Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

15.12.2013

Albert Schweitzer

Posel lidskosti

První světová válka

 

Když Schweitzer s manželkou plánovali na začátku třetího období sucha, že se podívají domů, roznesla se 5. srpna 1914 zpráva, že v Evropě vypukla válka. Jako němečtí občané, pracující ve francouzské kolonii, byli považováni za „nedůvěryhodné cizince“. Ještě tentýž večer dostali pokyn, že se mají považovat za zajatce, že prozatím smějí zůstat ve svém bytě, ale musejí se vzdát veškerého styku s bělochy a domorodci a bezpodmínečně poslechnout příkazů černých vojáků, kteří je budou střežit.  Byli internováni v misijní stanici Lambaréné a bylo jim zakázáno vykonávat lékařskou práci. Koncem listopadu byla internace zrušena na Widorův zásah a Schweitzer se opět mohl věnovat pacientům.

 

Byť byl Gabon a Lambaréné od válečného konfliktu vzdálen, přece se nepřímo i Lambaréné světová válka dotkla. Před vánocemi 1914 Schweitzer napsal: „Každý den, když jdu pracovat do nemocnice, pokládám za zvláštní milost, že mohu prokazovat lidem dobro a udržovat lidský život v době, kdy tolik lidí musí z povinnosti přinášet jiným lidem bolest a smrt. Tento pocit mne povznáší nad únavu.“

 

V následující době se Schweitzer věnuje etické a filosofické problematice a psal podklady ke Kulturní filosofii, která měla mít čtyři díly. Díky velké zásilce přivezené lodí před vypuknutím války měl dostatek léků i obvazového materiálu.  Období dešťů na přelomu 1916 a 1917 strávil s manželkou u moře, protože její zdraví trpělo dusným podnebím v Lambaréné.

 

Když se v září 1917 opět ujal své práce v Lambarene přišel rozkaz, že mají být dopraveni do Evropy do zajateckého tábora, a to lodí, která měla právě odjet. Díky zpoždění měli dost času sbalit do beden svoje věci, léky a nástroje a všechno uložit v malé chatě z vlnitého plechu. Říčním parníkem vyrazili směr Bordeaux.

 

V Bordeaux se dostali na tři týdny do tzv. „caserne de passage“ v Rue de Belleville, kde byli ubytováni za války zajatí cizinci. Následně byli dopraveni do velkého internačního tábora v Garaison v Pyrenejích. Garaison (provensálský výraz pro guérison) býval dříve velký klášter, k němuž zdaleka putovali nemocní. Od doby rozluky církve a státu byl prázdný a už se začal rozpadávat. Vypukla válka a tehdy tam umístili několik set zajatých cizích státních příslušníků, mužů, žen a dětí. Během roku jej řemeslníci, kteří byli mezi internovanými, zase z větší části opravili. Schweitzer byl mezi internovanými jediným lékařem. Ředitel tábora mu nakonec dovolil vykovávat lékařské povolání v přidělené místnosti. Schweitzerovi, zvyklí na tropické podnebí a bez teplého oblečení, byli náchylnější k nemocem. Hélène před příchodem do Afriky onemocněla tuberkulózou, ale zdálo se, že ji překonala. Nyní se příznaky ozvaly znovu a navíc byla těhotná.

 

Dne 14. ledna 1919, v den Schweitzerových narozenin, se Schweitzerovým narodila dcera Rhena. Na jaře 1919 přišel rozkaz, že Schweitzer s manželkou mají být dopraveni do tábora v St. Rémy de Provence, který byl určen výhradně pro Alsasany. Byli ubytováni v bývalém klášteře, který byl do nedávna útulkem nervově a duševně nemocných. Mezi nimi byl kdysi také van Gogh.

 

 

Návrat domů

 

V polovině července 1919 byli téměř všichni propuštěni a bylo jim umožněno vrátit se přes Švýcarsko domů. 15. července dorazili do Curychu. Přes Kostnici, kde byly vyřízeny nezbytné formality, se dostali do Štrasburku. Městečko Günsbach leželo ve vojenském operačním území a tak bylo třeba mnoha žádostí, aby dostal povolení navštívit otce.

