Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

15.12.2013

Albert Schweitzer

Posel lidskosti

Dětství   mládí studia

 

Narodil se roku 1875 v Alsasku v rodině evangelického faráře. Po gymnáziu se zapsal ke studiu filosofie a teologie na univerzitě ve Štrasburku, kde později vystudoval také medicínu. Od mládí hrál na klavír a varhany, byl známým interpretem Bachovy hudby. Roku 1913 odjel do Lambaréné, aby tam založil nemocnici. Odtud ještě několikrát, ať už dobrovolně nebo vynuceně, odjíždí, ale vždy se vrací a roku 1965 zde umírá. Celý život se věnoval psaní, ať už prací věnovaných teologii, kulturní filosofii nebo J. S. Bachovi. Byl ženatý a měl jednu dceru. Roku 1952 mu byla udělena Nobelova cena za mír.

 

 

Dětství a mládí

 

Albert Schweitzer se narodil 14. ledna 1875 v Kayserbergu v Horním Alsasku jako druhé dítě duchovního správce Ludwiga Schweitzera, který sloužil tamnímu malému evangelickému sboru. Jeho děd z otcovy strany, stejně jako tři jeho bratři, byl učitelem a varhaníkem v Pfaffenhofenu v Dolním Alsasku. Jeho matka Adéla rozená Schillingerová, byla dcera faráře v Mülbachu v münsterském údolí (Horní Alsasko).

 

Několik týdnů po Albertově narození se otec přestěhoval do Günsbachu v münsterském údolí. Tam trávil s bratrem a třemi sestrami mládí. Otec zemřel ve vysokém věku roku 1925. Jeho matka byla roku 1916 povalena a zabita vojenskými koňmi v údolí na silnici z Günsbachu do Weieru.

 

V pěti letech ho otec začal vyučovat hře na stolový klavír, v sedmi letech hrál na harmoniu a v osmi letech začal hrát na varhany. V devíti letech směl zastoupit varhaníka při bohoslužbách.

 

Do podzimu 1884 chodil do vesnické školy v Günsbachu. Po ročním vyučování na „reálce“ přestoupil v roce 1885 na gymnasium do Mylhús v Alsasku. Tam ho přijal jeho kmotr, nevlastní bratr jeho děda, Ludwig Schweitzer, který byl ředitelem tamních obecných škol. Albertův otec by si ze skromného farářského platu financování gymnasia nemohl dovolit.

 

Albertovým učitelem hudby v Mylhúzách byl Eugen Münch, mladý varhaník tamního reformovaného kostela svatoštěpánského. Münch zemřel na podzim 1898 na tyfus. Maturitu složil Albert 18. června 1893. V témže roce díky štědrosti otcova staršího bratra, pařížského kupce, se mohl učit hře na varhany u pařížského varhanního mistra Charlese Marie Widora.

 

Koncem října 1893 nastoupil Albert na universitu ve Štrasburku, kde současně poslouchal přednášky na teologické i filosofické fakultě. Od 1. dubna 1894 nastoupil na jednoroční vojenskou službu. Díky tolerantnímu veliteli mu bylo i nadále umožněno navštěvovat universitu. Dne 6. května 1898 složil první teologickou zkoušku a dále zůstal ve Štrasburku, aby se plně věnoval filosofii. Na základě zkoušky získal od fakulty stipendium 1200 marek ročně na dobu šesti let. Stipendista byl vázán nejpozději do šesti let dosáhnout hodnosti licenciáta teologie ve Štrasburku, jinak musel peníze vrátit.

 

Koncem října 1898 jel Albert do Paříže, aby poslouchal filosofické přednášky na Sorboně a u Widora, který ho vyučoval zadarmo, se dále vzdělával ve hře na varhany. Widor se v Paříži staral o jeho hmotné potřeby, stejně tak jako oba bratři jeho otce s manželkami, usazení v Paříži. Během pařížského pobytu pracoval na doktorské práci, kde se zabýval náboženskou filosofií Kantovou. V polovině března 1899 se vrátil do Štrasburku a předložil hotovou práci. Léto 1899 strávil v Berlíně, kde se zabýval hlavně filosofickou četbou. V posledních červencových dnech se vrátil do Štrasburku a promoval. Disertační práce vyšla ještě v roce 1899 knižně – „Die religionsphilosophie Kants von der Kritik der reinen Vernunft bis zur Religion innerhalb der Grenzen der blossen VVernunft“ (Nábořenská filosofie Kantova od „Kritiky čistého rozumu“ až k „Náboženství v mezích pouhého rozumu“).

