Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

08.09.2013

Rasismus

III.                      Fakta o lidských rasách a rasismu

 

Lidské rasy nejsou fikcí ani nejsou výsledkem nějaké dohody mezi odborníky, ideology či politiky, ale lidské rasy reálně existují právě tak jako existují různé druhy a rasy živočichů nebo odrůdy rostlin.

 

Na světě žijí dnes příslušníci pouze jediného druhu člověka, vlastně již jediného poddruhu člověka, který má vědecké jméno Homo sapiens neboli člověk rozumný současný. Ten prošel ve svém fylogenetickém vývoji celkem třemi druhovými stadii: nejprve jako Homo habilis neboli člověk zručný, hbitý – pak jako Homo erectus, tj. člověk vzpřímený a jeho poslední vývojovou formou byl Homo sapiens čili člověk rozumný, který se postupně rozšířil téměř po celé zeměkouli.

 

V období posledních 50 tisíc let lidé žili v různých zeměpisných a klimatických podmínkách, v různém geografickém prostředí, a tak začal i dlouhý proces jejich adaptace čili přizpůsobování se těmto rozdílným podmínkám života. A protože na Zemi existují celkem tři velká zeměpisná pásma (tropické, subtropické a mírné), musely v každém z nich vzniknout také rozdílné lidské skupiny – lidské rasy.

 

Lidské rasy odpovídají těmto třem zeměpisným a podnebním pásmům. Nejsvětlejší rasa se utvářela v mírném písmu na severní polokouli. Proto se nazývá bílá nebo také euroasijská.

 

Různé barevné a tvarové rozdíly mezi lidmi jsou výsledkem jejich adaptace – přizpůsobení se určitým geografickým a klimatickým podmínkám, ve kterých po tisíce let žili.

 

Podél rovníku na africkém kontinentu se utvářela černá neboli negroidní či ekvatoriální rasa jako důsledek adaptace na tropické podmínky, tj. zejména intenzivní sluneční záření a horké, místy velmi vlhké klima. Lidské tělo se muselo chránit proti spálení, vysušení, úžehu atp. Jediným spolehlivým způsobem byla tvorba podkožního barviva – hnědého pigmentu v kůži.

 

V subtropickém pásmu, došlo ke zformování dnes početně největší lidské rasy – mongoloidní či žlutohnědé či asijskoamerické rasy.

 

Rasové problémy začínají zpravidla tehdy, když jsou směšovány nebo zaměňovány pojmy biologické a přírodovědné – jako např. typ, rasa a plemeno – s pojmy historickými a společenskými, jako např. jazyk, řeč, národ a podobně. A není vůbec rozhodující, jestli tak činí vědci, politikové nebo laikové.  Pojmy různorodého původu nelze prostě slučovat, spojovat ani směšovat a zaměňovat. Takové nesourodé kumulace vedly v minulosti nejčastěji k rasismu a k rasovým teoriím či rasistickým formulacím.

 

Rasa je formou existence druhu v přírodním prostředí, které vyvolalo její vznik. U člověka jde o velkou skupinu lidí s podobnými somatickými a fysiologickými vlastnostmi, které se trvale přenášejí na potomstvo.

 

Lidské rasy se nemohou v současné době už měnit nebo vytvářet nové rasy a typy[*], to by se musely radikálně změnit přírodní a životní podmínky, alespoň části lidstva. Lidské rasy jsou prostě výsledkem nejen biologických, ale i historických zákonitostí.

 

[*] Kniha Jaroslava Flegra „Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin“ (Academia, Praha 2006) vyvolala bouřlivou diskusi, která dosud neutichla a nic nenasvědčuje tomu, že by mohla ustat – dokonce se připravuje její anglické vydání. Velice zjednodušeně řečeno je „zamrzlá evoluce“ je teorie českého evolučního biologa prof. Jaroslava Flegra, která se od neodarwinismu liší především tím, že předpokládá jistou stabilitu ustanovených druhů – vývoj se podle ní odehrává na počátku existence druhu, kdy je ještě zastoupen malým počtem jedinců, potom je zamrzlý a na přírodní výběr druh reaguje pouze změnami v zastoupení již přítomné variability. Jinak řečeno možnost vzniku nového druhu je možný jen omezený časový úsek na počátku tohoto evolučního kroku, pak tato možnost „zamrzne“ a další změna v jiný druh není možná. To vidím jako příčinu toho, že např. z antropomorfních opic již nikdy člověk nevznikne. Beru to jako vysvětlení a odpověď na mé zvídavé otázky jako kluka, kdy jsem se táty ptal proč už dnes z opice nemůže vzniknout člověk. Tehdy mi táta odpověděl „protože už jednou člověk vznikl“. Tehdy jsme o zamrzlé evoluci ani jeden nevěděli nic.

