Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

15.12.2013

Albert Schweitzer

Posel lidskosti

Před odjezdem do Afriky

 

V době, kdy dokončoval doktorskou práci, začal Schweitzer s přípravami na odjezd do Afriky. Na jaře 1912 se vzdal učitelské činnosti na universitě i svého úřadu u sv. Mikuláše.

 

Dne 18. června 1912 se oženil s Hélène Bresslau, dcerou významného historika na štrasburské universitě, který se později stal kancléřem. V Hélène našel krásnou ženu, idealistku stejně jako byl on, a člověka, který korigoval jeho ambice. Manželka mu byla cennou pomocnicí při úpravě rukopisů a provádění tiskových korektur a při všech literárních pracích, které měl před odjezdem do Afriky dokončit.

 

Hélène byla o čtyři roky mladší než Schweitzer. Narodila se v Berlíně dne 25. ledna 1879. Její sociální cítění bylo stejně vyvinuté jako Schweitzerovo. Pracovala v dětském sirotčinci, pomohla založit a provozovat domov pro svobodné matky. I Hélène hrála na varhany. Stejně jako Schweitzer byla rozhodnutá věnovat se sociálním službám. I přesto, že jako mladá žena toužila po domově a po rodině, přesto chtěla být součástí „něčeho většího“. Právě tento idealismus ji vedl k zdravotnické odborné přípravě a doprovázení Schweitzera do rovníkové Afriky. Její fysická síla ale nebyla tak velká jako její vůle. Byla oslabena atakami tuberkulózy i pádem na lyžích, kdy si poranila záda. Léta strávená v tropech a nakonec i několikaměsíční francouzská internace ji oslabily.

 

Jaro 1912 strávil v Paříži, kde studoval tropickou medicínu a začal s nákupy pro Afriku. Nástroje, léky, obvazový materiál, vše, co je zapotřebí k zařízení nemocnice, ale i k vybavení domácnosti v pralese. Vedle materiálního zabezpečení šlo i o shromáždění dostatečných finančních prostředků. Získal peníze na nutné nákupy, na cestu a asi na jednoroční provoz nemocnice.

 

Když si byl Schweitzer jist, že bude mít prostředky na založení malé nemocnice, učinil Pařížské misijní společnosti definitivní nabídku, že si jako misijní lékař vezme na vlastní náklady na starost její misijní území na řece Ogooué, a to v centrálně položené stanici Lambaréné.

 

Misijní stanici Lambaréné založil americký misionář a lékař dr. Nassau v roce 1876; evangelickou misii v území Ogooué začali právě američtí misionáři, kteří do této země přišli v roce 1847. Když se stal potom Gabun francouzským majetkem, vystřídala roku 1882 pařížská misijní společnost americkou, protože Američané nebyli s to vyučovat v řeči francouzské, jak to požadovala francouzská vláda.

 

Schweitzerova nabídka byla přijata s podmínkou, že se zdrží všeho, co by mohlo misionáře a černé křesťany narušit v jejich víře. Na ministerstvu kolonií získal povolení k lékařské praxi v Gabunu a cesta do Afriky byla volná. V únoru 1913 bylo sedmdesát beden vybavení a materiálu zapečetěno a jako nákladní zboží odesláno předem do Berdeaux. Protože Schweitzer počítal i s nebezpečím války, vzali sebou nejen papírové peníze, ale i zlato.

 

 

První působení v Africe 1913 – 1917

 

Na Velký pátek 1913 opustil Schweitzer s manželkou Günsbach, večer 26. března se nalodili v Bordeaux. Vylodili se v Libreville v Gabonu  a vyrazili po velké řece Ogooué (Ogowe) k cílovému místu Lambaréné.  V Lambaréné jim misionáři připravili velmi srdečné uvítání. Vše co misijní společnost Schweitzerovým nabídla, byl dům a pozemek, na kterém mohli vybudovat svoji nemocnici.

