Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

15.12.2013

Albert Schweitzer

Posel lidskosti

Závěr života

 

Albert Schweitzer, kterého v mládí považovali za snílka a nyní protikladně představoval příklad člověka – vzdělance s uceleným myšlenkovým světem, jako kdyby svůj odchod z pozemské scény vědomě připravoval a to dokonce s bezmála desetiletým předstihem.

 

V roce 1954 dvěma letními koncerty ve Štrasburku, kde kdysi studoval, symbolicky uzavřel své veřejné varhanní vystupování. „Od nynějška budu hudbou pokorně sloužit již jen svým lambarénským spolupracovníkům a pacientům,“ řekl při závěrečném poděkování. A v listopadu téhož roku přijel do Osla, kde mu zejména norská mládež připravila nadšené přijetí. Čerstvý nositel Nobelovy ceny míru přijal poté ocenění z králových rukou a dal najevo, jak míní naložit s finanční složkou ceny: „Vracíme se se ženou do Lambaréné, kde dokončujeme stavbu Vesnice světla.“ V laureátském proslovu i v rozhovorech pro sdělovací prostředky se varovně vyjádřil k tématu, které ho trápilo: „Každý si své Lambaréné musí najít sám. Ale musí o to velmi a velmi usilovat. Není to snadné … Člověk se naštěstí stal nadčlověkem. Tento nadčlověk však trpí neblahou nedokonalostí, zcela neodpovídající vlastnictví nadlidské moci, kterou si tak či onak přivlastnil. Uvědomujeme si dostatečně, že nás nadlidství svým způsobem změnilo k nelidství? Naše vůle a naděje by měly spět k jedinému: abychom z nového ducha vytěžili i větší rozvážnost, která by nás zdržela především neblahého užití násilí, jež úzce souvisí právě se získáváním a držením moci.

 

Nedlouho poté, 1. června 1957 mu v Curychu zemřela manželka. A o další tři roky později vědomě zpřetrhal formální vztahy s mimoafrickým světem: dal najevo, že do Evropy se již nikdy vrátit nemíní a stal se občanem nově vznikající Gabunské republiky, která na Schweitzerovu počest vydala známku s jeho portrétem.

 

Bilancoval. Příležitost mu k tomu mimo jiné poskytlo blížící se padesáté výročí vzniku lambarénské nemocnice. Přemnoho se změnilo od dubna 1913, kdy první své africké pacienty ošetřil v někdejším slepičím kurníku. Ze zařízení, podobajícího se polní nemocnici, se postupně stal moderní zdravotnický areál na stohektarovém pozemku, kde třeba během roku 1961 našlo pomoc přes šest tisíc pacientů a působilo tu dvacet mimoafrických lékařů a ošetřovatelek ze Švýcarska, Francie, Nizozemska, Anglie, Německa, USA i tehdejšího Československa a stejně tolik domorodých ošetřovatelek. Pravdivě tedy Schweitzer nazýval svoji družinu spolupracovníků „malými Spojenými národy“. Pracovna Velkého doktora (Grand Docteur), jak ho nazývali, byla vyzdobena jen dvěma portréty. Na jednom z nich byl zobrazen Albert Einstein, z druhého hleděla tvář Jana Amose Komenského.

 

Ačkoli už nepraktikoval medicínu, přesto dohlížel na chod nemocnice až do své smrti ve věku 90 let. V té době měla nemocnice 72 domů, lůžka pro šest set pacientů, personám tvořilo 6 lékařů a 35 zdravotních sester. Nemocnice měla plně vybavený operační sál, klimatizované místnosti, laboratoř, stomatologické pracoviště, porodní sál, ordinace, lékárnu. Každý rok bylo ošetřeno kolem 6 000 až 7 000 pacientů, bylo provedeno téměř tisíc operací, většinou kýly, ale i výkony urologické, gynekologické, břišní, ortopedické i oční. Každý rok se v nemocnici narodilo kolem 350 dětí, velký počet pacientů byl ošetřen ambulantně.

 

Po smrti své manželky pobýval Schweitzer téměř nepřetržitě v Lambaréné. Tady oslavil i svoje 90. narozeniny, kdy mu do Lambaréné přijely popřát stovky Afričanů, Evropanů i Američanů. Mezi přáními bylo i jedno od presidenta Johnsona, který napsal: „In your commitment to truth and service you have touched and deepened the live of millions you have never met.“ (Svým odhodláním k pravdě a službě jste hluboce ovlivnil životy miliónů lidí, se kterými jste se nikdy nesetkal.)

 

Před svými devadesátými narozeninami jmenoval Schweitzer svého nástupce, švýcarského lékaře MUDr. Waltera Münze. Správu nemocnice předal své dceři Rheně.

 

Albert Schweitzer zemřel ve věku 90 let ve své pralesní nemocnici v pozdních nočních hodinách (23:30; 18:30 New Yorského času) 4. září 1965. Příčinou jeho úmrtí byly oběhové potíže v pokročilém věku. Byl pohřben po krátkém a skromném obřadu brzy odpoledne vedle urny s popelem své manželky. Hrob na břehu řeky Ogooué je označen křížkem, který sám vyrobil.

 

Lambaréné bylo místo, kde se Schweitzer rozhodl zemřít. 14. ledna, v den svých 90. narozenin, řekl svým spolupracovníkům: „I feel at home here. I belong to you until my dying breath.“ (Cítím se tu jako doma. Patřím k vám do svého posledního výdechu.)

           Medicína

© PEEN  2013