Optimalizováno

pro rozlišení :

1280x1024

Poslední aktualizace :

29.09.2013

Městský stát Vatikán

           HISTORIE

© PEEN  2013

Orgány a struktura Svatého stolce

 

 

I.           Papež

 

Vedle funkce hlavy státu papež zastává také funkci hlavy a nejvyšší autority katolické církve. Jeho poradním orgánem v náboženských záležitostech a věcech katolické církve je Římská kurie, která je tvořena v porovnání se státními orgány velkým počtem úřadů i osob. Dalším typickým znakem papežových poradních orgánů je propojenost státních a náboženských funkcí, s mocenskou a diplomatickou převahou Svatého stolce. Členy Svatého stolce jsou kardinálové vybraní samotným papežem. Jasně červená barva jejich roucha symbolizuje krev, kterou jsou ochotni prolít ve službách Svatého otce.

 

Jeho Svatost je současně hlavním církevním diplomatem. Obrací se na politiky a využívá svůj vliv na mocné tohoto světa.

 

Výraz papež se začal používat až několik set let po Petrově smrti. Jde se o slovo odvozené z řeckého výrazu papa neboli otec; papež je tedy Svatý otec. To slovo je výrazem úcty, protože papež je Kristovým zástupcem na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný.

 

Oficiálními papežovými tituly jsou:

 

· římský biskup (episcopus Romanus),

· náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi),

· nástupce apoštola Petra podle teologie Římskokatolické církve označován za „prvního z apoštolů“,

· primas italský (primas Itálie),

· arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae),

· suverén státu Vatikán,

· hlava Svatého stolce,

· nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus),

· služebník služebníků Božích (servus servorum Dei).

 

Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul „papež“ se používá na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči).

 

Papežové si po svém zvolení vybírají papežské jméno a současně přestávají užívat své původní občanské jméno a příjmení. Původně římští biskupové působili pod svým původním jménem. Počátky změny jména při papežské volbě sahají do prvních křesťanských staletí. Poprvé došlo ke změně jména 2. ledna 533, kdy byl na papežský stolec zvolen Říman Mercurius. Jako nástupce apoštola Petra nechtěl nově zvolený římský biskup používat na papežském stolci jméno pohanského boha a zvolil si proto nové jméno Jan II. (2.1.533 8.5.535), pod kterým vešel do dějin církve. Volbou jména papežové odkazují na příslušného světce – patrona, mnohdy vyjadřují i návaznost na předchozí papeže téhož jména.

 

V současné době je pro vzhled papeže charakteristická bílá klerika (sutana), bílé cingulum (opasek) a bílé solideo (malá kulatá pokrývka temene hlavy). Tato tradice vznikla v XVI. století, kdy papež Pius V., dominikán, nosil bílý řádový hábit, což se pak přeneslo i na nedominikánské papeže. Benedikt XVI. (2005 2013) obnovil tradici nošení červené papežské obuvi, jako pokrývku začal nosit sametovo-kožešinovou čepici camauro, která do papežského šatníku patřila od XII. století. V minulosti užíval papež korunu zvanou tiára.

 

 

II.          Římská kurie

 

Římská kurie je komplex dikasterií* a institucí, které pomáhají papeži při výkonu své nejvyšší pastýřského úřadu pro dobro a službu církve a jednotlivých církví. Posiluje proto jednotu víry a věřících společenství a podporuje poslání církve ve světě. (Pastor Bonus, art. 1)

 

*Dikasterium, z řec. dikastérion, soud. Původně jeden z mnoha typů soudních sborů v antickém Řecku, odvozeno z řeckého výrazu diké, žaloba. Dnes obecné označení orgánů římské kurie (dvůr, soubor pomocníků papeže), obvykle s pravomocí soudní nebo správní.

 

Nejdůležitějšími úřady jsou Státní sekretariát, v jehož cele stojí Státní sekretář (State Secretary), který je doslova pravou rukou papeže v církevních záležitostech. Sekretariát má dvě sekce – pro všeobecné záležitosti a pro styk se státy (tedy jakási obdoba ministerstva vnitra a zahraničních věcí).

 

Dalšími orgány jsou tzv. kongregace, které jsou ekvivalentem ministerstev v obvyklých civilních vládách. Jsou ústřední a administrativní silou katolické církve a v některém ohledu se příliš neliší od aparátu moderního státu, s nejrůznějšími administrativními odbory vlády, stejně jako ministerstva v civilních vládách jsou vedena ministry, každá římská kongregace má ve svém čele prefekta. Tím prefektem je kardinál jmenovaný samotným papežem.

