyhnout vojenské službě. Rosenhan se rozhodl ověřit schopnost psychiatrů rozeznat skutečný stav duševního zdraví pacienta.

 

Jak těžké je dostat se do blázince? Na tuto otázku hledal odpověď profesor Rosenhan a zjistil přitom i to, jak těžké je dostat se z něj zase ven.

 

Rosenhanův pokus vycházel z toho, že psychiatr by měl mít v otázce, kdo je a kdo není duševně v pořádku, jasno.  Experiment, který se právě tímto tématem zabýval, je výjimečný pokus, jehož výsledky otřesným způsobem zpochybňují zavedené praktiky psychiatrie.

 

 

Jak těžké je dostat se do blázince?

 

Rosenhanův experiment probíhal v roce 1972 a zúčastnilo se jej osm duševně naprosto zdravých osob – 5 mužů a 3 ženy. Někteří z nich dokonce pracovali jako psychiatři a psychologové. Žádný z nich neměl v rodině ani osobně žádnou historii psychických problémů, ani nezažil žádná významná traumata. Americký profesor psychologie David Rosenhan byl jedním z účastníků pokusu. Všichni tito lidé měli jednoduchý úkol – po několik dní zanedbávat osobní hygienu a poté se dostavit na jinou psychiatrickou kliniku. Tam měli při příjmu ošetřujícímu lékaři říci pouze jediné, a to že slyší vnitřní hlas, který jim říká „žuch“. Zatajit mohli jen své pravé jméno a povolání, aby nedošlo k odhalení skutečného záměru, nadále však museli odpovídat pravdivě. Rozeznají psychiatři skutečný stav příchozích a odhalí jejich lež?

 

 

Diagnóza jen tak od oka

 

Již první výsledky pokusu byly poměrně nečekané. Všech osm osob bylo bez nejmenších pochyb přijato k léčbě! Sedmi z nich psychiatři diagnostikovali schizofrenii a jednomu maniodepresivní psychózu. Podle pravidel experimentu se v případě přijetí měli všichni pseudopacienti ohradit, že jim nic není. Měli se chovat naprosto normálně a při kontrolách lékařům sdělovat pouze pravdu – tedy že netrpí žádnými halucinacemi ani jakýmikoliv jinými potížemi a jsou v pořádku. Jakákoliv jejich slova jsou však překrucována a přizpůsobována mylné diagnóze.

 

 

Teorie nálepkování

 

Podle Rosenhana je jeho pokus jasným důkazem fungování takzvané teorie nálepkování. Podle ní platí, že pokud člověka, byť i z neopodstatněného důvodu, budeme označovat za nějak nenormálního, začneme jej tak i vnímat a on sám se takovým postupem času stane. Nejčastěji se, podle odborníků, dopad nálepkování projevuje v trestné činnosti. Pokud se o někom mluví jako o potencionálním zločinci, existuje údajně vysoká pravděpodobnost, že skutečně začne jednat mimo zákon.

 

 

Zbláznili by se?

 

Znamenají tyto závěry, že kdyby oni falešní pacienti označení za schizofreniky zůstali v léčebně třeba několik let, skutečně by se zbláznili? Vyšetřující odborníci, kteří testovali Rosenhanovy pokusné „schizofreniky“, se podle všeho řídili jen nálepkováním. Diagnózu pak zřejmě určili pouze na základě toho, že člověk, který před nimi stál, vypadal zanedbaně a říkal, že slyší vnitřní hlas. Uplatnili tedy zažitou nálepku schizofrenie, jejímž příznakem jsou právě sluchové halucinace. Proč ale dále nezkoumali jejich stav a spokojili se s tak zavádějícím rádoby důkazem? Stačí jen tak málo, aby byl člověk označen specialistou za blázna?

 

 

Existuje cesta zpět?

