Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

06.02.2014

Richard Wagner

kontroverzní

IV.                      Bayreuthský festival

 

Bayreuth, malé městečko v Bavorsku, se každé léto stává místem, kam se sjíždějí znalci a milovníci díla Richarda Wagnera. Podmínky k tomu dal sám skladatel, když zde nechal vybudovat divadelní budovu, tzv. Festspielhaus, který vyhradil pouze pro provozování svých vlastních děl a tím realizoval svůj sen o vytvoření divadla a hudebního centra v Bayreuthu. Stavbu divadla financoval z velké části bavorský král Ludvík II., který byl rovněž Wagnerovým velkým obdivovatelem. Jinak byl známý spíše svým podivínstvím, snílkovstvím a záhadnou smrtí v Starnbergském jezeře. Když objevil Wagnerovu hudbu, byl jí zcela pohlcen. Z Wagnera učinil svého dvorního skladatele a dával mu rentu, která se rovnala příjmům knížat. Jejich vztah ovšem nebyl jen formální, jak svědčí Ludvíkova slova ze vzájemné korespondence: „Nemiluji žádnou ženu, žádné rodiče, žádného bratra, žádné příbuzné, nikoho tak vroucně a ze srdce, jen Vás!“  Brzy ovšem přetekla míra trpělivosti v králově okolí a Wagner byl z Bavorska vyhnán. I nadále však udržovali písemný styk. Ludvíka učaroval svět Wagnerových oper, příběhy dávných germánských hrdinů, ideály rytířství a vůbec středověkého křesťanského světa. Nakonec byl prohlášen za duševně chorého a zbaven trůnu.

 

 

Tradiční Bayreuthský festival byl od samého vzniku silně zpolitizován. Když zde byl tři roky po smrti Richarda Wagnera 13. srpna 1886 poprvé uveden „Prsten Nibelungů“, byl přítomen německý císař Vilém I. a již výše zmíněný bavorský král Ludvík II. Pravicoví němečtí nacionalisté byli přitahováni zejména mysticismem některých Wagnerových oper. Jeho dílo bylo již za císařství a především později za dob nacionálního socialismu vynášeno do oblak.

 

Z Bayreuthského spolku Richarda a Cosimy Wagnerových přišel do německé společnosti úplně nový druh biologického rasismu, hlásaný Francouzem Arturem de Gobineau a Angličanem Houstonem Stewartem Chamberlainem, který se v roce 1908 oženil s Wagnerovou dcerou Evou. Ti šířili Wagnerův antisemitismus, který propagoval myšlenku, že „židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním“.

 

Hitler, který byl obdivovatelem Wagnerovy hudby, se snažil využít pro své hnutí jeho umění, a proto zcela ovládl v letech své vlády Bayreuthský festival i po ekonomické stránce. Lístky nechal rozdělovat a ke zděšení podvůdců strany, včetně svého věrného paladina Josepha Goebbelse, je nutil účastnit se mnohahodinových představení. V roce 1935 se této myšlenky vzdal, když zjistil, že přestože nechal pro ně vydat jeden tisíc vstupenek, hlediště zelo prázdnotou. Od té doby je postupoval veřejnosti. Jeho vztah k Wagnerovi přes obdiv k jeho hudbě byl zvláštní.

 

Jak upozornil znalec jeho díla Saul Friedländer, Hitler nikdy nepoužil antisemitských postojů Wagnera, protože nevyhovovaly jeho názorům. Wagner především zastával názor o nutnosti asimilace Židů, a tím jejich záchraně, což pro nacisty bylo zcela nepřípustné. Pro nacisty bylo jedině možné tzv. „konečné řešení židovské otázky“ jejich vyvraždění. Wagner měl mezi Židy řadu přátel a spolupracovníků jako Karla Tausiga, Josepha Rubinsteina, Angelo Neumanna a slavnou zpěvačku Lilli Lehmanovou. Jeho žákem byl syn rabína Hermann Levi, kterému svěřil jako kapelníkovi řízení „Parsifala“.

 

Není bez zajímavosti, že zakladatel moderního sionismu Theodor Herzl byl zanícený obdivovatel Wagnerova díla. Hitler zakázal provozovat od zahájení války „Parsifala“. Zvláštní důležitost přitom připisoval opeře „Rienzi“, ačkoliv patřila mezi méně úspěšné Wagnerovy opery a popisovala politické ztroskotání a zánik jejího hlavního představitele. Odborníci na tuto problematiku však vyslovili pochyby o tom, že by Hitler vůbec někdy četl Wagnerovy úvahy o Židech.

 

Velké a bolestné téma Wagnerovy rodiny je její role v éře nacionálního socialismu 30. let minulého století. Wagnerovi potomci pěstovali nejužší možné kontakty s nacistickými pohlaváry, vnuci Wolfgang i Wieland osobně znali Adolfa Hitlera a říkali mu Strýček Wolf. Hitler navázal těsné kontakty s rodinou, jelikož si velmi dobře uvědomoval případný propagandistický význam festivalu, který byl věnován památce jeho nejmilovanějšího skladatele. Ještě téhož roku skončil Hitler ve vězení a rodina Wagnerova dělala vše pro jeho propuštění, což jim nikdy nezapomněl.  

 

Hitler měl velmi úzký vztah s Wagnerovou snachou Winifred, která od roku 1930 až do pádu Třetí říše řídila slavný Bayreuthský festival, jehož vznik v roce 1876 Richard Wagner sám inicioval. Za dob Třetí říše byl kulturním vrcholem roku, kam se sjížděli všichni, kteří něco znamenali. Winifred Wagnerová se stala Hitlerovou věrnou přítelkyní a i po válce odmítala jakoukoliv jeho kritiku.

 

Hitlerův stín zůstal lpět na Bayreuthském festivalu i po druhé světové válce, a proto 21. ledna 1949 Winifred Wagnerová (snacha Richarda Wagnera) oznámila, že je ochotna vzdát se jeho řízení. Do vedení festivalu se dostal její syn Wolfgang a nyní se snaží pravnučka Richarda Wagnera Katharina převzít vedení z jeho rukou.

 

Festivalů se účastnilo i mnoho vynikajících českých umělců. Jako neobyčejné uznání pro Emu Destinnovou v roce 1901 znamenalo pozvání na festival, kde zpívala Sentu v „Bludném Holanďanovi“. Bylo to v době před první světovou válkou, kdy zde mohli vystupovat jen nejlepší umělci a slovanští sem nebyli vůbec zváni. Dalším významným naším zpěvákem byl Karel Burian, který zde vystoupil v roce 1908 v opeře „Parsifal“. Po druhé světové válce vystupovali v Bayreuthu Ludmila Dvořáková, Soňa Červená, Věra Soukupová a Eva Randová.

 

Přes politické rozpaky patří stále Bayreuthský festival k prestižním událostem dnes kromě prominentních osobností navštěvovaným především cizinci.

 

 

 

http://www.bayreuther-festspiele.de/

 

 

 

 

           Skladatelé

Wagnerův Festspielhaus na dobové fotografii

Wagnerův hrob

© PEEN  2014