 

Většina kongregací má v podstatě náboženský charakter, ale právě z toho důvodu jsou mocnými faktory, které se katolická církev nezdráhá využít při vyvíjení náboženského a morálního nátlaku na jednotlivé katolíky i na kolektivní součásti katolického obyvatelstva na světě.

 

 

III.         Státní sekretariát

 

Vatikánský Státní sekretariát patří mezi nejstarší a nejdůležitější dikasteria (oddělení) římské kurie. V jeho čele stojí Kardinál státní sekretář a jeho úřad zhruba odpovídá úřadu premiéra (předsedy vlády) a může jej zastávat pouze kardinál-biskup. Kardinála státního sekretáře jmenuje dle vlastní úvahy papež (není to však jeho povinností) a jeho funkční období de facto končí současně s pontifikátem papeže, který ho do funkce jmenoval. Nový papež nejmenuje nového Státního sekretáře ihned, ale zhruba do 6 měsíců od svého zvolení, a stejně tak i ostatní vrcholné představitele dikasterií. Během papežské sedisvakance* pak jeho úlohu přebírají až do zvolení nového papeže camerlengo. Camerlengo neboli kardinál komoří je jedním z nejvyšších hodnostářů papežské kurie. V době papežské sedisvakance se camerlengo stává hlavou římskokatolické církve i státu Vatikán. Současným camerlengem je (od roku 2007) italský kardinál Tarcisio Bertone (*1934), který je současně také kardinálem státním sekretářem.

 

Pokud úřad není během života papeže obsazen, vykonávají jeho povinnosti zpravidla dva podsekretáři státu, kteří nemusí být kardinálové.

 

*Sedisvakance z lat. sede vacante (ablativ), [když bylo] sedadlo uprázdněné, označuje období, během něhož není obsazen církevní úřad – nejčastěji úřad diecézního biskupa nebo papeže. Otázka správy úřadu se v této době řeší podle kanonického práva.

 

 

IV.        Kongregace

 

Kongregace (z latinského congregare, shromáždit; od grex, stádo). V současnosti jich ve Vatikánu funguje devět.

 

 

IV.1.     Kongregace pro nauku víry,                              

Congregation for the Doctrine of the Faith,

Congregatio pro Doctrina Fidei

Prefekt: arcibiskup Gerhard Ludwig Müller (*1947), Německo, od 2012

 

Kongregace pro nauku víry je následnicí římské inkvizice a v tomto smyslu také nejstarší kongregací Římské kurie. Jejím úkolem je dohlížet na dodržování katolické doktríny ve věcech víry a mravů.

 

Kongregace se skládá z 25 členů – kardinálů, arcibiskupů a biskupů a zabývá se věroučnými otázkami; její vyjádření reagují často na teologické diskuse. Součástí Kongregace, coby poradní orgán, je i Mezinárodní teologická komise.

 

Od 25. listopadu 1981 do svého zvolení papežem 2. dubna 2005 vedl kongregaci kardinál Joseph Ratzinger. Jeho nástupcem se stal kardinál Levada. Ten z důvodu dovršení kanonického věku na funkci rezignoval 2. července 2012. Jeho nástupcem se stal dosavadní řezenský biskup Gerhard Ludwig Müller, kterého Benedikt XVI. zároveň povýšil do arcibiskupské hodnosti.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/index_it.htm

 

 

IV.2.      Kongregace pro východní církve,

Congregation for the Oriental Churches,

S. Congregatio pro Ecclesiis Orientalibus

Prefektem je od roku 2007 kardinál Leonardo Sandri (*1943), Argentina

 

Kongregace pro východní církve je dikasterium římské kurie, které má za úkol starat se o východní církve sjednocené s Apoštolským Stolcem.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/orientchurch/index_fr.htm

 

 

IV.3.      Kongregace pro bohoslužbu a svátosti,                 

Congregation for Divine Worship and the Discipline of the Sacraments,

Congregatio de Cultu Divino et Disciplina Sacramentorum

Prefektem je od roku 2008 kardinál Antonio Cañizares Llovera (*1945), Španělsko

 

Kongregace pro bohoslužbu a svátosti je dikasterium římské kurie, které má za úkol starat se o liturgii, včetně s ní spojeného sakrálního umění a liturgické hudby. Sbor je přímým nástupcem Posvátné kongregace pro svátosti (Sacra Congregatio de Disciplina Sacramentorum) z let 1908 – 1969.

