Intro

 

Templářské dějiny jsou obestřeny řadou tajemství, která byla přiživována již v době fungování a působení řádu ve 12. a 13. století, tak i po zrušení řádu počátkem 14. století a i v dnešní době templářské dějiny a templáři sami lákají řadu pseudohistoriků k formulování vlastních hypotéz, nepodložených historickou realitou. Tak se templáři stávají strážci svatého grálu, Kristova hrobu, jeruzalémského pokladu a jiných „okultních tradic“. Pro většinu těchto tvrzení „tvůrců alternativní historie“ však chybí jakékoli reálné historické opodstatnění.

 

Bohužel neexistují historická písemná svědectví o fungování a působení řádu, protože archiv templářů, který mohl být oporou pro bádání o templářích, byl koncem 16. století zničen. Proto jsme odkázáni pouze na historická svědectví těch, kteří žili v blízkosti templářů, to je hlavně poutníků a příslušníků ostatních rytířských řádů v té době (johanité, kanovníci chrámu Božího hrobu), kteří nějakým způsobem přišli do styku s templáři a zanechali o tom očitá písemná svědectví. Dalším zdrojem historických informací jsou svědectví kronikářů té doby, kteří templářské hnutí nějakým způsobem reflektovali a to jak na Západě, tak i na Východě hlavně v dobách křížových tažení. Tato svědectví jsou však zatížena jistou „chybou“ a „nepřesností“, v některých případech nelze vyloučit ani jistou zaujatost ve vztahu k templářům. Mezi asi nejspolehlivější a nejvěrohodnější patří svědectví kronikáře Viléma z Tyru.

 

Při pohledu na templáře se střetávají dva hlavní pohledy. Na jedné straně romantizující pohled na templáře, který je zobrazuje jako chrabré a oddané rytíře bránící bez předsudků „svoji pravdu“, jakožto i „tajemství jim svěřená“, jak bylo uvedeno výše. Na druhé straně je pohled, který je mi bližší, který vidí templáře jako bezohledné dobyvatele, kteří se neštítí krutého násilí, včetně vyvražďování, znásilňování a jiných zvěrstev na obyvatelstvu s odlišným názorem a vyznávajícího jinou víru, a to „ve jménu Krista“ a „křesťanské víry“! Jako kdyby odpuštění hříchů papežským stolcem páchaných „ve jménu Hospodina“ mohlo ospravedlňovat křižáky páchané násilí! Každý jedinec kdekoli na světě by „měl mít právo“ vyznávat jakoukoli víru (i ateista  je „věřící“ byť v jiné hodnoty), – i když to neplatí ani v dnešní „vyspělé“ době –, samozřejmě za předpokladu, že tato jeho víra bude jen jeho „osobní záležitostí“ a nebude ji vnucovat, a ani ovlivňovat dění ve svém okolí. Jakékoli násilí, duševní i fyzické,  páchané na lidské bytosti je neospravedlnitelné!

 

Obrázek o životě templářů si lze udělat na základě studia „stanov“ řádu, tedy pravidel řehole, která určovala a korigovala každodenní templářský život. Tato „pravidla“, stejně jako u jiných církevních řádů byla velice přísná a v praxi pro většinu z templářů velmi těžko dodržovatelná a splnitelná. Tady stojí především otázka celibátu, který v mnoha případech vedl, a i v dnešní době vede, k „institucionalizované homosexualitě“ (S tímto jevem má v dnešní době „problémy“ i Vatikán, byť se to snaží pokrytecky tajit!). I templáři byli jen lidé, a navíc muži, takže „svedení s cesty“ nebylo ojedinělým „prohřeškem“.

 

Takže výsledný pohled na templáře závisí na tom, který z obou pohledů převládne. Ale to už záleží na osobní zkušenosti každého z nás. Já jsem se snažil pouze „korigovat romantizující pohled“ na templáře a templářské hnutí, nebo jinak: „nedívat se na templáře růžovými brýlemi“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prameny:

Malcolm Barber: Noví rytíři, Dějiny templářského řádu, Argo 2006, ISBN 80-7203-764-1

Barbara Frale: Templáři, Argo 2009, ISBN 978-80-257-0173-7

… a mnohé další

Historie

TEMPLÁŘI

Historie řádu

© PEEN  2007 – 2011

Křižácké státy ve Svaté zemi kolem roku 1100

Poslední aktualizace :

23.09.2013

Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

© PEEN  2013