Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

15.12.2013

Albert Schweitzer

Posel lidskosti

Druhý a třetí pobyt v Africe

 

Dne 14. února 1924 opustil Schweitzer Štrasburk, tentokrát bez doprovodu své manželky, která ho pro zdravotní problémy nemohla doprovázet. Nalodil se v Bordeaux na holandský nákladní parník a po dlouhé cestě dorazil dne 19. dubna zpět do Lambaréné. Z původní nemocnice zbyly po 7 letech jeho nepřítomnosti jen trosky – malá chata z vlnitého plechu a kostra jedné z velkých bambusových chatrčí. Po mnoha měsících práce se podařilo dát do pořádku rozbořené nemocniční chatrče. Ráno byl Schweitzer lékařem, odpoledne stavitelem.

 

Protože počet nemocných neustále narůstal, povolal Schweitzer v letech 1924 a 1925 dva lékaře a dvě ošetřovatelky z Evropy. Na podzim 1925 byla nemocnice víceméně postavena. V té době nemocniční personál zaměstnal hladomor a epidemie úplavice. Díky nárůstu počtu nemocných z původních cca 50 na aktuálních cca 150 bylo třeba nemocnici přeložit o tři kilometry proti proudu řeky, na místo, kde ji bylo možno libovolně rozšiřovat. O lékařskou péči se Schweitzer dělil se svými dvěma z Evropy povolanými kolegy.

 

Schweitzer dozoroval stavbu nemocnice i přípravu půdy kolem nemocnice pro vznik zamýšlené zahrady, kde následně vysadili mladé ovocné stromky, vypěstované z jader. Úroda sloužila potřebám nemocnice. V létě 1927 byla prakticky dokončena nová nemocnice a postupně byli přestěhováni i pacienti. V nemocnici bylo možné, v případě potřeby, přes 200 nemocných i s jejich průvodci. Nemocnice měla izolaci pro nemocné s úplavicí i budovu pro choromyslné. Schweitzer opouštěl Lambaréné po třech a půl letech 21. července 1927. Nemocnici svěřil kolegů a ošetřovatelkám.

 

Následující dva roky strávil v Evropě. Byly vyplněny z velké části koncertními a přednáškovými cestami. Všechen volný čas svého evropského pobytu věnoval dokončení díla „Mystik des Apostels Paulus“. Práci dokončil během cesty do Lambaréné v prosinci 1929. Tentokrát cestoval společně s manželkou. Opět bylo třeba nemocnici rozšířit, bylo třeba rozšířit budovu pro infekční pacienty, postavit velkou budovu s oddělenými lůžky pro těžce nemocné, skladiště pro zásoby potravin, ale i byty pro pomocné černé ošetřovatele. O velikonocích 1930 se Schweitzerova žena musela vrátit do Evropy, protože jí nesvědčilo zdejší klima. Nemocnice byla známá několik set kilometrů v okolí a díky podpoře přátel v Evropě bylo možné zařídit i operační sál s potřebným vybavením a doplnit lékárnu všemi potřebnými léky. Nemocnice měla dostatek lékařů i ošetřovatelek.

 

 

Druhá světová válka

 

Počátkem března 1939 dopravil Schweitzer do Lambaréné větší množství léčiv a zdravotnického materiálu. Věřil zřejmě, že po dobu krátké války tyto zásoby postačí. Válka však ani zdaleka nebyla krátká a v roce 1940 svým způsobem zasáhla i Gabun, kde se střetly protichůdné síly rozdělující samotnou Francii: na jedné straně stáli lidé podporující pétainovskou vládu ve Vichy, silně ovlivňovanou Němci, na druhé straně byli ti, kteří stáli za francouzskou exilovou vládou v Londýně. Prostor kolem Lambaréné naštěstí zůstal bojů ušetřen, na nemocnici však čím dál více útočila materiální nouze, která se ještě zvětšila poté, co torpédo z ponorky poslalo ke dnu loď Brazza, vezoucí do Afriky nutné dodávky. Teprve v druhé polovině války zlepšily situaci zásilky ze Spojených států a Anglie, díky nimž se podařilo udržel lambarénské zdravotnické zařízení alespoň v omezeném chodu do celou dobu válečného běsnění. Schweitzerova manželka ohrožená kromě všeho jiného i svým židovským původem, se štěstím projela ze Švýcarska před nacisty okupovanou Francií do portugalského Lisabonu a odtud se dostala do Lambaréné. Schweitzer byl schopen se opakovaně vrátit do Lambaréné, na rozdíl od své manželky Hélène, která trpěla tuberkulosou a pečovala o malé dítě a již nikdy nebyla schopna se vrátit k práci v Lambaréné na plný úvazek. Nemocnice se nikdy nepřestala rozvíjet a rozrůstat. Schweitzer přežil další světovou válku.

 

Když v květnu 1945 válka v Evropě porážkou agresorů skončila, nechal Schweitzer rozeznít v areálu lambarénské nemocnice zvony a při shromáždění zaměstnanců a pacientů pronesl poselství, které kdysi vyslovil staročínský filosof Lao c': „Zbraně je třeba vnímat jako ohavné předměty a nikoli předměty pro ušlechtilého ducha. Ten jich užije, až když není naprosto jiného východiska. Klid a mír jsou pro něj nejvyššími statky.

 

I když se poválečný stav mohl ve snech podobat setrvalé oáze klidu a porozumění, realita byla jiná. V té době se středobody sedmdesátiletého Schweitzera staly nukleární zbraně a lepra.

           Medicína

© PEEN  2013

Schweitzerem signovaný plán na rozšíření nemocnice z roku 1960