Úvod

 

Když papež Klement V. v roce 1312 řád templářů rozpustil, zakázal jakýkoliv pokus o jeho obnovení bez papežského svolení pod pohrůžkou exkomunikace kohokoliv, kdo by použil jméno a symboly Templu (v roce 1780 Joseph de Maistre  použil právě tento argument proti novodobým templářům).

 

Templáři skutečně považovali svůj vztah s Ježíšem za zvláštní, privilegovaný a to na úkor většiny populace své doby, včetně katolické církve. Se všemi svými chybami, hanebnostmi i lidskou bídou byli tito bratři bojovníci vroucími katolíky a rozhodli se jimi být právě v okamžiku, kdy věroučný chaos jejich doby přivedl křesťanskou společnost na okraj propasti.

 

Za současného stavu poznání templářské dějiny objektivně končí 18. března 1314, kdy nechal francouzský král Filip Sličný zajmout a na hranici upálit posledního velmistra řádu Jakuba z Molay a jednoho z jeho nejbližších spolupracovníků, preceptora Normandie Geoffreye ze Charney. De iure skončily dějiny řádu již o dva roky dříve. Tehdy papež Klement V. náhle přerušil templářský proces bulou Vox in excelso, ve které pozastavil fungování řádu, aniž by čekal na soudní rozhodnutí. Templářský řád, otřesený administrativním postupem, ale neodsouzený – do dnešních dnů nebylo vydáno rozhodnutí –, byl nicméně rozpuštěn. A do tohoto okamžiku se již nikdo nemohl nazývat templářem, dokud jiný papež toto rozhodnutí neodvolá. A jelikož se to nikdy nestalo, templářský řád neexistuje už sedm set let a všechny události spojené s templáři po roce 1314 tedy nejsou dějinami řádu, nýbrž dějinami templarismu.

 

Templáři byli skutečně nezávislí na laické moci, avšak spojení s osobou papeže slibem absolutní věrnosti. Je pravda, že řád měl svá vojenská tajemství, ale jistě nebyl tajnou společností. Stejně tak platí, že do něj vstupovali členové aristokracie, avšak o výhradně šlechtický řád se nejednalo. Velkou část templářů, kteří vypovídali při procesu, byli bratři nerytířského původu, kteří prožili své dny v tichosti podle starého řeholního předpisu ora et labora (modli se a pracuj), neboli mezi modlitbami a zemědělstvím nebo řemeslem.

 

Dle tradovaných sdělení templáři uctívali tajemný idol, kterým měl být Bafomet, kterého orientalista 19. století Joseph von Hammer-Purgstall (oblíbenec ministra Metternicha) ztotožnil s teletem odvozeným z egyptského hieroglyfu vyslovovaného bahúmíd. V záznamu z vyšetřování, které proběhlo v jihofrancouzském městě Carcassonne v roce 1307 se slovo „Bafomet“ skutečně vyskytuje. Dva z vyslýchaných uvedli, že idol uctívaný templáři podle žaloby francouzského krále se „podobal baffometu“, a jeden z nich upřesnil, že se nazýval arabským slovem „jalla“. Inkvizitoři na templáře očividně činili nátlak, aby přiznali, že se zřekli křesťanské víry a začali uctívat Mohameda. Právě jeho jméno se totiž ve staré francouzštině zkomolilo na Bafomet nebo Maginet, či dokonce na Mandragora. Navíc se inkvizitoři snažili nutit vyslýchané, aby vypověděli, že tento obraz byl uctíván jako Bůh, tedy v arabštině Alláh. Tam je pravděpodobný původ kuriózního slova „jalla“, které zřejmě vzniklo výslovností se silným počátečním přídechem. Islám kategoricky zakazuje zpodobňovat Prorokovu tvář, takže pokud se templáři stali muslimy a nechali si jeho tvář nakreslit na dřevěnou desku, nemohli být pravověrnými věřícími. Idol považovaný za zobrazení Mohameda bývá občas vykreslován dokonce s rohy. Z pohledu procesu nebyl rozdíl v tom, zda templáři uctívají Mohameda nebo samotného ďábla.  Papež Klement V. a jeho spolupracovníci se snažili, aby utřídili změť nařknutí z uctívání ďábla a falešných důkazů.

 

Z nedávno objeveného pergamenu z Chinonu plynou některé nové skutečnosti o procesu s templáři.  V létě 1308 papež templáře osobně vyslýchal a pochopil, že ačkoli se řád nacházel ve stavu vážného hříchu, jeho příslušníci se nestali kacíři. Proto se tedy rozhodl poskytnout jim rozhřešení a navrátit je do křesťanského společenství. Samozřejmě poté, co formálně požádali církev o odpuštění. Na základě zkoumání tohoto pergamenu je patrné, že zmínky o Baronetovi najdeme pouze dvě (!) mezi 1114 templářskými svědeckými výpověďmi. Navíc 1061 templářů z 1114 vypovědělo, že v řádu neexistovaly žádné takové idoly.

 

Slovo baffomettum očividně náleželo do arabského kontextu a inkvizitoři jeho pomocí chtěli prokázat, že se templáři zřekli křesťanské víry a konvertovali k islámu. Z toho pak mohl Filip Sličný vyvozovat, že Svatá země je nadobro ztracena, neboť dokonce i templáři se stali tajnými spojenci nepřátel.

 

Některé nedávno nalezené důkazy naznačují, že v dobách Inocence III. na počátku 13. století vstoupili do templářského a také do špitálského řádu bývalí kataři (vyznačovali se pojetím křesťanství vyšlým ze staré gnostické tradice) z jižní Francie, aby unikli exkomunikaci. Jednalo se však o absolutně izolované jevy, o kapku v moři vzhledem k závěrům, které z toho byly vyvozeny. v roce 1945 byla poblíž Nag Hammádí ve středně východním Egyptě nalezeny celá knihovna starých svitků jedné s gnostických komunit. Texty těchto svitků jsou v překladech dostupné i laikům. Z těchto textů je patrné, že Filipovo evangelium, které představuje Ježíše jako manžela Máří Magdaleny, s níž zplodil dceru, j ve skutečnosti mystickým spisem. Dle těchto svitků gnostici praktikovali askezi a sexuální abstinenci a manželství kladli na roveň vyprazdňování. Považovali ho za nečistý úkon nezbytný jen k přežití.  Ježíš podle gnostiků neměl hmotné tělo, protože vše tělesné je hříšné, mrtvé a zkažené. Viděli v Kristovi čistého ducha, andělskou bytost, která se zjevila na zemi, aby všechny osvítila. Jednalo se o bytost, která se díky své nehmotné podstatě nikdy nevtělila do člověka, netrpěla a nezemřela. Gnostici zcela popírali Kristovo lidství a uznávali jedině jeho božskou podstatu. Právě proto církev gnostické učení rychle odvrhla, neboť již svatý Petr před svou smrtí hořce odsuzovali sekty, které kázaly evangelium, podle něhož byl Ježíš nehmatatelný, takže nebyl ani schopen plakat, a považovali jeho smrt na kříži za jakousi optickou iluzi.

Historie

TEMPLÁŘI

Historie řádu

Templáři a Bafomet podle představ jejich kritiků

© PEEN  2013