 

Na podzim dostal Schweitzer od štrasburského starosty nabídku místa asistenta na ženských sálech dermatologické kliniky. Zároveň se stal opět vikářem u sv. Mikuláše. Podepsaným příměřím přešlo Alsasko z německé do francouzské správy. V následujících dvou letech putoval Schweitzer často přes Rýn do Kehlu s tlumokem plným potravin, aby odtamtud něco poslal svým hladovějícím přátelům v Německu. Byla mezi nimi i Cossima Wagnerová.

 

Na jaře a v létě 1920 pobýval Schweitzer ve Švédsku na pozvání arcibiskupa Nathana Söderbloma, kde pořádal přednášky na uppsalské universitě a varhanní koncerty. Získal tak nějaké finance, aby mohl splatit nejtíživější dluhy, které pro udržení nemocnice za války nadělal u pařížské misijní společnosti a svých pařížských známých. Opět oživuje myšlenku pokračovat ve své práci v Lambaréné. V roce 1920 ho curyšská teologická fakulta jmenovala čestným doktorem. Po návratu domů se pustil do psaní svých afrických vzpomínek, na objednávku nakladatelství Lindblat v Uppsale, které nazval „Zwischem Wasser und Urwald“. Kniha vyšla ve Švédsku v roce 1921. Česky vyšla s názvem „Lidé v pralesích v roce 1971. V knížce vylíčil svoji činnost v africkém rovníkovém pralese a vyslovil se také o těžkých problémech kolonizace mezi primitivními národy. Zabývá se i problematikou vymírání primitivních a poloprimitivních národů, jejichž existence je ohrožena alkoholem, který jim přivážejí obchodníci, importovanými nemocemi, ale i nemocemi původními, které se díky kolonizačním stykům nebývale rozšířily. Potřeba lékařské pomoci těmto národům byla nasnadě a z tohoto důvodu založil i nemocnici v Lambaréné.

 

V dalších letech hodně cestoval, v dubnu 1921 koncertoval v Barceloně, kde hrál na varhany v Bachových Matoušových pašijích. V té době dostával od různých universit pozvání k přednáškám o kulturní filosofii nebo o problémech prvotního křesťanství. Pořádal také přednášky o nemocnici v Lambaréné, aby soustředil prostředky na další zajištění tohoto díla. Přednášel ve Švýcarsku, ve Švédsku, v Oxfordu, Birminghami, Cambridge, v Londýně. V Anglii také uspořádal řadu varhanních koncertů. V lednu 1923, na pozvání profesora Oskara Krause, přednášel svou Kulturní filosofii v Praze. Uspořádal varhanní koncerty nejenom v Praze, ale i v Mariánských Lázních a tehdejších Podmoklech – Děčíně. V prosinci 1928 se těsně poté, co se stal čestným doktorem pražské německé university, se sešel k rozhovoru o filosofických a humanistických otázkách s osobou, která mu byla niterně blízká, s presidentem T. G. Masarykem.

 

Na jaře 1923 Schweitzer dokončil a záhy byly publikovány dva svazky „Kulturní filosofie“; „Verfall und Wiederaufbau der Kultur“ (Úpadek a obnovení kultury) a „Kultur und Ethik“. V první knize vykládá vztahy, které spojují kulturu a světový názor. V knize Kultura a etika ukazuje, jak se rozvíjel tragický zápas evropského myšlení o světový názor etického akceptování světa a života. Během příprav na odjezd do Afriky připravoval i přednášky o křesťanství a světových náboženstvích a napsal své vzpomínky z dětství a mládí – „Aus meiner Kindheit und Jungenzeit“. 