 

 

Pojem rasa byl v minulosti nejčastěji zaměňován a směšován s pojmem národa. Ale zatímco na složení národa se mohou podílet různé rasové typy, i smíšené populace, nelze žádný národ označit za čistou rasu. V době nástupu Hitlera a nacistů k moci se o to pokoušeli Němci, ale neuspěli, protože jejich rasová teorie se opírala o nejhrubší formy rasismu – o tzv. biologický rasismus čili rasismus krve. Němečtí rasisté totiž razili pojem čisté rasy –árijské rasy či nordické rasy, která měla být hlavní německou rasou, ale k ní patřilo jen asi 10% Němců a to ještě smíšených, žijících na severu při hranicích Skandinávie.  Drtivá většina Němců a to včetně Hitlera samotného, patřila k alpinskému a dalším smíšeným typům. Kromě toho žádný árijský či německý typ v antropologickém smyslu neexistuje, a jde o chybné a záměrné zneužití jazykového a lingvistického termínu. Nacisté ovšem termínu árijský zneužili k označení určitého fysického typu, který bezdůvodně nadřadili všem ostatním. Za méněcenné považovaly zejména Židy, ale i Romy, Slovany a další.

 

Rasismus představuje velmi starý fenomén v lidské společnosti. Vznikl už ve starověké otrokářské společnosti, kde měl ospravedlnit především porobení a utiskování otroků a zároveň obhájit zotročování jedněch národů a lidských skupin jinými. Téměř vždy se jednalo o porobení malých národů velkými či uplatnění síly a moci většiny proti menšině. Tato praxe byla obvykle doplňována teorií nenávisti a odporu.  Rasistické názory a ideologie byly od té doby vždy znovu používány k ospravedlnění společenského řádu nebo jen ideologie a politiky rasistického státu.

 

Avšak teprve v novověku nabyl rasismus své nezrůdnější podoby a stal se teoretickou základnou k násilnému ovládání a vyvražďování jedněch národů či skupin lidí druhými. Rasismus patří k nejnebezpečnějším ideologiím i 19. a 20. století.

 

Novodobý rasismus, stejně jako jeho dřívější formy, popírá rovnocennost lidských ras, která je vědecky a historicky objektivně prokázána a je tudíž nezpochybnitelná.

 

Podstatou rasismu je od počátku nenávist člověka k člověku, snaha většiny podrobit si menšinu a diskriminovat ji. Už staří Řekové a hlavně Římané považovali jiné národy za barbary. Novodobý rasismus 19. a 20. století se opíral o rasové a rasistické teorie, které nepřípustně směšovaly nebo zaměňovaly historické, společenské pojmy jako národ, jazyk, řeč a podobně s pojmy biologickými, přírodovědnými jako rasa, druh, odrůda apod.  Tím se dopouštěli rasisté chyb, omylů, často i úmyslných zkreslení a podvodů a to vždy za účelem ospravedlnění svých mocenských a elitářských cílů a falešných idejí. Žádná árijská či panská rasa neexistovala a velký německý rasismus krve byl stejně jako doktrína o dělnickém třídním původu mas v sovětském pojetí výplodem zrůdných představ ideologického rasismu a nebezpečného šovinismu ve světě.

 

Jakýkoliv rasismus je ve své podstatě vědecky vyvrácen a morálně nepřípustný a nemá v této lidské společnosti právo na existenci, neboť lidstvo jako celek je jednotného původu a rovnocennost lidských ras je nezpochybnitelná.

           FILOSOFIE

© PEEN  2013