 

Ani během hospitalizace testovací pacienti nedokázali lékaře přesvědčit, že jsou v pořádku. Personál si totiž jejich chování upravuje tak, aby sedělo do diagnózy a vypadalo nenormálně. Rosenhanovy lidé si během svého pobytu na klinice dělali poznámky o průběhu experimentu. Nejprve tajně, později pochopili, že je to zbytečné, a začali si psát veřejně do bloku. Někteří z nich tak činili dokonce i během rozhovorů s lékaři. Nikdo se však nikdy nepokusil zjistit, co nebo proč vlastně píší. Toto jednání je pak je pak ve zdravotní dokumentaci ve třech z osmi případů označeno za chorobnou nutkavou potřebu psaní. je to důkaz toho, že cokoliv, co v psychiatrické léčebně uděláte, bude považováno za důkaz, že tam patříte, i když to není pravda? Je možné za dveřmi blázince ještě vůbec někoho přesvědčit, že jste zdraví a že se lékaři mýlí? Nikomu z Rosenhanových lidí e to nepovedlo. Přitom mezi nimi byli i psychiatři znalí problematiky.

 

 

Co způsobí malé žuchnutí?

 

Nakonec bylo všech osm experimentátorů propuštěno z klinik domů. Všichni ale museli souhlasit s užíváním silných léků a do složek jim byla zanesena informace, že trpí schizofrenií v remisi. To také museli všichni sami odsouhlasit, aby mohli být propuštěni. K získání tak obrovského společenského stigmatu stačilo jen říci psychiatrovi, že jste slyšeli „žuch“.

 

 

Jak poznali podvod?

 

V různých klinikách rozličných úrovní napříč celými Spojenými státy účastníci Rosenhanova pokusu strávili od 6 do 52 dnů, aniž by někdo z nich byl podezírán z podvodu. Celý experiment nakonec zpochybnil psychiatrii jako neomylnou vědu. Zajímavým poznatkem pak je, že ačkoli lékaři nedokázali rozpoznat, že léčí ve skutečnosti zdravé jedince, ostatní psychiatričtí pacienti věděli, že nejde o nemocné lidi. „během prvních tří hospitalizací, kdy byly vedeny přesné počty, 35 s celkem 118 pacientů na oddělení vyjádřilo svoje podezření, někteří velmi energicky, že naši pseudopacienti jsou ve skutečnosti zdraví,“ uvádí David Rosenhan v článku pro vědecký časopis Science. „ty nejsi blázen, jsi novinář nebo profesor a kontroluješ nemocnici,“ slýchali podle Rosenhana někteří pseudopacienti. Jak si můžeme vysvětlit, že psychiatři nepojali žádné podezření a solupacienti bez lékařského vzdělání podvod odhalili? Jde snad o nějaký šestý smysl, kterým disponují lidé s duševními poruchami, do jejichž nitra je pro nás tak těžké proniknout?  Nebo jen byli schopni nezaujatě posoudit stav a chování nastrčených experimentátorů?

 

 

Mrazivý závěr kauzy neomylných

 

Poté, co byly znepokojivé závěry experimentu profesora Rosenhana zveřejněny v prestižním odborném časopise Science, zvedla se vlna nevole a ostré kritiky ze strany klinik, do nichž byli pokusní pseudopacienti nastrčeni. Zdravotníci se bránili tím, že člověk přijde k lékaři jen tehdy, pokud skutečně trpí nějakými potížemi a není možné předpokládat, že si je vymýšlí a jen testuje reakce lékařů. Jedna z dotčených klinik dokonce Rosenhana vybídla, aby jí do další tři měsíce náhodně posílal nové pacienty, kteří budou pouze předstírat duševní poruchy.  Smyslem bylo, že pokud prý lékaři budou vědět, že mohou očekávat i podvodníky, údajně je rozpoznají. Profesor tuto odvážnou výzvu přijal.  Po určeném čtvrtroce inkriminovaná klinika oznámila, že dokázala identifikovat celkem 41 nastrčených podvodníků! Mrazivý háček je ovšem v tom, že Rosenhan neposlal nikoho …

 

 

 

 

 

 

Zdoje:

www.wikipedia.org/

Enigma Extra, květen 2011

           MEDICÍNA

© PEEN  2013