           Medicína

© PEEN  2013

V letech 1935 1936 nahrával Schweitzer pro gramofonové giganty, Columbii a Philips. Šlo zejména o varhanní díla J. S. Bacha (celkem 25 nahrávek) a Césara Francka (8 nahrávek). Původně zkoušel pro nahrávání varhany ve staré Queen's Hall v Londýně. Tyto varhany ho ale neuspokojovaly, jejich projev hodnotil jako příliš ostrý. V polovině prosince 1935 začal nahrávat pro Columbii na varhanech v kostele Všech svatých (All Hallows) v Londýně. Na jeho návrh bylo potom další nahrávání přemístěno do kostela svaté Aurélie ve Štrasburku, kde hrál na varhanech Johanna Andrease Silbermanna z poloviny 18. století, které byli těstě před první světovou válkou restaurovány stavitelem varhan Frédéricem Härpferem. Tyto nahrávky vznikly v průběhu čtrnácti dnů v říjnu 1936.

 

 

Nahrávky pro Columbia Records

 

Queen's Hall:

Organ Prelude and Fugue in E minor (Edition Peters; Vol 3, 10); Herzlich thut mich verlangen (BWV 727); Wenn wir in höchsten Nöten sein (Vol 7, 58 (Leipzig 18)).

 

All Hallows:

Prelude and Fugue in C major; Fantasia and Fugue in G minor (the Great); Prelude and Fugue in G major; Prelude and Fugue in F minor; Little Fugue in G minor; Toccata and Fugue in D minor.

 

Ste Aurélie:

Prelude and Fugue in C minor; Prelude and Fugue in E minor; Toccata and Fugue in D minor. Chorale Preludes: Schmücke dich, O liebe Seele (Peters Vol 7, 49 (Leipzig 4)); O Mensch, bewein dein Sünde groß (Vol 5, 45); O Lamm Gottes, unschuldig (Vol 7, 48 (Leipzig 6)); Christus, der uns selig macht (Vol 5, 8); Da Jesus an dem Kreuze stand (Vol 5, 9); An Waßerflüßen Babylon (Vol 6, 12b); Christum wir wollen loben schon (Vol 5, 6); Liebster Jesu, wir sind hier (Vol 5, app 5); Mit Fried und Freud ich fahr dahin (Vol 5, 4); Sei gegrüßet, Jesu gütig (Var 11, Vol 5, app. 3); Jesus Christus, unser Heiland (Vol 6, 31 (Leipzig 15)); Christ lag in Todesbanden (Vol 5, 5); Erschienen ist der herrlich Tag (Vol 5, 15).

 

Fugue in A minor (Peters, Vol 2, 8); Fantasia and Fugue in G minor (Great) (Vol 2, 4); Toccata, Adagio and Fugue in C major (Vol 3, 8).

Prelude in C major (Vol 4, 1); Prelude in D major (Vol 4, 3); Canzona in D minor (Vol 4, 10) (with Mendelssohn, Sonata in D minor op 65.6).

Chorale-Preludes: O Mensch, bewein dein Sünde groß (1st and 2nd vsns, Peters Vol 5, 45); Wenn wir in höchsten Nöten sein (Vor deinen Thron tret ich hiermit) (vol 7, 58 (Leipzig 18)); Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ (Vol 5, 30); Gelobet seist du, Jesu Christ (Vol 5, 17); Herzlich tut mich verlangen (Vol 5, 27); Nun komm, der Heiden Heiland (vol 7, 45 (BWV 659a)).

 

Tyto nahrávky byly ve Spojených státech amerických vydány jako Columbia Masterworks boxed set SL-175.

 

 

Nahrávka pro Philips

 

J. S. Bach: Prelude and Fugue in A major, BWV 536; Prelude and Fugue in F minor, BWV 534; Prelude and Fugue in B minor, BWV 544; Toccata and Fugue in D minor, BWV 538.

J. S. Bach: Passacaglia in C minor, BWV 582; Prelude and Fugue in E minor, BWV 533; Prelude and Fugue in A minor, BWV 543; Prelude and Fugue in G major, BWV 541; Toccata and Fugue in D minor, BWV 565.

César Franck: Organ Chorales, no. 1 in E Major; no. 2 in B minor; no. 3 in A minor.