 

Domorodcům se nepodařilo postavit chatrč z vlnitého plechu, kde by mohli začít s lékařskou činností. Musel tedy nejdřív používat jako vyšetřovnu starý kurník vedle domu, kde byli s manželkou ubytováni.

 

Schweitzerovi se podařilo sehnat několik pracovníků, kteří stavěli přístřešky pro pacienty. Většinu práce ale dělal sám, přičemž, jak napsal „černý předák ležel ve stínu stromu a občas k nám prohodil povzbudivé slovo“. Jeden dobře oblečený Afričan soucitně pozoroval, jak Schweitzer tahá do kopce velké klády stromů. Když se ho Schweitzer zeptal, zda by mu nemohl pomoci, oslovený odvětil: „Nemůžu, já jsem intelektuál.“ „Vždycky jsem chtěl být jedním z nich,“ řekl Schweitzer, pokračuje v těžké práci, „ale nikdy jsem jím nebyl.

 

Teprve na konci podzimu mohli přesídlit do chaty z vlnitého plechu velikosti osm na čtyři metry, se střechou z listí. V chatě byla malá ordinace, malý operační sál a malá lékárna. Kolem této stavby vznikala postupně řasa bambusových chatrčí k ubytování nemocných domorodců. Běloši byli přijímáni u misionářů a v „doktorově domku“.

 

Sídlo nemocnice bylo voleno tak, že bylo možné dovážet nemocné na kánoích po Ogooué a jejích přítocích, proti proudu i po proudu. Schweitzer léčil hlavně malárii, lepru, spavou nemoc, úplavici, flambézii, fagedenické vředy. Velký byl počet pneumonií, srdečních nemocí i urologických problémů. Z chirurgických onemocnění to byly hlavně kýly a elefantiázy. Pokud nebyl k dispozici lékař a chirurgický zákrok, řada domorodců umírala na uskřinutou kýlu.

 

V nemocnici jako ošetřovatelka nemocných velmi významně pomáhala Schweitzerova manželka. Dohlížela na těžce nemocné, starala se o prádlo a obvazy, pracovala v lékárně, udržovala v pořádku nástroje a připravovala všechno potřebné k operacím, při nichž dávala narkózu. Dovedla vést komplikovanou africkou domácnost a přitom denně ještě několik hodin pracovat pro nemocnici.

 

Za několik měsíců musela nemocnice denně ubytovávat asi 40 pacientů. Bylo třeba mít přístřeší nejen pro nemocné, ale i pro jejich průvodce. Bylo třeba motivovat černé pacienty, aby svou vděčnost za poskytnutou pomoc odvděčovali skutkem. Bylo třeba jim připomínat, že užívají výhod nemocnice jen proto, že mnoho lidí v Evropě přineslo za tím účelem určitou oběť, a že tedy nyní také oni sami musí podle možností přispívat na její udržování. Tak Schweitzer pomalu dosáhl toho, že za léky dostával dary v penězích, banánech, kuřatech či ve vejcích. Banány bylo možné živit nemocné, když došly vlastní potraviny a za peníze kupovat rýži, když nebylo dost banánů. Schweitzer správně usoudil, že pokud budou domorodci nuceni sami podle svých možností a sil přispívat k vydržování nemocnice, budou si nemocnice i více vážit.

 

Trochu volného času, kterého Schweitzerovi během prvního zbývalo, využil ke zpracování posledních tří svazků amerického vydání Bachových varhanních děl. K provozování varhanní hudby měl k dispozici pro tropy zvláště stavěný klavír s varhanním pedálem, který mu věnovala pařížská Bachova společnost jako svému dlouholetému varhaníkovi.

           Medicína

© PEEN  2013

Dopoledne byl Schweitzer lékařem, … odpoledne stavitelem ...

… ve volných chvílích varhaníkem ….

… nebo spisovatelem a filosofem ...