 

V dalším období zůstal Albert ve Štrasburku. Po doktorské disertaci se pustil do teologické práce licenciátní. 1. prosince 1899 dostal kazatelské místo u svatého Mikuláše ve Štrasburku, nejdříve jako vikář „na zkoušku“, po druhé teologické zkoušce 15. července 1900 jako řádný vikář. U sv. Mikuláše měl plat sto marek měsíčně, což mu, při levném bydlení a stravování v Tomášské koleji, stačilo. Měl dostatek času na vědeckou práci i umění. V té době často pobýval v Paříži, kde se setkal so Romainem Rollandem. Mnoho tehdy necestoval, ale když úspory stačily, putoval do Bayreuthu, pokud se toho roku hrálo. Ve Štrasburku poznal Cosimu Wagnerovou (manželku Richarda Wagnera), když pracoval na spise o Bachovi. U Siegfrieda Wagnera (syna Richarda Wagnera) si vážil prostoty, skromnosti i jeho pracovitosti. Při rozmluvách o filosofii se v Bayreuthu seznámil s Houstonem Stewartem Chamberlainem a jeho manželkou Evou Wagnerovou.

 

Prací o problému večeře Páně dosáhl Albert 21. července 1900 hodnosti licenciáta teologie. Druhá práce o tajemství utrpení a mesiášství mu posloužila k habilitaci na universitě.

 

 

Učitelská činnost na universitě

 

Svou učitelskou činnost na teologické fakultě ve Štrasburku začal Albert přednáškou dne 1. března 1902. V přednáškách i mimo ně se zabýval hlavně dějinami bádání o Ježíšově životě. Dějiny bádání o životě Ježíšově vyšly v roce 1906.

 

V době kdy psal Dějiny bádání o životě Ježíšově, dokončoval Albert zároveň francouzsky psané dílo o J. S. Bachovi. V letech 1903 a 1904 věnoval Bachovi všechen volný čas. Práci mu usnadnilo vlastnictví souborného vydání Bachových děl, které mu za směšně nízkou cenu dvě stě marek přenechala jistá pařížská dáma, která kdysi subskribovala souborné vydání Bachových děl. Kniha o Bachovi vyšla s Widorovou předmluvou v roce 1905 a je věnována Mathildě Schweitzerové, manželce nejstaršího otcova bratra v Paříži. Německé vydání vyšlo počátkem roku 1908. Jako vedlejší produkt práce o Bachovi vznikla studie o stavbě varhan, kterou dopsal na podzim 1905, než začal studovat medicínu. Spis vyšel v roce 1906.

 

 

Studium medicíny 1905 – 1912

 

Na podzim 1905 se Albert Schweitzer rozhodl, že od zimního semestru začne studovat medicínu a později půjde jako lékař do rovníkové Afriky. Tímto plánem se zabýval již za studentských let a nyní se rozhodl je uskutečnit. Jeho plán byl motivován potřebou vykonávat nějakou bezprostředně lidskou službu.

 

Nejméně rozumné na Albertově předsevzetí se jeho přátelům zdálo to, že chtěl jít do Afriky ne jako misionář, ale jako lékař, a že si proto ve svých třiceti letech na sebe naložil ještě dlouhé a obtížné studium. Jeho odhodlání nastoupit cestu služby jako lékař bylo velmi silné a žádné úvahy ho nemohly zvrátit. Afričtí misionáři si v misijních časopise stěžovali, že trpícím domorodcům chybí nejvíce lékař. Soudil, že studium medicíny stojí za to, aby se jednou stal lékařem těchto ubožáků.

 

Po přihlášce ke studiu medicíny bylo třeba vyřešit jeden právní problém. Jako člen universitního učitelského sboru nemohl být současně imatrikulován jako student. Pokud by navštěvoval přednášky jako host, nemohl být podle platných předpisů připuštěn ke zkouškám. Vláda mu nakonec ochotně vyšla vstříc a povolila, aby se ke zkouškám směl přihlásit na základě vysvědčení, která mu vydali profesoři medicíny o přednáškách, kterých se u nich zúčastnil. Profesoři se usnesli, že jako jejich kolega poslouchal všechny přednášky bezplatně. Bojoval tehdy s únavou, protože i nadále pokračoval ve své teologické učitelské činnosti a každou neděli kázal. Také koncerty v Paříži, kde hrál jako varhaník, ho zaměstnávaly více, než dříve. 

 

Na počátku studia medicíny zápasil s finančními starostmi, později se jeho poměry zlepšily úspěchem německého vydání knihy o Bachovi a honoráři za koncerty. V říjnu 1911 složil lékařské státní zkoušky. Teď bylo třeba absolvovat jednoroční volontérskou praxi na klinikách a napsat doktorskou práci. Rozhodl se pro téma zpracovat a prozkoumat, co bylo z lékařského hlediska uveřejněno o domnělé Ježíšově duševní chorobě. Jeho cílem bylo posoudit z lékařského hlediska, zda Ježíšovo mesiášské vědomí mohlo nějak souviset s psychickou poruchou.

 

 

           Medicína

© PEEN  2013

Expozice Schweitzerova muzea v Günsbachu