 

V roce 1975 získala označení Posvátná kongregace pro svátosti a bohoslužbu (Congregatio de Sacramentis et cultu Divino) a sloučila své poslání s Posvátnou kongregací pro bohoslužbu (Sacra Congregatio pro cultu Divino), která byla vytvořena v roce 1969, a zodpovídala za liturgické záležitosti, které byly v kompetenci posvátné kongregace ritů (Sacra Rituum Congregatio) v letech 1588 – 1969.

 

V mezidobí, v letech 1984 – 1988, byla kongregace znovu rozdělena na Kongregace pro svátosti (Congregatio de Sacramentis) a Kongregaci pro bohoslužbu (Congregatio de cultu Divino), pod vedením jednoho a téhož prefekta.

 

Náplň činnosti této kongregace stanovila apoštolská konstituce Pastor Bonus, vydaná papežem Janem Pavlem II dne 28. června 1988. Mezi její činnosti patří: regulace a propagace liturgie, především svátostí, regulace správy svátostí, zejména pokud jde o jejich platné a legálních oslavy, podpora liturgické pastorační činnosti, zejména pokud jde o oslavu eucharistie, vypracování a revize liturgických textů, přezkoumání dílčích kalendářů a správné texty pro mše a bohoslužby, udělení oprávnění (recognitio) pro překlady liturgických knih a jejich adaptací, podpora liturgického apoštolství nebo církevní hudby, písní nebo umění, zajištění dodržování liturgických norem a náprava jejich event. porušení, zkoumání důvodů nenaplnění manželství a ukončení jeho existence ve výjimečných případech (rozvod), zkoumání případů týkajících se neplatnosti svěcení, regulace kultu relikvií, potvrzení nebeských patronů a udělení titulu menší bazilice* (Basilica minor), podporování biskupův jejich péči o věřící a zvyšování jejich prestiže.

 

Dne 30. srpna 2011, papež Benedikt XVI. vydal motu proprio Quaerit Semper, které upravuje kompetence kongregace v tom, že nese odpovědnost za nenaplněné manželství a anulování neplatných případů svěcení.

 

* Menších bazilik je daleko větší počet; jednak několik desítek v samotném Římě, ale také v mnoha zemích. Povýšení kostela na baziliku schvaluje papež. Privilegia těchto kostelů jsou stanoveny v dokumentu Domus ecclesiae z roku 1989.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccdds/index_it.htm

 

 

IV.4.      Kongregace pro blahořečení a svatořečení,        

Congregation for the Causes of Saints,

Congregatio de Causis Sanctorum

Současným prefektem je od roku 2008 kardinál Angelo Amato (*1938), Itálie

 

Kongregace pro svatořečení (Oficiální latinský název: Congregatio de Causis Sanctorum ) je sbor římské kurie, který dohlíží na komplexní proces, vedoucí k blahořečení a svatořečení po vyhodnocení hrdinských ctností navržených. O skutečnosti zda dotyčný bude či nebude blahořečen či svatořečen rozhoduje papež.

 

Předchůdcem byla posvátná kongregace pro obřady (Sacra Rituum Congregatio), kterou založil v roce 1588 papež Sixtus V. bulou Immensa Aeterni Dei.

 

Současný název zavedl apoštolskou konstitucí Pastor domus ze dne 28.6.1988 papež Jan Pavel II.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/csaints/index_it.htm

 

 

IV.5.      Kongregace pro biskupy,

Congregation for Bishops,

Congregatio pro Episcopis

Prefektem je od roku 2010 kardinál Marc Ouellet, (*1944), Kanada.

 

Kongregace pro biskupy je kongregace Římské kurie, která je zodpovědná za výběr kandidátů do biskupských úřadů, jejichž jména pak předkládá papeži.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cbishops/index_it.htm

 

 

IV.6.      Kongregace pro evangelizaci národů,

Congregation for the Evangelization of Peoples,

Congregatio pro Gentium Evandelizatione

Současným prefektem je od roku 2011 kardinál Fernando Filoni (*1946), Itálie

 

Kongregace pro evangelizaci národů je jednou z devíti kardinálských kongregací římské kurie. Jejím úkolem je podle konstituce Pastor Bonusřídit a koordinovat dílo evangelizace národů a misionářské spolupráce na celém světě, při zachování kompetence Kongregace pro východní církve“ (Pastor Bonus, 85).

