Řádové tresty

 

Celý model templářského života byl uplatňován pomocí podrobného rozvrhu pokání, jež se ukládalo po doznání nebo oprávněném obvinění na týdenních zasedáních kapituly. V nejzávažnějších případech řehole předepisuje trest vyloučení. Ten zdůvodňovalo devět deliktů: svatokupectví, prozrazení záležitostí kapituly, zabití křesťana nebo křesťanky, určité typy krádeže, opuštění zavřeného hradu nebo domu jiným než předepsaným východem, spiknutí proti jiným bratrům, zběhnutí k Saracénům, kacířství a opuštění korouhve v bitvě. V seznamu pokání, jež bylo možné uložit na jednáních kapituly, které je pravděpodobně o něco pozdějšího data, jsou delikty přeskupeny, takže ustanovení týkající se tajného východu ze zavřeného hradu je zařazeno pod obecné záhlaví krádeže. Namísto něho byl popsán jiný zločin, a sice sodomie. Když se mělo za to, že k tomu zločin opravňuje, spravedlnost řádu mohla být brutální (vyloučení z domu a mrskání). Při vyloučení z domu byl rituál stejně důležitý jako při přijetí. Pokud bratr udělal cosi, za co měl být navždy vyloučen z domu, musel, než byl z domu vypuzen, přijít jen v krátkých kalhotách s provazem kolem krku na kapitulu a předstoupit před všechny bratry. Musel pokleknout před mistrem a dělat to, co se žádá po člověku, jemuž je uloženo pokání na rok a den. Poté mu mistr dal propouštěcí list, aby mohl odejít a spasit se v přísnějším řádu.

 

Méně konečné, ale „nejtěžší a nejpřísnější po vypovězení z domu“ bylo odsouzení ke ztrátě řádového oděvu. To mohlo být uloženo za širokou a pestrou škálu deliktů: za projevy zuřivosti a násilí, za pohlavní styk se ženami, za lhaní a zlovolné obviňování jiných bratrů, za zneužití nebo ztrátu majetku řádu od otroků až po kočky, za neuposlechnutí rozkazu, za rozlomení pečeti mistra, za přijetí nehodných kandidátů, za nepovolenou stavbu a přenocování mimo dům bez povolení. Ztráta řádového oděvu znamenala jak zbavení těch věcí, jež určovaly postavení bratra v řádu, tak povinnost podstupovat řadu pravidelných a ponižujících pokání. Musel proto vrátit výzbroj a koně a ujmout se role kajícníka. Tři dny v týdnu byl jen o vodě a chlebu, pracoval s otroky a jedl na zemi. Každý týden při nedělních bohoslužbách dostával tělesný trest před všemi bratry. Tento režim normálně trval rok a den, ale ani potom nebyl takový bratr zcela bezúhonný a v praxi ztratil všechny šance na jakoukoli kariéru v řádu, protože své pověsti se nezbavil po zbytek života.

 

Nejzávažnější kategorií byly zločiny, které mohly vést k vyloučení. Za nejtěžší byly považovány svatokupectví, zběhnutí a homosexualita. Z těchto tří se svatokupectví jeví jako nejčastější, protože mohlo být pácháno nevědomky.

Historie

TEMPLÁŘI

Historie řádu

© PEEN  2013