 

Tuto kongregaci po několika neúspěšných pokusech založil papež Řehoř XV. bulou Inscrutabili Divinae Providentiae z 22. června 1622 pod názvem „Kongregace de Propaganda fide“ (nebo K. fidei propagandae). V roce 1917 se od ní oddělila Kongregace pro východní církve a roku 1967 jí papež Pavel VI. dal její současné jméno.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cevang/index_it.htm

 

 

IV.7.      Kongregace pro klérus,

Congregation for Clergy,

Congregatio pro Clericis

Prefektem je v současné době kardinál Mauro Piacenza (*1944), Itálie.

 

Posvátná Kongregace pro klérus je sbor kurie římské odpovědný za dohled nad záležitosti týkající kněží a jáhnů, kteří nejsou členy náboženských řádů. Kongregace pro klérus vyřizuje žádosti o výjimku z aktivní kněžské služby, stejně jako i právní předpisy upravující činnost Rady kněží (Presbyteral Council) a dalších kněžských organizací na celém světě. Kongregace se administrativně nezabývá případy pohlavního zneužívání spáchaných katolickými kněžími, protože ty spadají výhradně do kompetence Kongregace pro nauku víry. Dne 25. ledna 2012, papež Benedikt XVI., v apoštolském listě motu proprio (z vlastního podnětu) včlenil této kongregaci i odpovědnost za řízení katolických seminářů, které bylo do té doby prováděno Kongregací pro katolickou výchovu.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cclergy/index_it.htm

 

 

IV.8.      Kongregace pro instituty zasvěceného života a pro společnosti apoštolského života,

Congregation for Institutes of Consecrated Life and for Societies of Apostolic Life,

Congregatio pro Institutis Vitæ Consecratæ et Societatibus Vitæ Apostolicæ

Současným prefektem je kardinál João Braz de Aviz (*1947), Brazílie.

 

Kongregace pro instituty zasvěceného života a pro společnosti apoštolského života je sbor římské kurie zodpovědný za vše, co se týká společnosti zasvěceného života, jejich vládu, disciplínu, studie, zboží, práva a výsady.

 

Kongregace má svůj původ v „Posvátné kongregaci pro konzultace a pravidla“ zřízené papežem Sixtem V. v roce 1586. Jméno kongregace bylo změněno v roce 1908 na Kongregace pro záležitosti náboženské, znovu změněno na Kongregace pro náboženské a světské instituty v roce 1967 papežem Pavlem VI. Současný název pochází od papeže Jana Pavla II.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccscrlife/index_fr.htm

 

 

IV.9.      Kongregace pro katolickou výchovu (pro semináře a vzdělávací instituce),

Congregation for Catholic Education (for Seminaries and Educational Institutions), Congregatio de Institutione Catholica (de Seminariis atque Studiorum Institutis)

Prefektem je od roku 1999 kardinál Zenon Grocholewski (*1939), Polsko.

 

Úkolem Kongregace pro katolickou výchovu je dohlížet na „formaci těch, kdo jsou povoláni k posvátnému kněžství a také na rozvoj a řízení katolické výchovy“. Stará se o semináře a formační domy řeholních a sekulárních společností (s výjimkou těch, které spadají do kompetence kongregací pro evangelizaci národů a pro východní církve), o papežské univerzity, o univerzity, fakulty a formační ústavy, které závisejí na církvi (tj. církevní univerzity i katolické univerzity, fakulty a instituty) a o všechny školy a formační instituty závislé na církevní autoritě.

 

Kongregace, která se měla starat o římskou univerzitu a další známé univerzity byla založena pod názvem „Congregatio pro universitate studii romani“ (Kongregace pro univerzitu římského studia) již papežem Sixtem V. roku 1588. Papež Jan Pavel II. jí v apoštolské konstituci Pastor Bonus z roku 1988 dal její současný název a potvrdil její kompetence.

 

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccatheduc/index_it.htm

 

 

K nejvýše postaveným orgánům Kurie patří také tři Tribunály, které mají na starosti záležitosti judiciální (právní) povahy, a Papežské rady, kterých je jedenáct a jsou také vedené kardinály. Značná část těchto orgánů se podílí na bilaterálních a multilaterálních vztazích Svatého stolce.

 

Do struktur Papežské kurie patří i Švýcarská garda a soukromý kabinet papeže. Švýcarská garda má dlouhou historii a její dnešní funkce jsou reprezentativní stráž a ochranka papeže. Garda je tvořena katolickými Švýcary, jejich věk se pohybuje od 19 do 25 let a musí být vysocí minimálně 178 cm. Garda má 100 členů: 4 důstojníky, 23 poddůstojníky, 70 halapartníků, 2 bubeníky a jednoho kaplana.